K německému diplomatovi připojuje autor knížky „Líčení Kleinova posel-
ství“ Píše: „Každá rota měla polní dělo, velmi přesně odlité dovedně vypraco
vané nebo mistrně železa hamry vykované.
S nástupem šachtových pecí změnil také hutnický pochod.
Obránci vlasti dostávali těchto oblastí tisíce mečů, kopí šípů.
„Car-puška“ památníkem vysoké konstruktérské technologické kultury
ruských techniků, kteří pracovali dobách dávno minulých. Zařízení
šachtové pece podstatě nelišilo pece kusové. století, když byl vynalezen střelný
prach, projevilo umění ruských hutníků zvlášť pronikavě výrobě střelných
zbraní. začátkem XV. Zvláště mnoho kovů potřebovali mechanici stavitelé. Uhlí, vlastně uhlík,
stačil nejen úplně redukovat všechnu rudu, nýbrž také nasytil vyráběné železo.
Ruští slevači, jedni prvních světě, začali odlévat měděná děla, která se
v Rusku objevila brzy vynálezu střelného prachu. Tyto pece byly vystřídány dokonalejšími výkonnějšími pecemi
šachtovými.Tam velice vyspělo umění těžit zpracovávat kov.
Nestačilo železo, které vyrábělo jednoduchých kusových pecích malým
výkonem.
Daleko také roznesla sláva železnopolských „píšťalách**, hlavních,
svařovaných železných pásů. Také celé ostatní hospodářství staré Rusi vyžadovalo stále více
kovových výrobků.
V době hrdinných bojů proti tatarským utlačovatelům dokázali hutníci
severních území Ruska zavést vskutku hromadnou výrobu vynikajících zbraní. Šachtová pec rovněž
zavážela shora také vzduch dmýchal spodem, ale byla mnohem větší vyšší
než její předchůdkyně.
Vyslanec německého císaře Maxmiliána, Buchau, který přijel roku 1576 do
Moskvy, sděloval svému mocnáři, „na Rusi odlévají tak velká děla litiny, že
voják plné výzbroji, stojící jejich dně, nemohl rukou dosáhnout okraje**. „Car-puška“ Kdo neslyšel tomto neobyčejném vý
robku ruského slevače Andreje Čochova? Téměř čtyři století stojí moskev
ském Kremlu ohromné dělo, vážící asi 2500 pudů (asi čtyřicet tun) zdobené
fantastickými basreliefy, dosud překvapuje rozměry mistrovským provedením.**
O umění ruských slevačů svědčí nejvýmluvněji jejich výtvory, které za
chovaly dneška. Totéž lze říci také průběhu tavby. šachtové pece
se vešlo víc uhlí železa.
Litina taví při nižší teplotě než čisté železo šachtové peci byla teplota
dokonce mnohem vyšší riež peci kusové. Jejich vzájemný styk prodloužil. Těžba kovu byla těch
krajích právě takovým lidovým zaměstnáním jako rybolov lov.
Později, koncem XIV. Vždyť
jediná Usťužna Železnopolská ukovala ročně statisíce „vidlic1*nebo jak jinak
staří Rusové nazývali „ježků** (ostrých železných hrotů), které házely říč
ních brodů, aby jich nemohla tatarská jízda použít.
Kov, který klesal pecí nasycoval stále víc více uhlíkem, přeměnil nejprve
v ocel potom surové železo (litinu). Proto výsledným výrobkem tavby
200
.
O vynikajícím umění ruských slevačů svědčí tehdejší písemné doklady.
K výzbroji prvotřídní armády početného dělostřelectva bylo zapotřebí
mnoho kovu
