Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 28 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Vysílání světelných paprsků nehybným světelným zdrojem zrcadel, otáčejících velikou rychlostí — byl právě ten umělý, rychle pohybující světelný zdroj, který vědec pro své výzkumy potřeboval. Změříme-li pozorované rozšíření čáry, můžeme podle toho určit rychlost rotace hvězd. Před astronomy se rozevřela grandiosní mapa světů, řítících prostorem. Avšak rychlost světla nesrovnatelně větší než rychlost zvuku. Aby efekt byl vůbec pozorovatelný, musí rychlost vysílajícího zdroje být přibližně srovnatelná rychlostí šíření vln samých. Tón píšťaly lokomotivy, přibližující pozorovateli, mění ihned mnohem nižší, když lokomotiva mine pozorovatele začne něho vzdalovat. U zvuku byly obdobné jevy známy již dávno. Posuvem čar nalevo současně napravo spektrální čáry jako rozmazávají. Po pokusech, jež provedl Bělopolskij, bylo možno správně použít všech theoretických formulí při astronomických výzkumech. Experimentální prověření efektu, záležejícího změně frekvence podle pohybu zdroje, bylo při světelných úkazech nesmírně obtížné. Bude obdobný závěr správný i pro jevy světelné? Nežli bylo možno použít této theorie při astronomických výzkumech, bylo nutno prověřit bylo nutno provést pokus. U zvuku efekt prověří celkem snadno. Když jsou hvězdy takové poloze, pohybují ve směru kolmém směru zorného paprsku, jest, pozorovatele ani nevzda- 28 . Spektroskop však odkryl rotaci hvězd kolem své vlastní osy. Jinak tomu, když zdroj pohybuje směrem k pozorovateli.dlouhovlnné části spektra. Již poměrně pomalu pohybující zdroj, jako příklad píšťala lokomotivy, dává bez zvláštních dalších opatření možnost přímo sluchem přesvědčit, kmitočet zvuku při změně rychlosti zdroje skutečně mění. Spektrální čáry rovněž vykazují posun, ale opačnou stranu. zřejmé, že při takovém pohybu jeden okraj hvězdy pohybuje směrem pozorovateli, kdežto druhý něho vzdaluje. Kde tedy za našich pozemských podmínek najít dostatečně rychle pohybující světelný zdroj Bělopolského však tato překážka nikterak neodradila. Spektrální čáry posouvaly na­ prostém souhlasu vědeckou předpovědí. Spektroskop, přístroj na zkoumání spektrálního složení světla, stal rukou Bělopolského přístrojem na měření rychlostí rychle pohybujících nebeských těles. Tyto oba posuny jsou tím výraznější, čím rychleji světelný zdroj pohybuje. Spektrum dvojhvězdy tvořeno vzájemným překládáním spekter hvězd, tvořících dvojhvězdu. Spektrální čáry, pocházející paprsků vyzařo­ vaných přibližujícími částicemi, posouvají stranu opačnou než spektrální čáry, vysílané částicemi, které nás vzdalují. Rychlost zvuku není sama sobě tak velká přibližně tři sta metrů vteřinu. Podle směru otáčení kol mohl tento světelný zdroj „vzdalovat** nebo „přibližovat**. Methoda Bělopolského stala účinným prostředkem pro výzkum dvoj­ hvězd. Dostal skvělý nápad: ve své laboratoři vytvořil neobyčejně rychle pohybující světelný zdroj tím způsobem, nechal světelné paprsky několikanásobně odrážet zrcadel lopatkovitého tvaru, upevněných rychle otáčejícím kole. Pomocí svého zařízení prověřil astronom svou theorii velmi snadno; ukázala správnou všech podrobností