U zvuku byly obdobné jevy známy již dávno.
Po pokusech, jež provedl Bělopolskij, bylo možno správně použít všech
theoretických formulí při astronomických výzkumech.
Tyto oba posuny jsou tím výraznější, čím rychleji světelný zdroj pohybuje. zřejmé,
že při takovém pohybu jeden okraj hvězdy pohybuje směrem pozorovateli,
kdežto druhý něho vzdaluje. Experimentální
prověření efektu, záležejícího změně frekvence podle pohybu zdroje, bylo při
světelných úkazech nesmírně obtížné. Spektrum dvojhvězdy tvořeno vzájemným překládáním spekter hvězd,
tvořících dvojhvězdu.
Avšak rychlost světla nesrovnatelně větší než rychlost zvuku. Podle směru otáčení kol mohl tento světelný zdroj
„vzdalovat** nebo „přibližovat**. Aby efekt byl vůbec pozorovatelný, musí
rychlost vysílajícího zdroje být přibližně srovnatelná rychlostí šíření vln samých. Dostal skvělý nápad:
ve své laboratoři vytvořil neobyčejně rychle pohybující světelný zdroj tím
způsobem, nechal světelné paprsky několikanásobně odrážet zrcadel
lopatkovitého tvaru, upevněných rychle otáčejícím kole.
U zvuku efekt prověří celkem snadno.
Methoda Bělopolského stala účinným prostředkem pro výzkum dvoj
hvězd. Kde tedy
za našich pozemských podmínek najít dostatečně rychle pohybující světelný
zdroj Bělopolského však tato překážka nikterak neodradila. Již poměrně pomalu pohybující
zdroj, jako příklad píšťala lokomotivy, dává bez zvláštních dalších opatření
možnost přímo sluchem přesvědčit, kmitočet zvuku při změně rychlosti
zdroje skutečně mění. Spektroskop, přístroj na
zkoumání spektrálního složení světla, stal rukou Bělopolského přístrojem na
měření rychlostí rychle pohybujících nebeských těles.
Spektroskop však odkryl rotaci hvězd kolem své vlastní osy. Spektrální čáry posouvaly na
prostém souhlasu vědeckou předpovědí. Změříme-li pozorované rozšíření
čáry, můžeme podle toho určit rychlost rotace hvězd.dlouhovlnné části spektra. Spektrální čáry, pocházející paprsků vyzařo
vaných přibližujícími částicemi, posouvají stranu opačnou než spektrální
čáry, vysílané částicemi, které nás vzdalují. Jinak tomu, když zdroj pohybuje směrem
k pozorovateli. Posuvem čar nalevo současně
napravo spektrální čáry jako rozmazávají. Tón píšťaly lokomotivy,
přibližující pozorovateli, mění ihned mnohem nižší, když lokomotiva
mine pozorovatele začne něho vzdalovat. Rychlost zvuku není sama sobě tak
velká přibližně tři sta metrů vteřinu.
Pomocí svého zařízení prověřil astronom svou theorii velmi snadno;
ukázala správnou všech podrobností. Před astronomy se
rozevřela grandiosní mapa světů, řítících prostorem. Když jsou hvězdy takové poloze, pohybují ve
směru kolmém směru zorného paprsku, jest, pozorovatele ani nevzda-
28
. Vysílání světelných
paprsků nehybným světelným zdrojem zrcadel, otáčejících velikou rychlostí
— byl právě ten umělý, rychle pohybující světelný zdroj, který vědec pro
své výzkumy potřeboval. Bude obdobný závěr správný
i pro jevy světelné? Nežli bylo možno použít této theorie při astronomických
výzkumech, bylo nutno prověřit bylo nutno provést pokus. Spektrální čáry rovněž vykazují posun, ale opačnou stranu
