Jejich vzájemný styk prodloužil. Zařízení
šachtové pece podstatě nelišilo pece kusové.
S nástupem šachtových pecí změnil také hutnický pochod. Šachtová pec rovněž
zavážela shora také vzduch dmýchal spodem, ale byla mnohem větší vyšší
než její předchůdkyně.
O vynikajícím umění ruských slevačů svědčí tehdejší písemné doklady. století, když byl vynalezen střelný
prach, projevilo umění ruských hutníků zvlášť pronikavě výrobě střelných
zbraní. „Car-puška“ Kdo neslyšel tomto neobyčejném vý
robku ruského slevače Andreje Čochova? Téměř čtyři století stojí moskev
ském Kremlu ohromné dělo, vážící asi 2500 pudů (asi čtyřicet tun) zdobené
fantastickými basreliefy, dosud překvapuje rozměry mistrovským provedením. Uhlí, vlastně uhlík,
stačil nejen úplně redukovat všechnu rudu, nýbrž také nasytil vyráběné železo.
V době hrdinných bojů proti tatarským utlačovatelům dokázali hutníci
severních území Ruska zavést vskutku hromadnou výrobu vynikajících zbraní.
Ruští slevači, jedni prvních světě, začali odlévat měděná děla, která se
v Rusku objevila brzy vynálezu střelného prachu.
Litina taví při nižší teplotě než čisté železo šachtové peci byla teplota
dokonce mnohem vyšší riež peci kusové. Vždyť
jediná Usťužna Železnopolská ukovala ročně statisíce „vidlic1*nebo jak jinak
staří Rusové nazývali „ježků** (ostrých železných hrotů), které házely říč
ních brodů, aby jich nemohla tatarská jízda použít.
„Car-puška“ památníkem vysoké konstruktérské technologické kultury
ruských techniků, kteří pracovali dobách dávno minulých. Totéž lze říci také průběhu tavby.**
O umění ruských slevačů svědčí nejvýmluvněji jejich výtvory, které za
chovaly dneška. Také celé ostatní hospodářství staré Rusi vyžadovalo stále více
kovových výrobků.
Později, koncem XIV. šachtové pece
se vešlo víc uhlí železa.
K výzbroji prvotřídní armády početného dělostřelectva bylo zapotřebí
mnoho kovu. Těžba kovu byla těch
krajích právě takovým lidovým zaměstnáním jako rybolov lov. Proto výsledným výrobkem tavby
200
. Zvláště mnoho kovů potřebovali mechanici stavitelé.
K německému diplomatovi připojuje autor knížky „Líčení Kleinova posel-
ství“ Píše: „Každá rota měla polní dělo, velmi přesně odlité dovedně vypraco
vané nebo mistrně železa hamry vykované. Tyto pece byly vystřídány dokonalejšími výkonnějšími pecemi
šachtovými.
Vyslanec německého císaře Maxmiliána, Buchau, který přijel roku 1576 do
Moskvy, sděloval svému mocnáři, „na Rusi odlévají tak velká děla litiny, že
voják plné výzbroji, stojící jejich dně, nemohl rukou dosáhnout okraje**.Tam velice vyspělo umění těžit zpracovávat kov.
Obránci vlasti dostávali těchto oblastí tisíce mečů, kopí šípů.
Nestačilo železo, které vyrábělo jednoduchých kusových pecích malým
výkonem. začátkem XV.
Kov, který klesal pecí nasycoval stále víc více uhlíkem, přeměnil nejprve
v ocel potom surové železo (litinu).
Daleko také roznesla sláva železnopolských „píšťalách**, hlavních,
svařovaných železných pásů
