"
A neméně než damascenská ocel sama udivuje nás podstata vítězství Ano-
sovova, kterému podařilo poměrně krátkou dobu najít umění, vytvářené
po věky. Poznal, mezi
strukturou toho neb onoho kusu kovu jeho mechanickými vlastnostmi, tvrdostí,
pružností atd.jak působí ocel rozličné příměsi, jako zlato, platina, mangan, chrom, hliník
a titan. Získal ocel vzorkovaným povrchem.
A konečně nachází pravé složení. Tento velký objev ruského hutníka se
později stal základem jedné nejdůležitějších exaktních věd, metalografie, která
se zabývá zkoumáním spojitosti mezi složením vlastnostmi kovů.
Svými čepelemi drolil ostří nejlepších nástrojů anglické výroby, přetínal
nejtenčí flórové šátky, vyhozené vzduchu, ohýbal čepele kruhu. Tajemství záleží tom, ruský hutník počínal vědecky.
Anosov nespokojil dosaženými úspěchy.
Ruský hutník nepřistoupil objasňování tajemství damascenské oceli na
hodile; měl prostředky, které umožnilo vědecké bádání, jím samým založené. opráv
něnou hrdostí napsal Anosov svých čepelích: „Jé nesporně vrchol dokonalé
pružnosti, jaké ocel obyčejně nemívá.
Posléze dosáhl dokonalého úspěchu. Zkouší slonovinu, roh, saze, diamant rozmanité druhy dřeva.
Hledáme-li srovnání dnešní technikou, můžeme nalézt přirovnání dosti
vhodné, neboť damascenská ocel podobá železobetonu.
Ukázalo se, damascenská ocel složitá hmota, skládající ryzího
železa, prostoupeného destičkami karbidu železa, chemické sloučeniny železa
s uhlíkem, která tvoří jakoby kostru čepele.
Anosov první hutníků pochopil, složení, struktura kovu, ráz veli
kost „zrn", nichž skládá, vlastní jeho charakteristikou."
Tajemství staré mnoho století přestalo být tajemstvím. roku 1837 vypracoval četná
skvělá zlepšení mechanických vlastnostech kresbě čepelích, vyrobe
ných rozličných druhů damascenských ocelí.
Anosov nezačal naslepo, bez rozmyšlení zkoušet všelijaké způsoby, jak to
po padesáti letech dělal Edison, který provedl několik tisíc pokusů, než nalezl
vhodné uhlíkové vlákno pro žárovku. Anosov hledá vhodné podmínky pro chlazení
ingotů pro jejich kování kalení.
Právě tak tomu damascenské oceli: tažné, ale měkké železo činí ma
teriál ohebným, destičky karbidu železa, neobyčejně tvrdé křehké jako sklo,
jí dodávají pevnost snadnou obrobitelnost. Studuje vliv uhlíku ryzí kov, vyrobený různých
rud. železobetonu
„žijí" jednom společenství dvě látky: železo, které vyznačuje značnou
pevností tahu malou pevností ohybu, jenž vzniká tlakem, beton, který se
„nebojí" značných tlaků, avšak není pevný tahu. Pokusy došel závěru, damascenská ocel neobsahuje těchto příměsí,
že damascenská ocel směs velmi ryzího železa uhlíkem.
226
. Roku 1833 Anosov poznamenává:
, byla získána čepel pravé damascenské oceli.
Taví tuhu ryzími rudami ryzím železem.
A znovu provádí pokusy. Kdyby byl Anosov postupoval tímto způ
sobem, nebyl stačil celý život. Anosov začíná
provádět nová zkoumání., nejtěsnější spojitost
