dvě stě
let, které uplynuly doby Machotinovy, vzrostl počet výfučen, které naplňují
pec vzduchem, osm, deset, šestnáct. Roku
1765 vynalezl Polzunov zcela nový druh dmychadla dmychadlo válcové.
A sestrojí! Polzunovovo válcové dmychadlo svým složením velmi podobá
parnímu stroji, avšak pracuje doslova „obráceně".
Ve válci parního stroje rozpíná pára, která tlačí píst, dmychadle však
212
.
Polzunov uskutečnil tento vynález, když směřoval svým hlavním cílem,
za sestrojením parního stroje, schopného vytlačit průmyslu primitivní vodní
kolo.
Tyto okovy rozlomil velký ruský technik Ivan Ivanovič Polzunov. Obrazně řečeno, pec dostala
druhé „dýchací hrdlo", kterým mohla vdechovat dostatečné dávky vzduchu. Zůstávalo méně „nehyb
ných" oblastí, kde redukční pochod probíhal pomaleji.
Polzunov, skvělý znalec techniky své doby, správně rozhodl: takovým
„úzkým místem" dmýchání hutních pecích.
Jak vidíme, vynález Machotinův pomohl zřídit vydatné stejnoměrnější
dmýchání. Měla být těžká důležitá práce jakési „úzké místo"
tehdejšího průmyslu.
Vzduch snáze proudil všech koutů pece.
Cesta, kterou nastoupil Machotin, vedla dobrým výsledkům. Bylo nalezeno první důležité
použití parního stroje.
Polzunov rozhodl: spolu jeho strojem musí pracovat nové dmychadlo.
Nasadí okovy také pohonnému stroji, nedovolí mu, aby uplatnil plné síle,
a skryjí lidským zrakům četné přednosti nového mohutného stroje. Polzunov, který zamýšlel sestrojit mohutný pohonný stroj, který konal
rozmanité práce, musil také řešit nemálo důležitou otázku, jaké posláni určit
svému výtvoru, aby všem bylo rázem zřejmé, čím vyniká nad málo výkonným
mlýnským kolem. rovněž obtížné jednou výfučnou stejnoměrně vyplnit vzdu
chem ohromné „břicho" pece, jako bylo obtížné provětrat malým okénkem
celý divadelní sál. Jako „plic" vysokých pecí používalo stále ještě měchů
skříňových, které však nemohly pro nedokonalou konstrukci dosáhnout tak vyso
kého tlaku dmýchání, jakého třeba pro značně vysoké šachtové pece. Avšak výfučna,
podobná dýchajícímu hrdlu, zůstávala jako dříve jen jedna. Tyto
měchy, které vdechly kdysi peci sílu dalšímu růstu, proměnily polovině
XVIII. bránilo, aby se
pec ještě zvětšila. století okovy, které zdržovaly vývoj pece.
Avšak Polzunovovi bylo zřejmé, nelze pouze nahradit mlýnské kolo parním
strojem ponechat beze změny ostatní zařízení dmychadla. Ale před hutníky vyvstal také jiný úkol: bylo třeba zvýšit tlak
vzduchu, dmýchaného vysoké pece. takovém případě
se málo výkonné skříňové měchy „pomstí" „rozloučení" mlýnským kolem. Vysoká pec mohla růst.
Vysoká pec dostala nové možnosti, když ruský hutník Grigorij Machotin
vynalezl dmychací soustavu dvěma výfučnami.chat", neboť získala nové mohutné plíce. Redukční pochod, nebo,
jak říká, chod pece, nejen urychlil, nýbrž stal stejnoměrnějším. umožnilo stavět pece ještě vyšší
a ještě výkonnější. Na
tomto vynálezu bylo nejdůležitější, dmýchaný proud vzduchu přicházel nyní
do pece dvou stran
