Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 202 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Proto výsledným výrobkem tavby 200 . začátkem XV. V době hrdinných bojů proti tatarským utlačovatelům dokázali hutníci severních území Ruska zavést vskutku hromadnou výrobu vynikajících zbraní. Těžba kovu byla těch krajích právě takovým lidovým zaměstnáním jako rybolov lov. Nestačilo železo, které vyrábělo jednoduchých kusových pecích malým výkonem. Kov, který klesal pecí nasycoval stále víc více uhlíkem, přeměnil nejprve v ocel potom surové železo (litinu). K německému diplomatovi připojuje autor knížky „Líčení Kleinova posel- ství“ Píše: „Každá rota měla polní dělo, velmi přesně odlité dovedně vypraco­ vané nebo mistrně železa hamry vykované. Tyto pece byly vystřídány dokonalejšími výkonnějšími pecemi šachtovými. S nástupem šachtových pecí změnil také hutnický pochod. O vynikajícím umění ruských slevačů svědčí tehdejší písemné doklady. Později, koncem XIV. století, když byl vynalezen střelný prach, projevilo umění ruských hutníků zvlášť pronikavě výrobě střelných zbraní. Totéž lze říci také průběhu tavby. Ruští slevači, jedni prvních světě, začali odlévat měděná děla, která se v Rusku objevila brzy vynálezu střelného prachu. Uhlí, vlastně uhlík, stačil nejen úplně redukovat všechnu rudu, nýbrž také nasytil vyráběné železo. K výzbroji prvotřídní armády početného dělostřelectva bylo zapotřebí mnoho kovu.Tam velice vyspělo umění těžit zpracovávat kov.** O umění ruských slevačů svědčí nejvýmluvněji jejich výtvory, které za­ chovaly dneška. Také celé ostatní hospodářství staré Rusi vyžadovalo stále více kovových výrobků. šachtové pece se vešlo víc uhlí železa. Litina taví při nižší teplotě než čisté železo šachtové peci byla teplota dokonce mnohem vyšší riež peci kusové. Jejich vzájemný styk prodloužil. Vždyť jediná Usťužna Železnopolská ukovala ročně statisíce „vidlic1*nebo jak jinak staří Rusové nazývali „ježků** (ostrých železných hrotů), které házely říč­ ních brodů, aby jich nemohla tatarská jízda použít. Obránci vlasti dostávali těchto oblastí tisíce mečů, kopí šípů. „Car-puška“ památníkem vysoké konstruktérské technologické kultury ruských techniků, kteří pracovali dobách dávno minulých. „Car-puška“ Kdo neslyšel tomto neobyčejném vý­ robku ruského slevače Andreje Čochova? Téměř čtyři století stojí moskev­ ském Kremlu ohromné dělo, vážící asi 2500 pudů (asi čtyřicet tun) zdobené fantastickými basreliefy, dosud překvapuje rozměry mistrovským provedením. Zařízení šachtové pece podstatě nelišilo pece kusové. Daleko také roznesla sláva železnopolských „píšťalách**, hlavních, svařovaných železných pásů. Zvláště mnoho kovů potřebovali mechanici stavitelé. Šachtová pec rovněž zavážela shora také vzduch dmýchal spodem, ale byla mnohem větší vyšší než její předchůdkyně. Vyslanec německého císaře Maxmiliána, Buchau, který přijel roku 1576 do Moskvy, sděloval svému mocnáři, „na Rusi odlévají tak velká děla litiny, že voják plné výzbroji, stojící jejich dně, nemohl rukou dosáhnout okraje**