Nelze pochybovat, elektřina takových možností
neměla? jen zapotřebí vynalézavého člověka, jenž dovedl tento zázračný
oheň přizpůsobit podle očekávaného upotřebení.
Všechny tyto obtíže byly vyřešeny zase Rusku.
Nicméně elektrické obloukové osvětlování stále ještě nerozšiřovalo; pro
oblouk bylo totiž třeba silného proudu."
A takoví lidé našli.
V naší době pracím Petrovovým dostalo obecného uznání.
Praktické použití elektrického oblouku pro osvětlování záviselo úspěšném
vyřešení problému regulace. všemu ještě dala Akade
mie Petrova nedlouho před jeho smrtí výslužby.
V roce 1836 profesor moskevské university Michail Grigorjevič Pavlov,
o jehož pracích jsme již mluvili, napsal prorocky: „Zdá se, není daleká doba,
kdy elektřina stane obecným prostředkem osvětlovacím nahradí všechny
ostatní osvětlovací látky, podobně jako teplo vodní páry nahradilo neuvěřitelné
množství mechanické síly. roce 1856 dnech korunovačních slavností bylo budově
Lefortovského paláce Moskvě instalováno několik „elektrických sluncí".
Jeden prvních mechanických regulátorů sestrojil taktéž ruský vynálezce —
A.
Obtíže nemizely ani když objevily dynamoelektrické stroje.
Dosáhnout, aby elektrický oblouk svítil nepřetržitě, naráželo velké po
tíže. Oficiální věda
se nepostavila obranu prvenství ruského učence. Ruční regulace ovšem tento problém nerozřešila. Šlo totiž to,
že pro každý elektrický oblouk bylo nutno mít vlastní dynamoelektrický stroj;
elektrický proud, potřebný pro oblouk, byl při tehdejších konstrukcích příliš
značný kromě toho regulátory oblouku nebyly dostatečně spolehlivé, ani jedno
duché.přesto byl hranicemi objev Petrovův přiřknut Davymu, který teprve
v roce 1811 rozsvítil elektrický oblouk nazval jej „voltovský".
V roce 1934 slavnostně vzpomnělo stého výročí, úmrtí prvního ruského
elektrotechnika akademika Petrova, který 1802, několik let před
Davym, objevil voltový oblouk předpověděl použití tohoto jevu technice
(sváření kovů, elektrohutnictví), jak bylo uvedeno usnesení sovětské vlády.
Přední ruští vědci vynálezci povznesli jasně zářící elektrický oblouk Petro
vův donesli jej našich dnů, při čemž jej neustále zdokonalovali nachá
zeli pro něj stále nová nová upotřebení. Tenkrát ruský akademik
Boris Semjonovič Jakobi prvé pokusil prakticky použít elektrického světla.
Přední ruští vědci brzy poznali, jak velké možnosti skrývá elektřina. roce 1849 zazářil Petrovův elektrický oblouk věži
budovy admirality osvětloval petrohradské ulice. Bylo nutno vymyslit zařízení, jež napomáhalo udržovat vzdálenost mezi
uhlíky.
A tak Petrov své doby nedoceněný carským byrokratickým Ruskem
zapomenutý nebyl opomenut probuzeným pokrokovým Ruskem. Spakovskij. roce 1876 ruský vyná
lezce Pavel Nikolajevič Jabločkov rekonstruoval oblouk Vasilije Petrova. Bylo nutno zařídit
automatickou regulaci oblouku. Ge-
138
.
Druhý pokus použít elektrického oblouku osvětlení učinil Kázáni roce 1853
profesor Saveljev
