Vysílání světelných
paprsků nehybným světelným zdrojem zrcadel, otáčejících velikou rychlostí
— byl právě ten umělý, rychle pohybující světelný zdroj, který vědec pro
své výzkumy potřeboval.
U zvuku byly obdobné jevy známy již dávno. Podle směru otáčení kol mohl tento světelný zdroj
„vzdalovat** nebo „přibližovat**. Rychlost zvuku není sama sobě tak
velká přibližně tři sta metrů vteřinu. Tón píšťaly lokomotivy,
přibližující pozorovateli, mění ihned mnohem nižší, když lokomotiva
mine pozorovatele začne něho vzdalovat.
Po pokusech, jež provedl Bělopolskij, bylo možno správně použít všech
theoretických formulí při astronomických výzkumech.
Tyto oba posuny jsou tím výraznější, čím rychleji světelný zdroj pohybuje. Spektrální čáry, pocházející paprsků vyzařo
vaných přibližujícími částicemi, posouvají stranu opačnou než spektrální
čáry, vysílané částicemi, které nás vzdalují. Experimentální
prověření efektu, záležejícího změně frekvence podle pohybu zdroje, bylo při
světelných úkazech nesmírně obtížné. Změříme-li pozorované rozšíření
čáry, můžeme podle toho určit rychlost rotace hvězd.
U zvuku efekt prověří celkem snadno. Spektrální čáry posouvaly na
prostém souhlasu vědeckou předpovědí. Dostal skvělý nápad:
ve své laboratoři vytvořil neobyčejně rychle pohybující světelný zdroj tím
způsobem, nechal světelné paprsky několikanásobně odrážet zrcadel
lopatkovitého tvaru, upevněných rychle otáčejícím kole.
Methoda Bělopolského stala účinným prostředkem pro výzkum dvoj
hvězd. Bude obdobný závěr správný
i pro jevy světelné? Nežli bylo možno použít této theorie při astronomických
výzkumech, bylo nutno prověřit bylo nutno provést pokus. Spektrální čáry rovněž vykazují posun, ale opačnou stranu. Kde tedy
za našich pozemských podmínek najít dostatečně rychle pohybující světelný
zdroj Bělopolského však tato překážka nikterak neodradila. Již poměrně pomalu pohybující
zdroj, jako příklad píšťala lokomotivy, dává bez zvláštních dalších opatření
možnost přímo sluchem přesvědčit, kmitočet zvuku při změně rychlosti
zdroje skutečně mění. Když jsou hvězdy takové poloze, pohybují ve
směru kolmém směru zorného paprsku, jest, pozorovatele ani nevzda-
28
.
Avšak rychlost světla nesrovnatelně větší než rychlost zvuku. Aby efekt byl vůbec pozorovatelný, musí
rychlost vysílajícího zdroje být přibližně srovnatelná rychlostí šíření vln samých. Spektroskop, přístroj na
zkoumání spektrálního složení světla, stal rukou Bělopolského přístrojem na
měření rychlostí rychle pohybujících nebeských těles. Jinak tomu, když zdroj pohybuje směrem
k pozorovateli. Před astronomy se
rozevřela grandiosní mapa světů, řítících prostorem.dlouhovlnné části spektra.
Pomocí svého zařízení prověřil astronom svou theorii velmi snadno;
ukázala správnou všech podrobností.
Spektroskop však odkryl rotaci hvězd kolem své vlastní osy. zřejmé,
že při takovém pohybu jeden okraj hvězdy pohybuje směrem pozorovateli,
kdežto druhý něho vzdaluje. Posuvem čar nalevo současně
napravo spektrální čáry jako rozmazávají. Spektrum dvojhvězdy tvořeno vzájemným překládáním spekter hvězd,
tvořících dvojhvězdu
