226
."
A neméně než damascenská ocel sama udivuje nás podstata vítězství Ano-
sovova, kterému podařilo poměrně krátkou dobu najít umění, vytvářené
po věky.
Posléze dosáhl dokonalého úspěchu. Anosov začíná
provádět nová zkoumání.
Hledáme-li srovnání dnešní technikou, můžeme nalézt přirovnání dosti
vhodné, neboť damascenská ocel podobá železobetonu.
Anosov nezačal naslepo, bez rozmyšlení zkoušet všelijaké způsoby, jak to
po padesáti letech dělal Edison, který provedl několik tisíc pokusů, než nalezl
vhodné uhlíkové vlákno pro žárovku. opráv
něnou hrdostí napsal Anosov svých čepelích: „Jé nesporně vrchol dokonalé
pružnosti, jaké ocel obyčejně nemívá.
Anosov první hutníků pochopil, složení, struktura kovu, ráz veli
kost „zrn", nichž skládá, vlastní jeho charakteristikou. Poznal, mezi
strukturou toho neb onoho kusu kovu jeho mechanickými vlastnostmi, tvrdostí,
pružností atd. Anosov hledá vhodné podmínky pro chlazení
ingotů pro jejich kování kalení., nejtěsnější spojitost."
Tajemství staré mnoho století přestalo být tajemstvím. Studuje vliv uhlíku ryzí kov, vyrobený různých
rud.jak působí ocel rozličné příměsi, jako zlato, platina, mangan, chrom, hliník
a titan. Kdyby byl Anosov postupoval tímto způ
sobem, nebyl stačil celý život. Získal ocel vzorkovaným povrchem.
Anosov nespokojil dosaženými úspěchy.
Právě tak tomu damascenské oceli: tažné, ale měkké železo činí ma
teriál ohebným, destičky karbidu železa, neobyčejně tvrdé křehké jako sklo,
jí dodávají pevnost snadnou obrobitelnost. Tento velký objev ruského hutníka se
později stal základem jedné nejdůležitějších exaktních věd, metalografie, která
se zabývá zkoumáním spojitosti mezi složením vlastnostmi kovů. Pokusy došel závěru, damascenská ocel neobsahuje těchto příměsí,
že damascenská ocel směs velmi ryzího železa uhlíkem.
Ruský hutník nepřistoupil objasňování tajemství damascenské oceli na
hodile; měl prostředky, které umožnilo vědecké bádání, jím samým založené. Tajemství záleží tom, ruský hutník počínal vědecky.
Svými čepelemi drolil ostří nejlepších nástrojů anglické výroby, přetínal
nejtenčí flórové šátky, vyhozené vzduchu, ohýbal čepele kruhu.
A znovu provádí pokusy.
A konečně nachází pravé složení.
Ukázalo se, damascenská ocel složitá hmota, skládající ryzího
železa, prostoupeného destičkami karbidu železa, chemické sloučeniny železa
s uhlíkem, která tvoří jakoby kostru čepele.
Taví tuhu ryzími rudami ryzím železem. železobetonu
„žijí" jednom společenství dvě látky: železo, které vyznačuje značnou
pevností tahu malou pevností ohybu, jenž vzniká tlakem, beton, který se
„nebojí" značných tlaků, avšak není pevný tahu. Zkouší slonovinu, roh, saze, diamant rozmanité druhy dřeva. Roku 1833 Anosov poznamenává:
, byla získána čepel pravé damascenské oceli. roku 1837 vypracoval četná
skvělá zlepšení mechanických vlastnostech kresbě čepelích, vyrobe
ných rozličných druhů damascenských ocelí
