Vyprávění o ruských vynálezcích a objevitelích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Vydal: Svoboda, n.p. Praha Autor: Bolchovitivov, Bujanov, Ostroumov, Zacharčenko, Foll

Strana 139 z 643

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
V naší době pracím Petrovovým dostalo obecného uznání. Nicméně elektrické obloukové osvětlování stále ještě nerozšiřovalo; pro oblouk bylo totiž třeba silného proudu. Šlo totiž to, že pro každý elektrický oblouk bylo nutno mít vlastní dynamoelektrický stroj; elektrický proud, potřebný pro oblouk, byl při tehdejších konstrukcích příliš značný kromě toho regulátory oblouku nebyly dostatečně spolehlivé, ani jedno­ duché." A takoví lidé našli. A tak Petrov své doby nedoceněný carským byrokratickým Ruskem zapomenutý nebyl opomenut probuzeným pokrokovým Ruskem. V roce 1934 slavnostně vzpomnělo stého výročí, úmrtí prvního ruského elektrotechnika akademika Petrova, který 1802, několik let před Davym, objevil voltový oblouk předpověděl použití tohoto jevu technice (sváření kovů, elektrohutnictví), jak bylo uvedeno usnesení sovětské vlády. roce 1849 zazářil Petrovův elektrický oblouk věži budovy admirality osvětloval petrohradské ulice. Oficiální věda se nepostavila obranu prvenství ruského učence. Obtíže nemizely ani když objevily dynamoelektrické stroje. Přední ruští vědci vynálezci povznesli jasně zářící elektrický oblouk Petro­ vův donesli jej našich dnů, při čemž jej neustále zdokonalovali nachá­ zeli pro něj stále nová nová upotřebení. V roce 1836 profesor moskevské university Michail Grigorjevič Pavlov, o jehož pracích jsme již mluvili, napsal prorocky: „Zdá se, není daleká doba, kdy elektřina stane obecným prostředkem osvětlovacím nahradí všechny ostatní osvětlovací látky, podobně jako teplo vodní páry nahradilo neuvěřitelné množství mechanické síly. Tenkrát ruský akademik Boris Semjonovič Jakobi prvé pokusil prakticky použít elektrického světla.přesto byl hranicemi objev Petrovův přiřknut Davymu, který teprve v roce 1811 rozsvítil elektrický oblouk nazval jej „voltovský". Bylo nutno vymyslit zařízení, jež napomáhalo udržovat vzdálenost mezi uhlíky. Druhý pokus použít elektrického oblouku osvětlení učinil Kázáni roce 1853 profesor Saveljev. Ruční regulace ovšem tento problém nerozřešila. roce 1876 ruský vyná­ lezce Pavel Nikolajevič Jabločkov rekonstruoval oblouk Vasilije Petrova. Nelze pochybovat, elektřina takových možností neměla? jen zapotřebí vynalézavého člověka, jenž dovedl tento zázračný oheň přizpůsobit podle očekávaného upotřebení. Jeden prvních mechanických regulátorů sestrojil taktéž ruský vynálezce — A. Přední ruští vědci brzy poznali, jak velké možnosti skrývá elektřina. Ge- 138 . roce 1856 dnech korunovačních slavností bylo budově Lefortovského paláce Moskvě instalováno několik „elektrických sluncí". Všechny tyto obtíže byly vyřešeny zase Rusku. Spakovskij. Dosáhnout, aby elektrický oblouk svítil nepřetržitě, naráželo velké po­ tíže. všemu ještě dala Akade­ mie Petrova nedlouho před jeho smrtí výslužby. Praktické použití elektrického oblouku pro osvětlování záviselo úspěšném vyřešení problému regulace. Bylo nutno zařídit automatickou regulaci oblouku