Lomonosov tvrdil, pochody, dějící hmotě, bude možno objasnit
teprve tehdy, budou vyřešeny tyto otázky: hmota, jaká její stavba
a čeho skládá.
Na základní otázku přírodovědy odpovídá vytvořením své atomické theorie
(o tom podrobně vykládá následující kapitole „Základy chemie"). Algebraický součet nábojů zůstává ne
změněn při jakýchkoli proměnách hmoty.
V Lomonosovově době byl fysice podrobně vypracován pouze jeden její
oddíl mechanika, věda prostých mechanických pohybech.
Lomonosov sobě spojil vlastnosti znamenitého experimentátora velikého
theoretika; snažil proniknout .
Směle žádá, aby „se rozumem otevřel pohled nesmírně malého, skrytého
světa, skrytý pohyb postavení částic, které seskupeny vytvářejí tělesa,
a aby vypozorovaly všechny jejich vlastnosti přeměny"."
Avšak Lomonosov daleko pokročil jako tvůrce atomické theorie jako
zakladatel theorie teploty, plynů elektřiny. Lomono
sov dokazuje, všechna tělesa skládají velmi malých elementárních částic,
které jsou neustálém pohybu.
V Lomonosovových rukou atomická theorie stává mocným nástrojem
k poznání světa, klíčem objasnění jak chemických, tak fysikálních jevů. Vědci mluvili světelném, elektrickém tepel
ném fluidu, nositeli teploty také jakémsi „pružném fluidu", které považo
vali příčinu roztažnosti plynů.samé podstatě rozličných přírodních jevů
a nalézt obecný klíč jejich objasnění.
,, čemu bylo provedeno tolik pokusů fysice chemii? Nač vyna
ložili vynikající lidé tolik práce, času zbytečného zkoumání? Jen proto,
aby velké množství různých věcí předmětů bylo sneseno neuspořádanou
hromadu, pak jen hledělo obdivovala její velikost, přitom se
nepřemýšlelo jejich rozmístění uspořádání?" ptal naléhavě Lomonosov
vědců-empiriků.
Vše, tento geniální učenec zajímal, byla geologie, chemie, fysika
nebo meteorologie, vše prostudoval jedinou myšlenkou: jak všechny jevy vy-
34
.
Optika nauky teplotě, elektřině, plynech kapalinách byly zcela pod vli
vem nejfantastičtějších názorů. př.
Lomonosov nechtěl spokojit pouze nakupením faktů nových jevů
a jejich popisem. při setkání záporně nabitého
elektronu nositelem kladného náboje, positronem, mění tyto částice ve
foton, částici nenabitou. Před reakcí reakci algebraický součet nábojů
rovná nule.
„Etapy objevování nejobecnějšího zákona, který zaznam enal Lomonosov,
nejsou nepochybně ještě vyčerpány," píše akademik Vavilov, další vývoj
vědy přinese nové dílčí zákony zachování novou, ještě širší synthesou sou
vislostmi.zákon zachování elektrického náboje. Všechny vlastnosti těles pak záleží pohybu
a seskupení těchto částic.
Neobyčejně rozsáhlé Lomonosovovo dílo ovšem též příkladem vzácné
cílevědomosti
