takovém případě
se málo výkonné skříňové měchy „pomstí" „rozloučení" mlýnským kolem.
Nasadí okovy také pohonnému stroji, nedovolí mu, aby uplatnil plné síle,
a skryjí lidským zrakům četné přednosti nového mohutného stroje. Tyto
měchy, které vdechly kdysi peci sílu dalšímu růstu, proměnily polovině
XVIII. Na
tomto vynálezu bylo nejdůležitější, dmýchaný proud vzduchu přicházel nyní
do pece dvou stran.
Vzduch snáze proudil všech koutů pece. Roku
1765 vynalezl Polzunov zcela nový druh dmychadla dmychadlo válcové. Měla být těžká důležitá práce jakési „úzké místo"
tehdejšího průmyslu. Avšak výfučna,
podobná dýchajícímu hrdlu, zůstávala jako dříve jen jedna.
Jak vidíme, vynález Machotinův pomohl zřídit vydatné stejnoměrnější
dmýchání. umožnilo stavět pece ještě vyšší
a ještě výkonnější. rovněž obtížné jednou výfučnou stejnoměrně vyplnit vzdu
chem ohromné „břicho" pece, jako bylo obtížné provětrat malým okénkem
celý divadelní sál.
Cesta, kterou nastoupil Machotin, vedla dobrým výsledkům.
Tyto okovy rozlomil velký ruský technik Ivan Ivanovič Polzunov.
A sestrojí! Polzunovovo válcové dmychadlo svým složením velmi podobá
parnímu stroji, avšak pracuje doslova „obráceně".
Avšak Polzunovovi bylo zřejmé, nelze pouze nahradit mlýnské kolo parním
strojem ponechat beze změny ostatní zařízení dmychadla. Bylo nalezeno první důležité
použití parního stroje.
Polzunov rozhodl: spolu jeho strojem musí pracovat nové dmychadlo.
Vysoká pec dostala nové možnosti, když ruský hutník Grigorij Machotin
vynalezl dmychací soustavu dvěma výfučnami.
Polzunov uskutečnil tento vynález, když směřoval svým hlavním cílem,
za sestrojením parního stroje, schopného vytlačit průmyslu primitivní vodní
kolo. Vysoká pec mohla růst. Polzunov, který zamýšlel sestrojit mohutný pohonný stroj, který konal
rozmanité práce, musil také řešit nemálo důležitou otázku, jaké posláni určit
svému výtvoru, aby všem bylo rázem zřejmé, čím vyniká nad málo výkonným
mlýnským kolem.
Ve válci parního stroje rozpíná pára, která tlačí píst, dmychadle však
212
. Jako „plic" vysokých pecí používalo stále ještě měchů
skříňových, které však nemohly pro nedokonalou konstrukci dosáhnout tak vyso
kého tlaku dmýchání, jakého třeba pro značně vysoké šachtové pece.chat", neboť získala nové mohutné plíce. Ale před hutníky vyvstal také jiný úkol: bylo třeba zvýšit tlak
vzduchu, dmýchaného vysoké pece. Zůstávalo méně „nehyb
ných" oblastí, kde redukční pochod probíhal pomaleji. století okovy, které zdržovaly vývoj pece.
Polzunov, skvělý znalec techniky své doby, správně rozhodl: takovým
„úzkým místem" dmýchání hutních pecích. bránilo, aby se
pec ještě zvětšila. Redukční pochod, nebo,
jak říká, chod pece, nejen urychlil, nýbrž stal stejnoměrnějším. Obrazně řečeno, pec dostala
druhé „dýchací hrdlo", kterým mohla vdechovat dostatečné dávky vzduchu. dvě stě
let, které uplynuly doby Machotinovy, vzrostl počet výfučen, které naplňují
pec vzduchem, osm, deset, šestnáct
