chat", neboť získala nové mohutné plíce. Na
tomto vynálezu bylo nejdůležitější, dmýchaný proud vzduchu přicházel nyní
do pece dvou stran. Tyto
měchy, které vdechly kdysi peci sílu dalšímu růstu, proměnily polovině
XVIII. dvě stě
let, které uplynuly doby Machotinovy, vzrostl počet výfučen, které naplňují
pec vzduchem, osm, deset, šestnáct. bránilo, aby se
pec ještě zvětšila. Redukční pochod, nebo,
jak říká, chod pece, nejen urychlil, nýbrž stal stejnoměrnějším.
Tyto okovy rozlomil velký ruský technik Ivan Ivanovič Polzunov. Roku
1765 vynalezl Polzunov zcela nový druh dmychadla dmychadlo válcové. století okovy, které zdržovaly vývoj pece. Avšak výfučna,
podobná dýchajícímu hrdlu, zůstávala jako dříve jen jedna. Polzunov, který zamýšlel sestrojit mohutný pohonný stroj, který konal
rozmanité práce, musil také řešit nemálo důležitou otázku, jaké posláni určit
svému výtvoru, aby všem bylo rázem zřejmé, čím vyniká nad málo výkonným
mlýnským kolem.
Cesta, kterou nastoupil Machotin, vedla dobrým výsledkům.
A sestrojí! Polzunovovo válcové dmychadlo svým složením velmi podobá
parnímu stroji, avšak pracuje doslova „obráceně". Zůstávalo méně „nehyb
ných" oblastí, kde redukční pochod probíhal pomaleji. Bylo nalezeno první důležité
použití parního stroje.
Polzunov rozhodl: spolu jeho strojem musí pracovat nové dmychadlo. Ale před hutníky vyvstal také jiný úkol: bylo třeba zvýšit tlak
vzduchu, dmýchaného vysoké pece. rovněž obtížné jednou výfučnou stejnoměrně vyplnit vzdu
chem ohromné „břicho" pece, jako bylo obtížné provětrat malým okénkem
celý divadelní sál.
Jak vidíme, vynález Machotinův pomohl zřídit vydatné stejnoměrnější
dmýchání.
Ve válci parního stroje rozpíná pára, která tlačí píst, dmychadle však
212
.
Polzunov uskutečnil tento vynález, když směřoval svým hlavním cílem,
za sestrojením parního stroje, schopného vytlačit průmyslu primitivní vodní
kolo.
Nasadí okovy také pohonnému stroji, nedovolí mu, aby uplatnil plné síle,
a skryjí lidským zrakům četné přednosti nového mohutného stroje.
Avšak Polzunovovi bylo zřejmé, nelze pouze nahradit mlýnské kolo parním
strojem ponechat beze změny ostatní zařízení dmychadla.
Polzunov, skvělý znalec techniky své doby, správně rozhodl: takovým
„úzkým místem" dmýchání hutních pecích. Jako „plic" vysokých pecí používalo stále ještě měchů
skříňových, které však nemohly pro nedokonalou konstrukci dosáhnout tak vyso
kého tlaku dmýchání, jakého třeba pro značně vysoké šachtové pece. umožnilo stavět pece ještě vyšší
a ještě výkonnější. Obrazně řečeno, pec dostala
druhé „dýchací hrdlo", kterým mohla vdechovat dostatečné dávky vzduchu.
Vysoká pec dostala nové možnosti, když ruský hutník Grigorij Machotin
vynalezl dmychací soustavu dvěma výfučnami. takovém případě
se málo výkonné skříňové měchy „pomstí" „rozloučení" mlýnským kolem. Vysoká pec mohla růst.
Vzduch snáze proudil všech koutů pece. Měla být těžká důležitá práce jakési „úzké místo"
tehdejšího průmyslu
