století Lomonosovovy názory poznal Eulerovy populární knihy
„Dopisy německé princezně**.
R É
Celými dějinami pokrokové ruské vědy jako červená nit táhne úsilí nalézt
hlavní, základní zákony, které řídí svět.
V ušlechtilé snaze nalézt pravdu předstihli pokrokoví ruští vědci namnoze'
svou dobu nejednou postavili proti theoriím jejich době uznávaným;
směle tak razili cestu dalšímu pokroku. Tak jestliže někde ubude nějaká část hmoty, přibude
na jiném místě. Lavoisier znal Lomono-
sovovy práce velmi dobře. Tvrdí, zákon
o zachování hmoty objevil Lavoisier.**
V těchto řádcích jsou obsaženy nejzákladnější zákony přírody zákon
o zachování hmoty zákon zachování energie. Ale roce, kdy tento zákon byl napsán,
byl Lavoisier čtyřletým děckem.
Veliké Lomonosovovy myšlenky, zachycené dopise Eulerovi, neomezovaly
se jen objev zákonů zachování hmoty energie. Některými svými pracemi Lomonosov předstihl svou
dobu celá staletí. Tento
obecný přírodní zákon vztahuje pravidla pohybu: neboť těleso, hýbající
tělesem jiným, ztrácí samo tolik, kolik dává jinému, které prvního pohyb
získává.
Západní věda pokouší Lomonósovóvi upřít prvenství.
V dopise Eulerovi června 1747 Lomonosov napsal: „Všechny přeměny,
dějící přírodě, jsou takové povahy, kolik čeho některému tělesu ode
bere, tolik přidá jinému. této slavné cestě získali ruští fysikové
mnohá vynikající vítězství. Kolik hodin někdo určí bdění, tolik odebere spánku.
Na Západě tvrdí, zákon zachování energie objevil Mayer. Je
možno předpokládat, před duševním zrakem Lomonosovovým, když psal
tyto řádky, rýsoval mnohem širší hlubší pojem hmoty než jen ten, hmota
32
. Kromě toho, jak nyní dokumentárně doká
záno, nelze mluvit nezávislosti Lavoisierova objevu.
„Lomonosov**, píše akademik Vavilov, „mluví všech ,přeměnách,
které dějí přírodě*, jejich obecném rázu, pouze formě příkladů vyjme
novává jednotlivě zachování hmoty, zachování času zachování síly.astronomové doby považovali dvojhvězdy, jsou skutečnosti obyčejné
hvězdy jednoduché.
Ruští fysikové vytvořili množství znamenitých theorií, jejichž správnost
později potvrdily nové pozorovací experimentální methody.
* *
*
Velikým pokrokem bylo celé dílo Michaila Vasiljeviče Lomonosova, mohut
ného všestranného genia, který, jak praví Puškin, „spojoval neobyčejnou sílu
vůle neobyčejnou silou rozumu ovládl všechna odvětví poznání, vše pro
zkoumal vše pochopil*'. Ale Mayer
žil XIX
