této slavné cestě získali ruští fysikové
mnohá vynikající vítězství. Tvrdí, zákon
o zachování hmoty objevil Lavoisier.
Západní věda pokouší Lomonósovóvi upřít prvenství.
* *
*
Velikým pokrokem bylo celé dílo Michaila Vasiljeviče Lomonosova, mohut
ného všestranného genia, který, jak praví Puškin, „spojoval neobyčejnou sílu
vůle neobyčejnou silou rozumu ovládl všechna odvětví poznání, vše pro
zkoumal vše pochopil*'.astronomové doby považovali dvojhvězdy, jsou skutečnosti obyčejné
hvězdy jednoduché.
Na Západě tvrdí, zákon zachování energie objevil Mayer. Lavoisier znal Lomono-
sovovy práce velmi dobře.**
V těchto řádcích jsou obsaženy nejzákladnější zákony přírody zákon
o zachování hmoty zákon zachování energie. Je
možno předpokládat, před duševním zrakem Lomonosovovým, když psal
tyto řádky, rýsoval mnohem širší hlubší pojem hmoty než jen ten, hmota
32
.
Ruští fysikové vytvořili množství znamenitých theorií, jejichž správnost
později potvrdily nové pozorovací experimentální methody. Některými svými pracemi Lomonosov předstihl svou
dobu celá staletí.
V ušlechtilé snaze nalézt pravdu předstihli pokrokoví ruští vědci namnoze'
svou dobu nejednou postavili proti theoriím jejich době uznávaným;
směle tak razili cestu dalšímu pokroku. století Lomonosovovy názory poznal Eulerovy populární knihy
„Dopisy německé princezně**. Ale roce, kdy tento zákon byl napsán,
byl Lavoisier čtyřletým děckem.
Veliké Lomonosovovy myšlenky, zachycené dopise Eulerovi, neomezovaly
se jen objev zákonů zachování hmoty energie. Ale Mayer
žil XIX. Kolik hodin někdo určí bdění, tolik odebere spánku.
V dopise Eulerovi června 1747 Lomonosov napsal: „Všechny přeměny,
dějící přírodě, jsou takové povahy, kolik čeho některému tělesu ode
bere, tolik přidá jinému. Kromě toho, jak nyní dokumentárně doká
záno, nelze mluvit nezávislosti Lavoisierova objevu. Tak jestliže někde ubude nějaká část hmoty, přibude
na jiném místě. Tento
obecný přírodní zákon vztahuje pravidla pohybu: neboť těleso, hýbající
tělesem jiným, ztrácí samo tolik, kolik dává jinému, které prvního pohyb
získává.
„Lomonosov**, píše akademik Vavilov, „mluví všech ,přeměnách,
které dějí přírodě*, jejich obecném rázu, pouze formě příkladů vyjme
novává jednotlivě zachování hmoty, zachování času zachování síly.
R É
Celými dějinami pokrokové ruské vědy jako červená nit táhne úsilí nalézt
hlavní, základní zákony, které řídí svět
