přesto byl hranicemi objev Petrovův přiřknut Davymu, který teprve
v roce 1811 rozsvítil elektrický oblouk nazval jej „voltovský". roce 1849 zazářil Petrovův elektrický oblouk věži
budovy admirality osvětloval petrohradské ulice.
V naší době pracím Petrovovým dostalo obecného uznání. Bylo nutno vymyslit zařízení, jež napomáhalo udržovat vzdálenost mezi
uhlíky.
Nicméně elektrické obloukové osvětlování stále ještě nerozšiřovalo; pro
oblouk bylo totiž třeba silného proudu. roce 1856 dnech korunovačních slavností bylo budově
Lefortovského paláce Moskvě instalováno několik „elektrických sluncí". Šlo totiž to,
že pro každý elektrický oblouk bylo nutno mít vlastní dynamoelektrický stroj;
elektrický proud, potřebný pro oblouk, byl při tehdejších konstrukcích příliš
značný kromě toho regulátory oblouku nebyly dostatečně spolehlivé, ani jedno
duché."
A takoví lidé našli.
Druhý pokus použít elektrického oblouku osvětlení učinil Kázáni roce 1853
profesor Saveljev.
Všechny tyto obtíže byly vyřešeny zase Rusku. Spakovskij. Ruční regulace ovšem tento problém nerozřešila.
Jeden prvních mechanických regulátorů sestrojil taktéž ruský vynálezce —
A. Nelze pochybovat, elektřina takových možností
neměla? jen zapotřebí vynalézavého člověka, jenž dovedl tento zázračný
oheň přizpůsobit podle očekávaného upotřebení. všemu ještě dala Akade
mie Petrova nedlouho před jeho smrtí výslužby.
Přední ruští vědci brzy poznali, jak velké možnosti skrývá elektřina.
Dosáhnout, aby elektrický oblouk svítil nepřetržitě, naráželo velké po
tíže.
Praktické použití elektrického oblouku pro osvětlování záviselo úspěšném
vyřešení problému regulace. Oficiální věda
se nepostavila obranu prvenství ruského učence.
Obtíže nemizely ani když objevily dynamoelektrické stroje. Bylo nutno zařídit
automatickou regulaci oblouku. Tenkrát ruský akademik
Boris Semjonovič Jakobi prvé pokusil prakticky použít elektrického světla. roce 1876 ruský vyná
lezce Pavel Nikolajevič Jabločkov rekonstruoval oblouk Vasilije Petrova. Ge-
138
.
V roce 1836 profesor moskevské university Michail Grigorjevič Pavlov,
o jehož pracích jsme již mluvili, napsal prorocky: „Zdá se, není daleká doba,
kdy elektřina stane obecným prostředkem osvětlovacím nahradí všechny
ostatní osvětlovací látky, podobně jako teplo vodní páry nahradilo neuvěřitelné
množství mechanické síly.
A tak Petrov své doby nedoceněný carským byrokratickým Ruskem
zapomenutý nebyl opomenut probuzeným pokrokovým Ruskem.
V roce 1934 slavnostně vzpomnělo stého výročí, úmrtí prvního ruského
elektrotechnika akademika Petrova, který 1802, několik let před
Davym, objevil voltový oblouk předpověděl použití tohoto jevu technice
(sváření kovů, elektrohutnictví), jak bylo uvedeno usnesení sovětské vlády.
Přední ruští vědci vynálezci povznesli jasně zářící elektrický oblouk Petro
vův donesli jej našich dnů, při čemž jej neustále zdokonalovali nachá
zeli pro něj stále nová nová upotřebení
