Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 139 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
" A takoví lidé našli. Dosáhnout, aby elektrický oblouk svítil nepřetržitě, naráželo velké po­ tíže. Praktické použití elektrického oblouku pro osvětlování záviselo úspěšném vyřešení problému regulace. Tenkrát ruský akademik Boris Semjonovič Jakobi prvé pokusil prakticky použít elektrického světla. roce 1849 zazářil Petrovův elektrický oblouk věži budovy admirality osvětloval petrohradské ulice. Ge- 138 . V roce 1836 profesor moskevské university Michail Grigorjevič Pavlov, o jehož pracích jsme již mluvili, napsal prorocky: „Zdá se, není daleká doba, kdy elektřina stane obecným prostředkem osvětlovacím nahradí všechny ostatní osvětlovací látky, podobně jako teplo vodní páry nahradilo neuvěřitelné množství mechanické síly. Přední ruští vědci vynálezci povznesli jasně zářící elektrický oblouk Petro­ vův donesli jej našich dnů, při čemž jej neustále zdokonalovali nachá­ zeli pro něj stále nová nová upotřebení. Spakovskij. Jeden prvních mechanických regulátorů sestrojil taktéž ruský vynálezce — A. roce 1856 dnech korunovačních slavností bylo budově Lefortovského paláce Moskvě instalováno několik „elektrických sluncí". Obtíže nemizely ani když objevily dynamoelektrické stroje. Druhý pokus použít elektrického oblouku osvětlení učinil Kázáni roce 1853 profesor Saveljev. všemu ještě dala Akade­ mie Petrova nedlouho před jeho smrtí výslužby. Přední ruští vědci brzy poznali, jak velké možnosti skrývá elektřina. V naší době pracím Petrovovým dostalo obecného uznání. Nicméně elektrické obloukové osvětlování stále ještě nerozšiřovalo; pro oblouk bylo totiž třeba silného proudu. Bylo nutno vymyslit zařízení, jež napomáhalo udržovat vzdálenost mezi uhlíky. V roce 1934 slavnostně vzpomnělo stého výročí, úmrtí prvního ruského elektrotechnika akademika Petrova, který 1802, několik let před Davym, objevil voltový oblouk předpověděl použití tohoto jevu technice (sváření kovů, elektrohutnictví), jak bylo uvedeno usnesení sovětské vlády. roce 1876 ruský vyná­ lezce Pavel Nikolajevič Jabločkov rekonstruoval oblouk Vasilije Petrova. Oficiální věda se nepostavila obranu prvenství ruského učence. Bylo nutno zařídit automatickou regulaci oblouku. Šlo totiž to, že pro každý elektrický oblouk bylo nutno mít vlastní dynamoelektrický stroj; elektrický proud, potřebný pro oblouk, byl při tehdejších konstrukcích příliš značný kromě toho regulátory oblouku nebyly dostatečně spolehlivé, ani jedno­ duché. A tak Petrov své doby nedoceněný carským byrokratickým Ruskem zapomenutý nebyl opomenut probuzeným pokrokovým Ruskem. Nelze pochybovat, elektřina takových možností neměla? jen zapotřebí vynalézavého člověka, jenž dovedl tento zázračný oheň přizpůsobit podle očekávaného upotřebení.přesto byl hranicemi objev Petrovův přiřknut Davymu, který teprve v roce 1811 rozsvítil elektrický oblouk nazval jej „voltovský". Ruční regulace ovšem tento problém nerozřešila. Všechny tyto obtíže byly vyřešeny zase Rusku