A konečně nachází pravé složení.
Anosov nezačal naslepo, bez rozmyšlení zkoušet všelijaké způsoby, jak to
po padesáti letech dělal Edison, který provedl několik tisíc pokusů, než nalezl
vhodné uhlíkové vlákno pro žárovku. železobetonu
„žijí" jednom společenství dvě látky: železo, které vyznačuje značnou
pevností tahu malou pevností ohybu, jenž vzniká tlakem, beton, který se
„nebojí" značných tlaků, avšak není pevný tahu.
Anosov nespokojil dosaženými úspěchy. Získal ocel vzorkovaným povrchem.
Anosov první hutníků pochopil, složení, struktura kovu, ráz veli
kost „zrn", nichž skládá, vlastní jeho charakteristikou.
Právě tak tomu damascenské oceli: tažné, ale měkké železo činí ma
teriál ohebným, destičky karbidu železa, neobyčejně tvrdé křehké jako sklo,
jí dodávají pevnost snadnou obrobitelnost. Kdyby byl Anosov postupoval tímto způ
sobem, nebyl stačil celý život.
Ruský hutník nepřistoupil objasňování tajemství damascenské oceli na
hodile; měl prostředky, které umožnilo vědecké bádání, jím samým založené."
Tajemství staré mnoho století přestalo být tajemstvím. Studuje vliv uhlíku ryzí kov, vyrobený různých
rud., nejtěsnější spojitost. Poznal, mezi
strukturou toho neb onoho kusu kovu jeho mechanickými vlastnostmi, tvrdostí,
pružností atd.
Taví tuhu ryzími rudami ryzím železem. Tento velký objev ruského hutníka se
později stal základem jedné nejdůležitějších exaktních věd, metalografie, která
se zabývá zkoumáním spojitosti mezi složením vlastnostmi kovů.
Svými čepelemi drolil ostří nejlepších nástrojů anglické výroby, přetínal
nejtenčí flórové šátky, vyhozené vzduchu, ohýbal čepele kruhu. Pokusy došel závěru, damascenská ocel neobsahuje těchto příměsí,
že damascenská ocel směs velmi ryzího železa uhlíkem.
226
.jak působí ocel rozličné příměsi, jako zlato, platina, mangan, chrom, hliník
a titan.
A znovu provádí pokusy. Anosov začíná
provádět nová zkoumání. roku 1837 vypracoval četná
skvělá zlepšení mechanických vlastnostech kresbě čepelích, vyrobe
ných rozličných druhů damascenských ocelí.
Ukázalo se, damascenská ocel složitá hmota, skládající ryzího
železa, prostoupeného destičkami karbidu železa, chemické sloučeniny železa
s uhlíkem, která tvoří jakoby kostru čepele."
A neméně než damascenská ocel sama udivuje nás podstata vítězství Ano-
sovova, kterému podařilo poměrně krátkou dobu najít umění, vytvářené
po věky. Roku 1833 Anosov poznamenává:
, byla získána čepel pravé damascenské oceli. Anosov hledá vhodné podmínky pro chlazení
ingotů pro jejich kování kalení. Tajemství záleží tom, ruský hutník počínal vědecky. opráv
něnou hrdostí napsal Anosov svých čepelích: „Jé nesporně vrchol dokonalé
pružnosti, jaké ocel obyčejně nemívá.
Hledáme-li srovnání dnešní technikou, můžeme nalézt přirovnání dosti
vhodné, neboť damascenská ocel podobá železobetonu. Zkouší slonovinu, roh, saze, diamant rozmanité druhy dřeva.
Posléze dosáhl dokonalého úspěchu
