Roku 1833 Anosov poznamenává:
, byla získána čepel pravé damascenské oceli.
Anosov nespokojil dosaženými úspěchy.jak působí ocel rozličné příměsi, jako zlato, platina, mangan, chrom, hliník
a titan.
A znovu provádí pokusy. Pokusy došel závěru, damascenská ocel neobsahuje těchto příměsí,
že damascenská ocel směs velmi ryzího železa uhlíkem.
Svými čepelemi drolil ostří nejlepších nástrojů anglické výroby, přetínal
nejtenčí flórové šátky, vyhozené vzduchu, ohýbal čepele kruhu.
226
. Poznal, mezi
strukturou toho neb onoho kusu kovu jeho mechanickými vlastnostmi, tvrdostí,
pružností atd. Anosov začíná
provádět nová zkoumání.
Právě tak tomu damascenské oceli: tažné, ale měkké železo činí ma
teriál ohebným, destičky karbidu železa, neobyčejně tvrdé křehké jako sklo,
jí dodávají pevnost snadnou obrobitelnost.
Anosov první hutníků pochopil, složení, struktura kovu, ráz veli
kost „zrn", nichž skládá, vlastní jeho charakteristikou.
Hledáme-li srovnání dnešní technikou, můžeme nalézt přirovnání dosti
vhodné, neboť damascenská ocel podobá železobetonu.
Ruský hutník nepřistoupil objasňování tajemství damascenské oceli na
hodile; měl prostředky, které umožnilo vědecké bádání, jím samým založené.
Posléze dosáhl dokonalého úspěchu.
Anosov nezačal naslepo, bez rozmyšlení zkoušet všelijaké způsoby, jak to
po padesáti letech dělal Edison, který provedl několik tisíc pokusů, než nalezl
vhodné uhlíkové vlákno pro žárovku. železobetonu
„žijí" jednom společenství dvě látky: železo, které vyznačuje značnou
pevností tahu malou pevností ohybu, jenž vzniká tlakem, beton, který se
„nebojí" značných tlaků, avšak není pevný tahu.
Taví tuhu ryzími rudami ryzím železem. Tajemství záleží tom, ruský hutník počínal vědecky."
Tajemství staré mnoho století přestalo být tajemstvím. Anosov hledá vhodné podmínky pro chlazení
ingotů pro jejich kování kalení., nejtěsnější spojitost. roku 1837 vypracoval četná
skvělá zlepšení mechanických vlastnostech kresbě čepelích, vyrobe
ných rozličných druhů damascenských ocelí. Zkouší slonovinu, roh, saze, diamant rozmanité druhy dřeva. Tento velký objev ruského hutníka se
později stal základem jedné nejdůležitějších exaktních věd, metalografie, která
se zabývá zkoumáním spojitosti mezi složením vlastnostmi kovů.
A konečně nachází pravé složení. opráv
něnou hrdostí napsal Anosov svých čepelích: „Jé nesporně vrchol dokonalé
pružnosti, jaké ocel obyčejně nemívá."
A neméně než damascenská ocel sama udivuje nás podstata vítězství Ano-
sovova, kterému podařilo poměrně krátkou dobu najít umění, vytvářené
po věky. Získal ocel vzorkovaným povrchem. Studuje vliv uhlíku ryzí kov, vyrobený různých
rud.
Ukázalo se, damascenská ocel složitá hmota, skládající ryzího
železa, prostoupeného destičkami karbidu železa, chemické sloučeniny železa
s uhlíkem, která tvoří jakoby kostru čepele. Kdyby byl Anosov postupoval tímto způ
sobem, nebyl stačil celý život
