chat", neboť získala nové mohutné plíce.
Polzunov rozhodl: spolu jeho strojem musí pracovat nové dmychadlo. Jako „plic" vysokých pecí používalo stále ještě měchů
skříňových, které však nemohly pro nedokonalou konstrukci dosáhnout tak vyso
kého tlaku dmýchání, jakého třeba pro značně vysoké šachtové pece.
Polzunov uskutečnil tento vynález, když směřoval svým hlavním cílem,
za sestrojením parního stroje, schopného vytlačit průmyslu primitivní vodní
kolo. Redukční pochod, nebo,
jak říká, chod pece, nejen urychlil, nýbrž stal stejnoměrnějším. Měla být těžká důležitá práce jakési „úzké místo"
tehdejšího průmyslu. Roku
1765 vynalezl Polzunov zcela nový druh dmychadla dmychadlo válcové. Zůstávalo méně „nehyb
ných" oblastí, kde redukční pochod probíhal pomaleji.
Tyto okovy rozlomil velký ruský technik Ivan Ivanovič Polzunov.
Avšak Polzunovovi bylo zřejmé, nelze pouze nahradit mlýnské kolo parním
strojem ponechat beze změny ostatní zařízení dmychadla.
Ve válci parního stroje rozpíná pára, která tlačí píst, dmychadle však
212
.
Polzunov, skvělý znalec techniky své doby, správně rozhodl: takovým
„úzkým místem" dmýchání hutních pecích. Vysoká pec mohla růst.
A sestrojí! Polzunovovo válcové dmychadlo svým složením velmi podobá
parnímu stroji, avšak pracuje doslova „obráceně". Na
tomto vynálezu bylo nejdůležitější, dmýchaný proud vzduchu přicházel nyní
do pece dvou stran.
Cesta, kterou nastoupil Machotin, vedla dobrým výsledkům.
Vysoká pec dostala nové možnosti, když ruský hutník Grigorij Machotin
vynalezl dmychací soustavu dvěma výfučnami. Bylo nalezeno první důležité
použití parního stroje.
Nasadí okovy také pohonnému stroji, nedovolí mu, aby uplatnil plné síle,
a skryjí lidským zrakům četné přednosti nového mohutného stroje. Ale před hutníky vyvstal také jiný úkol: bylo třeba zvýšit tlak
vzduchu, dmýchaného vysoké pece. rovněž obtížné jednou výfučnou stejnoměrně vyplnit vzdu
chem ohromné „břicho" pece, jako bylo obtížné provětrat malým okénkem
celý divadelní sál. umožnilo stavět pece ještě vyšší
a ještě výkonnější. bránilo, aby se
pec ještě zvětšila. Obrazně řečeno, pec dostala
druhé „dýchací hrdlo", kterým mohla vdechovat dostatečné dávky vzduchu. Polzunov, který zamýšlel sestrojit mohutný pohonný stroj, který konal
rozmanité práce, musil také řešit nemálo důležitou otázku, jaké posláni určit
svému výtvoru, aby všem bylo rázem zřejmé, čím vyniká nad málo výkonným
mlýnským kolem.
Vzduch snáze proudil všech koutů pece. století okovy, které zdržovaly vývoj pece. Avšak výfučna,
podobná dýchajícímu hrdlu, zůstávala jako dříve jen jedna. dvě stě
let, které uplynuly doby Machotinovy, vzrostl počet výfučen, které naplňují
pec vzduchem, osm, deset, šestnáct. takovém případě
se málo výkonné skříňové měchy „pomstí" „rozloučení" mlýnským kolem.
Jak vidíme, vynález Machotinův pomohl zřídit vydatné stejnoměrnější
dmýchání. Tyto
měchy, které vdechly kdysi peci sílu dalšímu růstu, proměnily polovině
XVIII
