Lodygin uskutečnil to, marně pokoušeli mnozí vynálezci. Jabločkov využiv zvláštností tohoto proudu našel způsob, jak uskutečnit
nezávislé napájení několika „svíček” jednoho zdroje. „Světlo nám při
chází Ruska”, „Rusko země světla”, psaly noviny rozmanitých jazycích.
Jabločkovovy práce rozličných oborech elektrotechniky, nichž budeme
mluvit dále, značně posloužily rozvoji této vědy. Tato tyčinka počátku při rozžhavování spotřebovala
kyslík vzduchu uzavřeného baňce, načež svítila atmosféře zbavené kyslíku
po dobu jedné hodiny. Jabločkovův přístroj skládal dvou sebe zasunutých cívek,
opatřených vinutím.
Jabločkovova „svíčka” rychle dobyla světového uznání. července 1873 předvedl činnosti jednom
z petrohradských náměstí.Jak známo, používal Jabločkov pro napájení svých „svíček” střídavého
proudu. Jabločkov zapojoval proudového okruhu dynama
primární cívky několika transformátorů připojoval své „svíčky” sekundárním
cívkám.
Proto právem lze nazývat Jabločkova, podobně jako Petrova, „průkopníkem
elektrického osvětlování” . Místo,
které kladlo elektrickému proudu největší odpor, zahřívalo obzvlášť silně,
takže rozžhavené vlákno rychle shořelo. osmdesátých
letech osvětlovala ulice divadla Paříže, zříceniny římského Colosea, ulice Lon
dýna, zasvitla paláci kambodžského krále, daleké Persii.
Tohoto způsobu výroby uhelných vláken používali pak všichni, kdo se
zabývali zhotovováním žárovek.
Vynálezce vytvořil množství lamp různých typů, malé osmdesátisvíčkové
až mohutná svítidla šesti tisících svíčkách.
Teprve Lodygin vynašel způsob, jak prodloužit životnost vlákna, jímž pro
cházel proud. Avšak jeho hlavní zásluhou bylo
vytvoření první prakticky použitelné soustavy elektrického osvětlení. Žárovka byla sestrojena takto: hermeticky uzavřené
baňce byla mezi dvěma konci silného měděného drátu upevněna tyčinka vypá
leného retortového uhlí. Tím pro-
143
.
V dobu, kdy Jabločkov pracoval své obloukové „svíčce”, rodil se
v Rusku druhý, zcela nový princip využití elektrické energie osvětlování. Jeho napětí bylo určeno poměrem počtu
závitu první druhé cívky. Byl-li zaveden střídavý proud jedné cívky, indukoval se
v druhé cívce „sekundární” proud. Takové schema spojení skupiny obloukových lamp dynamem prostřed
nictvím transformátorů zajišťovalo úplnou nezávislost činnosti každé „svíčky”
a poskytovalo možnost napájet jedním zdrojem několik „svíček”.
První prakticky upotřebitelnou žárovku zkonstruoval ruský inženýr Alexan
der Nikolajevič Lodygin 11. snažili
rozžhavovat elektrickým proudem vlákna různých kovů tyčinky uhlíkové, jež
skutečně zasvítily, avšak téměř okamžiku shořely. Lodygin dalším postupu neomezil jen na
hermetisaci baňky, nýbrž před jejím zatavením odčerpal vzduch.
Příčina toho záležela nestejnorodosti žhavených vláken tyčinek.
Byla žárovka.
Rozřešit tento úkol pomohl nový elektrický přístroj, transformátor, jejž
sám sestrojil. Vynálezce dovedl zhotovit stejnorodé uhlíky, tak, vypaloval
dřevěné tyčinky uhelném prášku při nedostatečném přístupu vzduchu
