roku 1837 vypracoval četná
skvělá zlepšení mechanických vlastnostech kresbě čepelích, vyrobe
ných rozličných druhů damascenských ocelí. Anosov začíná
provádět nová zkoumání. Kdyby byl Anosov postupoval tímto způ
sobem, nebyl stačil celý život.
Anosov nezačal naslepo, bez rozmyšlení zkoušet všelijaké způsoby, jak to
po padesáti letech dělal Edison, který provedl několik tisíc pokusů, než nalezl
vhodné uhlíkové vlákno pro žárovku.
Hledáme-li srovnání dnešní technikou, můžeme nalézt přirovnání dosti
vhodné, neboť damascenská ocel podobá železobetonu.
Taví tuhu ryzími rudami ryzím železem.
Anosov první hutníků pochopil, složení, struktura kovu, ráz veli
kost „zrn", nichž skládá, vlastní jeho charakteristikou.
Anosov nespokojil dosaženými úspěchy. Poznal, mezi
strukturou toho neb onoho kusu kovu jeho mechanickými vlastnostmi, tvrdostí,
pružností atd. železobetonu
„žijí" jednom společenství dvě látky: železo, které vyznačuje značnou
pevností tahu malou pevností ohybu, jenž vzniká tlakem, beton, který se
„nebojí" značných tlaků, avšak není pevný tahu."
A neméně než damascenská ocel sama udivuje nás podstata vítězství Ano-
sovova, kterému podařilo poměrně krátkou dobu najít umění, vytvářené
po věky.jak působí ocel rozličné příměsi, jako zlato, platina, mangan, chrom, hliník
a titan.
A konečně nachází pravé složení.
226
.
Ukázalo se, damascenská ocel složitá hmota, skládající ryzího
železa, prostoupeného destičkami karbidu železa, chemické sloučeniny železa
s uhlíkem, která tvoří jakoby kostru čepele. Studuje vliv uhlíku ryzí kov, vyrobený různých
rud., nejtěsnější spojitost."
Tajemství staré mnoho století přestalo být tajemstvím. Získal ocel vzorkovaným povrchem. Tento velký objev ruského hutníka se
později stal základem jedné nejdůležitějších exaktních věd, metalografie, která
se zabývá zkoumáním spojitosti mezi složením vlastnostmi kovů. Zkouší slonovinu, roh, saze, diamant rozmanité druhy dřeva.
A znovu provádí pokusy. Anosov hledá vhodné podmínky pro chlazení
ingotů pro jejich kování kalení. Tajemství záleží tom, ruský hutník počínal vědecky.
Svými čepelemi drolil ostří nejlepších nástrojů anglické výroby, přetínal
nejtenčí flórové šátky, vyhozené vzduchu, ohýbal čepele kruhu.
Posléze dosáhl dokonalého úspěchu.
Právě tak tomu damascenské oceli: tažné, ale měkké železo činí ma
teriál ohebným, destičky karbidu železa, neobyčejně tvrdé křehké jako sklo,
jí dodávají pevnost snadnou obrobitelnost.
Ruský hutník nepřistoupil objasňování tajemství damascenské oceli na
hodile; měl prostředky, které umožnilo vědecké bádání, jím samým založené. Roku 1833 Anosov poznamenává:
, byla získána čepel pravé damascenské oceli. Pokusy došel závěru, damascenská ocel neobsahuje těchto příměsí,
že damascenská ocel směs velmi ryzího železa uhlíkem. opráv
něnou hrdostí napsal Anosov svých čepelích: „Jé nesporně vrchol dokonalé
pružnosti, jaké ocel obyčejně nemívá
