Potom začali používat vyráběli něho odlitky. Zároveň však
nastávaly nesnáze, měl-li vyrobit kujný kov, železo nebo ocel.bylo tekuté surové železo, které konci tavby hutníci vypouštěli pece. Její tajemství
záleželo nejen plynulé činnosti velkém obsahu pecí, nýbrž zejména zdo
konaleném dmýchání. Hutníci ním
setkávali již při výrobě těstovitého železa, dmýchalo-li pece nějakého
důvodu mnoho vzduchu.,
když byly měchy uváděny pohybu mlýnskými koly. Tím byl umožněn rozvoj slévárenství. Byla hlavně snaha lepší dmýchání, která umožnila
vybudovat vysokou pec.
Ne dost výkonná kusová pec byla nahrazena pecí Šachtovou, která umož
ňovala nejen větší, nýbrž kvalitnější výrobu železa. Vrstvy uhlí zavážené rudy nemohly zvětšovat,
dokud byl vzduch dmýchán měchů lidskou silou jako pecí kusových. Pec obrázku
je jedna prvních šachtových peci českých
Po vynálezu šachtových pecí bylo surové železo jediným výrobkem, získá
vaným rudy.
Avšak tyto potíže byly méně podstatné, srovnáme-li hlavní předností,
kterou vyznačovaly šachtové pece, vysokou výkonností. Nejprve považovali strusku vyhazovali je.
Tato změna umožnila nepřetržitou činnost pece; pec byla zavážena podle potřeby
a struska surové železo byly pravidelně vypouštěny. sousedství šachtových
pecí byly zřizovány odlévárny, kde vyráběly velké odlitky.
Tyto potíže byly odstraněny, když hutníci začali používat vodní síly, j.
Avšak surové železo nebylo přece tak zcela neznámé. Ruční
měchy nemohly prohnat vzduch třímetrovou čtyřmetrovou vrstvou suroviny. Vynikající umění ruských
„vodních pracovníků", stavitelů vodních děl, mistrů, kteří sestrojili mohutné
202
. Kováři
musili dlouho žhavit litinu výhních dmýchat mnoho vzduchu, aby „spálili"
část uhlíku tím dosáhli měkčího tvárnějšího kovu
