Při stavbě stroje ukázalo, Polzunov byl také znamenitým tepelným
technikem. tom svědčí důmyslně sestrojené samočinné zásobování kotle přede
hřátou vodou.Nový hnací stroj rozdíl nemotorných dřevěných vodních kol měl být
celý kovu.
. Několik měsíců správně vykonával dmýchání vzduchu do
tavících pecí.
Voda ohřívala kotů, snýtovaném plechů. Dožil jen osmatřiceti let. Stroj počal
pracovat již bez něho.
Podrobné pracovní náčrtky historické doklady nás poučují stavbě
a způsobu práce prvního parního stroje světě.
Nevědomá správa závodu při odstraňování přirozeně vyskytujících závad
294
. Avšak květ
na, pouze několik dní před spuštěním stroje, jeho geniální tvůrce zemřel, zchvá
cen nadlidskou námahou nedostatkem.
Geniální mechanik vskutku dosáhl toho* všechny součásti jeho stroje
neustále „samy sebe pohybu udržovaly". Představenstvo
však přikázalo, aby Polzunov stavěl hned stroj velkým trupem", neboť zřejmě
chtělo vybudovat velkou závodní energetickou centrálu. Model stroje, zhotovený podle tohoto projektu,
je dnes uložen barnaulském Báňském museu. Brzy však projevila nezkušenost nástupců geniálního vynálezce. Pára proudila zvláštním roz
vodným ústrojím dvou vertikálních třímetrových válců, jejichž písty tlačily
na vahadla.
Při konstruování svého stroje zformuloval Polzunov osmdesát let před
Mayerem dlouho před Joulem základní zákon thermodynamiky, který praví, že
teplo práce jsou rovnocenné. Polzunov také první světě vytvořil ekonomiser, zařízení
k využití tepla odpadové páry. Vahadla byla spojena měchy, jež vháněly vzduch tavících pecí
na rudu, také vodními čerpadly pro rozvod vody jinými vedlejšími zaříze
ními, nezbytnými napájení kotle udržování kontinuálního chodu stroje.
Schlatter schválil projekt několika změnami, které dnešního hlediska
v podstatě jen ochudily navržený parní stroj, Polzunov dal práce.„ohňový stroj", který byl schopen, jak psal Polzunov, „podle naší vůle vy
konávat vše, čeho bude zapotřebí".
V Petrohradě dostal vládní rada Schlatter příkaz prostudovat Polzunovův
projekt byl nucen nakonec přiznat, „celou jeho myšlenku nutno považovat
za nový vynález". Polzunov psal: „Součásti vestavěné stroje
popudem tepla potřebnou tíhu přenášely užitečný žádaný úspěch měly".
V květnu roku 1766 byla stavba stroje definitivně dokončena.
Po dlouhých měsících klopotné práce, bezesných nocích, strávených nad
výkresy, nesčetných náčrtcích pokusech byl nakonec veliký problém roz
řešen. Polzunov byl vědom složitosti nastávající práce, proto zamýšlel
nejdříve vystavět stroj malým trupem", malém měřítku.
Takový stroj, rozdíl pouhých čerpadel, používaných jen čerpání
vody, musil pracovat kontinuálně dal použít všem pracím. Roku 1763 předložil Polzunov představenstvu Kolyvanskovoskresenských
závodů projekt parního stroje.
A tak Polzunov beze vší pomoci, pouze dvěma mladými učni několika
dělníky začal stavbu velikého hnacího stroje výšce dvoupatrového domu, který
měl sloužit pohonu dmychadel deseti tavících pecí
