Obrazně řečeno, pec dostala
druhé „dýchací hrdlo", kterým mohla vdechovat dostatečné dávky vzduchu.
Polzunov uskutečnil tento vynález, když směřoval svým hlavním cílem,
za sestrojením parního stroje, schopného vytlačit průmyslu primitivní vodní
kolo.
Polzunov, skvělý znalec techniky své doby, správně rozhodl: takovým
„úzkým místem" dmýchání hutních pecích.
Avšak Polzunovovi bylo zřejmé, nelze pouze nahradit mlýnské kolo parním
strojem ponechat beze změny ostatní zařízení dmychadla. Měla být těžká důležitá práce jakési „úzké místo"
tehdejšího průmyslu.chat", neboť získala nové mohutné plíce.
Nasadí okovy také pohonnému stroji, nedovolí mu, aby uplatnil plné síle,
a skryjí lidským zrakům četné přednosti nového mohutného stroje. umožnilo stavět pece ještě vyšší
a ještě výkonnější. Ale před hutníky vyvstal také jiný úkol: bylo třeba zvýšit tlak
vzduchu, dmýchaného vysoké pece. bránilo, aby se
pec ještě zvětšila.
Ve válci parního stroje rozpíná pára, která tlačí píst, dmychadle však
212
. takovém případě
se málo výkonné skříňové měchy „pomstí" „rozloučení" mlýnským kolem.
Polzunov rozhodl: spolu jeho strojem musí pracovat nové dmychadlo. století okovy, které zdržovaly vývoj pece. Zůstávalo méně „nehyb
ných" oblastí, kde redukční pochod probíhal pomaleji. Avšak výfučna,
podobná dýchajícímu hrdlu, zůstávala jako dříve jen jedna. Tyto
měchy, které vdechly kdysi peci sílu dalšímu růstu, proměnily polovině
XVIII. Polzunov, který zamýšlel sestrojit mohutný pohonný stroj, který konal
rozmanité práce, musil také řešit nemálo důležitou otázku, jaké posláni určit
svému výtvoru, aby všem bylo rázem zřejmé, čím vyniká nad málo výkonným
mlýnským kolem.
Tyto okovy rozlomil velký ruský technik Ivan Ivanovič Polzunov. Na
tomto vynálezu bylo nejdůležitější, dmýchaný proud vzduchu přicházel nyní
do pece dvou stran. Roku
1765 vynalezl Polzunov zcela nový druh dmychadla dmychadlo válcové.
A sestrojí! Polzunovovo válcové dmychadlo svým složením velmi podobá
parnímu stroji, avšak pracuje doslova „obráceně".
Vysoká pec dostala nové možnosti, když ruský hutník Grigorij Machotin
vynalezl dmychací soustavu dvěma výfučnami. dvě stě
let, které uplynuly doby Machotinovy, vzrostl počet výfučen, které naplňují
pec vzduchem, osm, deset, šestnáct.
Vzduch snáze proudil všech koutů pece. Jako „plic" vysokých pecí používalo stále ještě měchů
skříňových, které však nemohly pro nedokonalou konstrukci dosáhnout tak vyso
kého tlaku dmýchání, jakého třeba pro značně vysoké šachtové pece. rovněž obtížné jednou výfučnou stejnoměrně vyplnit vzdu
chem ohromné „břicho" pece, jako bylo obtížné provětrat malým okénkem
celý divadelní sál.
Jak vidíme, vynález Machotinův pomohl zřídit vydatné stejnoměrnější
dmýchání. Vysoká pec mohla růst. Redukční pochod, nebo,
jak říká, chod pece, nejen urychlil, nýbrž stal stejnoměrnějším. Bylo nalezeno první důležité
použití parního stroje.
Cesta, kterou nastoupil Machotin, vedla dobrým výsledkům
