Změříme-li pozorované rozšíření
čáry, můžeme podle toho určit rychlost rotace hvězd. Rychlost zvuku není sama sobě tak
velká přibližně tři sta metrů vteřinu. Bude obdobný závěr správný
i pro jevy světelné? Nežli bylo možno použít této theorie při astronomických
výzkumech, bylo nutno prověřit bylo nutno provést pokus.
U zvuku efekt prověří celkem snadno. Když jsou hvězdy takové poloze, pohybují ve
směru kolmém směru zorného paprsku, jest, pozorovatele ani nevzda-
28
. Spektrální čáry posouvaly na
prostém souhlasu vědeckou předpovědí. Jinak tomu, když zdroj pohybuje směrem
k pozorovateli. Již poměrně pomalu pohybující
zdroj, jako příklad píšťala lokomotivy, dává bez zvláštních dalších opatření
možnost přímo sluchem přesvědčit, kmitočet zvuku při změně rychlosti
zdroje skutečně mění.
Methoda Bělopolského stala účinným prostředkem pro výzkum dvoj
hvězd. Před astronomy se
rozevřela grandiosní mapa světů, řítících prostorem. Aby efekt byl vůbec pozorovatelný, musí
rychlost vysílajícího zdroje být přibližně srovnatelná rychlostí šíření vln samých. Kde tedy
za našich pozemských podmínek najít dostatečně rychle pohybující světelný
zdroj Bělopolského však tato překážka nikterak neodradila. Podle směru otáčení kol mohl tento světelný zdroj
„vzdalovat** nebo „přibližovat**. Posuvem čar nalevo současně
napravo spektrální čáry jako rozmazávají. Experimentální
prověření efektu, záležejícího změně frekvence podle pohybu zdroje, bylo při
světelných úkazech nesmírně obtížné. Tón píšťaly lokomotivy,
přibližující pozorovateli, mění ihned mnohem nižší, když lokomotiva
mine pozorovatele začne něho vzdalovat. Spektroskop, přístroj na
zkoumání spektrálního složení světla, stal rukou Bělopolského přístrojem na
měření rychlostí rychle pohybujících nebeských těles.
Pomocí svého zařízení prověřil astronom svou theorii velmi snadno;
ukázala správnou všech podrobností.dlouhovlnné části spektra. Spektrum dvojhvězdy tvořeno vzájemným překládáním spekter hvězd,
tvořících dvojhvězdu. zřejmé,
že při takovém pohybu jeden okraj hvězdy pohybuje směrem pozorovateli,
kdežto druhý něho vzdaluje.
U zvuku byly obdobné jevy známy již dávno.
Spektroskop však odkryl rotaci hvězd kolem své vlastní osy. Spektrální čáry, pocházející paprsků vyzařo
vaných přibližujícími částicemi, posouvají stranu opačnou než spektrální
čáry, vysílané částicemi, které nás vzdalují. Vysílání světelných
paprsků nehybným světelným zdrojem zrcadel, otáčejících velikou rychlostí
— byl právě ten umělý, rychle pohybující světelný zdroj, který vědec pro
své výzkumy potřeboval. Dostal skvělý nápad:
ve své laboratoři vytvořil neobyčejně rychle pohybující světelný zdroj tím
způsobem, nechal světelné paprsky několikanásobně odrážet zrcadel
lopatkovitého tvaru, upevněných rychle otáčejícím kole.
Avšak rychlost světla nesrovnatelně větší než rychlost zvuku.
Tyto oba posuny jsou tím výraznější, čím rychleji světelný zdroj pohybuje. Spektrální čáry rovněž vykazují posun, ale opačnou stranu.
Po pokusech, jež provedl Bělopolskij, bylo možno správně použít všech
theoretických formulí při astronomických výzkumech
