Její tajemství
záleželo nejen plynulé činnosti velkém obsahu pecí, nýbrž zejména zdo
konaleném dmýchání. Vynikající umění ruských
„vodních pracovníků", stavitelů vodních děl, mistrů, kteří sestrojili mohutné
202
. Tím byl umožněn rozvoj slévárenství.
Potom začali používat vyráběli něho odlitky. Pec obrázku
je jedna prvních šachtových peci českých
Po vynálezu šachtových pecí bylo surové železo jediným výrobkem, získá
vaným rudy. Vrstvy uhlí zavážené rudy nemohly zvětšovat,
dokud byl vzduch dmýchán měchů lidskou silou jako pecí kusových. Nejprve považovali strusku vyhazovali je. Ruční
měchy nemohly prohnat vzduch třímetrovou čtyřmetrovou vrstvou suroviny. Kováři
musili dlouho žhavit litinu výhních dmýchat mnoho vzduchu, aby „spálili"
část uhlíku tím dosáhli měkčího tvárnějšího kovu. Byla hlavně snaha lepší dmýchání, která umožnila
vybudovat vysokou pec.bylo tekuté surové železo, které konci tavby hutníci vypouštěli pece.
Tyto potíže byly odstraněny, když hutníci začali používat vodní síly, j.
Tato změna umožnila nepřetržitou činnost pece; pec byla zavážena podle potřeby
a struska surové železo byly pravidelně vypouštěny. Hutníci ním
setkávali již při výrobě těstovitého železa, dmýchalo-li pece nějakého
důvodu mnoho vzduchu.
Avšak surové železo nebylo přece tak zcela neznámé. sousedství šachtových
pecí byly zřizovány odlévárny, kde vyráběly velké odlitky.
Ne dost výkonná kusová pec byla nahrazena pecí Šachtovou, která umož
ňovala nejen větší, nýbrž kvalitnější výrobu železa.
Avšak tyto potíže byly méně podstatné, srovnáme-li hlavní předností,
kterou vyznačovaly šachtové pece, vysokou výkonností. Zároveň však
nastávaly nesnáze, měl-li vyrobit kujný kov, železo nebo ocel.,
když byly měchy uváděny pohybu mlýnskými koly
