Daleko také roznesla sláva železnopolských „píšťalách**, hlavních,
svařovaných železných pásů.Tam velice vyspělo umění těžit zpracovávat kov. století, když byl vynalezen střelný
prach, projevilo umění ruských hutníků zvlášť pronikavě výrobě střelných
zbraní. Těžba kovu byla těch
krajích právě takovým lidovým zaměstnáním jako rybolov lov. Tyto pece byly vystřídány dokonalejšími výkonnějšími pecemi
šachtovými. „Car-puška“ Kdo neslyšel tomto neobyčejném vý
robku ruského slevače Andreje Čochova? Téměř čtyři století stojí moskev
ském Kremlu ohromné dělo, vážící asi 2500 pudů (asi čtyřicet tun) zdobené
fantastickými basreliefy, dosud překvapuje rozměry mistrovským provedením. Šachtová pec rovněž
zavážela shora také vzduch dmýchal spodem, ale byla mnohem větší vyšší
než její předchůdkyně. Zařízení
šachtové pece podstatě nelišilo pece kusové. Vždyť
jediná Usťužna Železnopolská ukovala ročně statisíce „vidlic1*nebo jak jinak
staří Rusové nazývali „ježků** (ostrých železných hrotů), které házely říč
ních brodů, aby jich nemohla tatarská jízda použít. Jejich vzájemný styk prodloužil.
V době hrdinných bojů proti tatarským utlačovatelům dokázali hutníci
severních území Ruska zavést vskutku hromadnou výrobu vynikajících zbraní.
Obránci vlasti dostávali těchto oblastí tisíce mečů, kopí šípů. Totéž lze říci také průběhu tavby.
„Car-puška“ památníkem vysoké konstruktérské technologické kultury
ruských techniků, kteří pracovali dobách dávno minulých.
Později, koncem XIV. Proto výsledným výrobkem tavby
200
. Zvláště mnoho kovů potřebovali mechanici stavitelé.
K německému diplomatovi připojuje autor knížky „Líčení Kleinova posel-
ství“ Píše: „Každá rota měla polní dělo, velmi přesně odlité dovedně vypraco
vané nebo mistrně železa hamry vykované.
Kov, který klesal pecí nasycoval stále víc více uhlíkem, přeměnil nejprve
v ocel potom surové železo (litinu).
Ruští slevači, jedni prvních světě, začali odlévat měděná děla, která se
v Rusku objevila brzy vynálezu střelného prachu. Uhlí, vlastně uhlík,
stačil nejen úplně redukovat všechnu rudu, nýbrž také nasytil vyráběné železo.
Litina taví při nižší teplotě než čisté železo šachtové peci byla teplota
dokonce mnohem vyšší riež peci kusové.
Nestačilo železo, které vyrábělo jednoduchých kusových pecích malým
výkonem.
K výzbroji prvotřídní armády početného dělostřelectva bylo zapotřebí
mnoho kovu.
Vyslanec německého císaře Maxmiliána, Buchau, který přijel roku 1576 do
Moskvy, sděloval svému mocnáři, „na Rusi odlévají tak velká děla litiny, že
voják plné výzbroji, stojící jejich dně, nemohl rukou dosáhnout okraje**. začátkem XV. šachtové pece
se vešlo víc uhlí železa.**
O umění ruských slevačů svědčí nejvýmluvněji jejich výtvory, které za
chovaly dneška. Také celé ostatní hospodářství staré Rusi vyžadovalo stále více
kovových výrobků.
S nástupem šachtových pecí změnil také hutnický pochod.
O vynikajícím umění ruských slevačů svědčí tehdejší písemné doklady
