Uhlí, vlastně uhlík,
stačil nejen úplně redukovat všechnu rudu, nýbrž také nasytil vyráběné železo.
Vyslanec německého císaře Maxmiliána, Buchau, který přijel roku 1576 do
Moskvy, sděloval svému mocnáři, „na Rusi odlévají tak velká děla litiny, že
voják plné výzbroji, stojící jejich dně, nemohl rukou dosáhnout okraje**.
K výzbroji prvotřídní armády početného dělostřelectva bylo zapotřebí
mnoho kovu.
„Car-puška“ památníkem vysoké konstruktérské technologické kultury
ruských techniků, kteří pracovali dobách dávno minulých.Tam velice vyspělo umění těžit zpracovávat kov. „Car-puška“ Kdo neslyšel tomto neobyčejném vý
robku ruského slevače Andreje Čochova? Téměř čtyři století stojí moskev
ském Kremlu ohromné dělo, vážící asi 2500 pudů (asi čtyřicet tun) zdobené
fantastickými basreliefy, dosud překvapuje rozměry mistrovským provedením. století, když byl vynalezen střelný
prach, projevilo umění ruských hutníků zvlášť pronikavě výrobě střelných
zbraní. začátkem XV.
Litina taví při nižší teplotě než čisté železo šachtové peci byla teplota
dokonce mnohem vyšší riež peci kusové.
Ruští slevači, jedni prvních světě, začali odlévat měděná děla, která se
v Rusku objevila brzy vynálezu střelného prachu. Zařízení
šachtové pece podstatě nelišilo pece kusové. Šachtová pec rovněž
zavážela shora také vzduch dmýchal spodem, ale byla mnohem větší vyšší
než její předchůdkyně. Jejich vzájemný styk prodloužil.
S nástupem šachtových pecí změnil také hutnický pochod. šachtové pece
se vešlo víc uhlí železa.
K německému diplomatovi připojuje autor knížky „Líčení Kleinova posel-
ství“ Píše: „Každá rota měla polní dělo, velmi přesně odlité dovedně vypraco
vané nebo mistrně železa hamry vykované.
V době hrdinných bojů proti tatarským utlačovatelům dokázali hutníci
severních území Ruska zavést vskutku hromadnou výrobu vynikajících zbraní. Zvláště mnoho kovů potřebovali mechanici stavitelé.
Daleko také roznesla sláva železnopolských „píšťalách**, hlavních,
svařovaných železných pásů.
Později, koncem XIV.
Nestačilo železo, které vyrábělo jednoduchých kusových pecích malým
výkonem. Také celé ostatní hospodářství staré Rusi vyžadovalo stále více
kovových výrobků. Proto výsledným výrobkem tavby
200
. Vždyť
jediná Usťužna Železnopolská ukovala ročně statisíce „vidlic1*nebo jak jinak
staří Rusové nazývali „ježků** (ostrých železných hrotů), které házely říč
ních brodů, aby jich nemohla tatarská jízda použít. Těžba kovu byla těch
krajích právě takovým lidovým zaměstnáním jako rybolov lov.
Obránci vlasti dostávali těchto oblastí tisíce mečů, kopí šípů. Tyto pece byly vystřídány dokonalejšími výkonnějšími pecemi
šachtovými.**
O umění ruských slevačů svědčí nejvýmluvněji jejich výtvory, které za
chovaly dneška. Totéž lze říci také průběhu tavby.
Kov, který klesal pecí nasycoval stále víc více uhlíkem, přeměnil nejprve
v ocel potom surové železo (litinu).
O vynikajícím umění ruských slevačů svědčí tehdejší písemné doklady
