Na základní otázku přírodovědy odpovídá vytvořením své atomické theorie
(o tom podrobně vykládá následující kapitole „Základy chemie"). př. při setkání záporně nabitého
elektronu nositelem kladného náboje, positronem, mění tyto částice ve
foton, částici nenabitou.
„Etapy objevování nejobecnějšího zákona, který zaznam enal Lomonosov,
nejsou nepochybně ještě vyčerpány," píše akademik Vavilov, další vývoj
vědy přinese nové dílčí zákony zachování novou, ještě širší synthesou sou
vislostmi.
Optika nauky teplotě, elektřině, plynech kapalinách byly zcela pod vli
vem nejfantastičtějších názorů.
Lomonosov sobě spojil vlastnosti znamenitého experimentátora velikého
theoretika; snažil proniknout . Vědci mluvili světelném, elektrickém tepel
ném fluidu, nositeli teploty také jakémsi „pružném fluidu", které považo
vali příčinu roztažnosti plynů.zákon zachování elektrického náboje.
,, čemu bylo provedeno tolik pokusů fysice chemii? Nač vyna
ložili vynikající lidé tolik práce, času zbytečného zkoumání? Jen proto,
aby velké množství různých věcí předmětů bylo sneseno neuspořádanou
hromadu, pak jen hledělo obdivovala její velikost, přitom se
nepřemýšlelo jejich rozmístění uspořádání?" ptal naléhavě Lomonosov
vědců-empiriků.
V Lomonosovově době byl fysice podrobně vypracován pouze jeden její
oddíl mechanika, věda prostých mechanických pohybech.
Směle žádá, aby „se rozumem otevřel pohled nesmírně malého, skrytého
světa, skrytý pohyb postavení částic, které seskupeny vytvářejí tělesa,
a aby vypozorovaly všechny jejich vlastnosti přeměny".
Neobyčejně rozsáhlé Lomonosovovo dílo ovšem též příkladem vzácné
cílevědomosti.
Lomonosov tvrdil, pochody, dějící hmotě, bude možno objasnit
teprve tehdy, budou vyřešeny tyto otázky: hmota, jaká její stavba
a čeho skládá.
Lomonosov nechtěl spokojit pouze nakupením faktů nových jevů
a jejich popisem.samé podstatě rozličných přírodních jevů
a nalézt obecný klíč jejich objasnění. Lomono
sov dokazuje, všechna tělesa skládají velmi malých elementárních částic,
které jsou neustálém pohybu. Všechny vlastnosti těles pak záleží pohybu
a seskupení těchto částic.
V Lomonosovových rukou atomická theorie stává mocným nástrojem
k poznání světa, klíčem objasnění jak chemických, tak fysikálních jevů. Před reakcí reakci algebraický součet nábojů
rovná nule.
Vše, tento geniální učenec zajímal, byla geologie, chemie, fysika
nebo meteorologie, vše prostudoval jedinou myšlenkou: jak všechny jevy vy-
34
."
Avšak Lomonosov daleko pokročil jako tvůrce atomické theorie jako
zakladatel theorie teploty, plynů elektřiny. Algebraický součet nábojů zůstává ne
změněn při jakýchkoli proměnách hmoty
