Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 28 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
dlouhovlnné části spektra. Změříme-li pozorované rozšíření čáry, můžeme podle toho určit rychlost rotace hvězd. Vysílání světelných paprsků nehybným světelným zdrojem zrcadel, otáčejících velikou rychlostí — byl právě ten umělý, rychle pohybující světelný zdroj, který vědec pro své výzkumy potřeboval. Když jsou hvězdy takové poloze, pohybují ve směru kolmém směru zorného paprsku, jest, pozorovatele ani nevzda- 28 . Spektrální čáry posouvaly na­ prostém souhlasu vědeckou předpovědí. Spektrální čáry rovněž vykazují posun, ale opačnou stranu. Před astronomy se rozevřela grandiosní mapa světů, řítících prostorem. Pomocí svého zařízení prověřil astronom svou theorii velmi snadno; ukázala správnou všech podrobností. Po pokusech, jež provedl Bělopolskij, bylo možno správně použít všech theoretických formulí při astronomických výzkumech. Podle směru otáčení kol mohl tento světelný zdroj „vzdalovat** nebo „přibližovat**. Tón píšťaly lokomotivy, přibližující pozorovateli, mění ihned mnohem nižší, když lokomotiva mine pozorovatele začne něho vzdalovat. Experimentální prověření efektu, záležejícího změně frekvence podle pohybu zdroje, bylo při světelných úkazech nesmírně obtížné. Kde tedy za našich pozemských podmínek najít dostatečně rychle pohybující světelný zdroj Bělopolského však tato překážka nikterak neodradila. Spektroskop však odkryl rotaci hvězd kolem své vlastní osy. zřejmé, že při takovém pohybu jeden okraj hvězdy pohybuje směrem pozorovateli, kdežto druhý něho vzdaluje. Dostal skvělý nápad: ve své laboratoři vytvořil neobyčejně rychle pohybující světelný zdroj tím způsobem, nechal světelné paprsky několikanásobně odrážet zrcadel lopatkovitého tvaru, upevněných rychle otáčejícím kole. Tyto oba posuny jsou tím výraznější, čím rychleji světelný zdroj pohybuje. Již poměrně pomalu pohybující zdroj, jako příklad píšťala lokomotivy, dává bez zvláštních dalších opatření možnost přímo sluchem přesvědčit, kmitočet zvuku při změně rychlosti zdroje skutečně mění. Rychlost zvuku není sama sobě tak velká přibližně tři sta metrů vteřinu. Bude obdobný závěr správný i pro jevy světelné? Nežli bylo možno použít této theorie při astronomických výzkumech, bylo nutno prověřit bylo nutno provést pokus. Spektrální čáry, pocházející paprsků vyzařo­ vaných přibližujícími částicemi, posouvají stranu opačnou než spektrální čáry, vysílané částicemi, které nás vzdalují. Aby efekt byl vůbec pozorovatelný, musí rychlost vysílajícího zdroje být přibližně srovnatelná rychlostí šíření vln samých. Avšak rychlost světla nesrovnatelně větší než rychlost zvuku. Spektroskop, přístroj na zkoumání spektrálního složení světla, stal rukou Bělopolského přístrojem na měření rychlostí rychle pohybujících nebeských těles. Jinak tomu, když zdroj pohybuje směrem k pozorovateli. Spektrum dvojhvězdy tvořeno vzájemným překládáním spekter hvězd, tvořících dvojhvězdu. U zvuku efekt prověří celkem snadno. Posuvem čar nalevo současně napravo spektrální čáry jako rozmazávají. Methoda Bělopolského stala účinným prostředkem pro výzkum dvoj­ hvězd. U zvuku byly obdobné jevy známy již dávno