Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 228 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Anosov začíná provádět nová zkoumání. 226 . Kdyby byl Anosov postupoval tímto způ­ sobem, nebyl stačil celý život. A konečně nachází pravé složení." A neméně než damascenská ocel sama udivuje nás podstata vítězství Ano- sovova, kterému podařilo poměrně krátkou dobu najít umění, vytvářené po věky. roku 1837 vypracoval četná skvělá zlepšení mechanických vlastnostech kresbě čepelích, vyrobe­ ných rozličných druhů damascenských ocelí. A znovu provádí pokusy. Taví tuhu ryzími rudami ryzím železem. Poznal, mezi strukturou toho neb onoho kusu kovu jeho mechanickými vlastnostmi, tvrdostí, pružností atd." Tajemství staré mnoho století přestalo být tajemstvím. opráv­ něnou hrdostí napsal Anosov svých čepelích: „Jé nesporně vrchol dokonalé pružnosti, jaké ocel obyčejně nemívá. Svými čepelemi drolil ostří nejlepších nástrojů anglické výroby, přetínal nejtenčí flórové šátky, vyhozené vzduchu, ohýbal čepele kruhu. Posléze dosáhl dokonalého úspěchu. Ukázalo se, damascenská ocel složitá hmota, skládající ryzího železa, prostoupeného destičkami karbidu železa, chemické sloučeniny železa s uhlíkem, která tvoří jakoby kostru čepele. Roku 1833 Anosov poznamenává: , byla získána čepel pravé damascenské oceli. Anosov nespokojil dosaženými úspěchy. železobetonu „žijí" jednom společenství dvě látky: železo, které vyznačuje značnou pevností tahu malou pevností ohybu, jenž vzniká tlakem, beton, který se „nebojí" značných tlaků, avšak není pevný tahu.jak působí ocel rozličné příměsi, jako zlato, platina, mangan, chrom, hliník a titan. Tento velký objev ruského hutníka se později stal základem jedné nejdůležitějších exaktních věd, metalografie, která se zabývá zkoumáním spojitosti mezi složením vlastnostmi kovů. Hledáme-li srovnání dnešní technikou, můžeme nalézt přirovnání dosti vhodné, neboť damascenská ocel podobá železobetonu. Studuje vliv uhlíku ryzí kov, vyrobený různých rud. Zkouší slonovinu, roh, saze, diamant rozmanité druhy dřeva. Tajemství záleží tom, ruský hutník počínal vědecky. Získal ocel vzorkovaným povrchem. Anosov hledá vhodné podmínky pro chlazení ingotů pro jejich kování kalení. Anosov první hutníků pochopil, složení, struktura kovu, ráz veli­ kost „zrn", nichž skládá, vlastní jeho charakteristikou. Pokusy došel závěru, damascenská ocel neobsahuje těchto příměsí, že damascenská ocel směs velmi ryzího železa uhlíkem., nejtěsnější spojitost. Právě tak tomu damascenské oceli: tažné, ale měkké železo činí ma­ teriál ohebným, destičky karbidu železa, neobyčejně tvrdé křehké jako sklo, jí dodávají pevnost snadnou obrobitelnost. Anosov nezačal naslepo, bez rozmyšlení zkoušet všelijaké způsoby, jak to po padesáti letech dělal Edison, který provedl několik tisíc pokusů, než nalezl vhodné uhlíkové vlákno pro žárovku. Ruský hutník nepřistoupil objasňování tajemství damascenské oceli na­ hodile; měl prostředky, které umožnilo vědecké bádání, jím samým založené