V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
Bereme-li padající foton počátečním kmitočtem jako kdyby měl konstantní
87
. bílých trpaslíků,
které skládají atomů, jejichž elektronová struktura „zhroutila“, tyto hvězdy
mají neobyčejně veliké hustoty —typicky kolem 108 kg/m3. Bílý trpaslík polo
měr přibližně 106 tj. třeba rozlišovat dopplerov-
ského rudého posuvu, pozorovaného spektrech vzdálených galaxií důsledku
jejich zdánlivého pohybu směrem Země, který připisuje všeobecnému rozpínání
vesmíru. asi 0,01 poloměru Slunce, hmotu 1,2 1030 kg, což je
asi 0,6 hmoty Slunce, takže
^ 10-28 1,2 IQ30 _
v c2R 106 ~
» 10“4 .3.
Nedávno byl gravitační posuv kmitočtu zjištěn při laboratorním pokusu
měřením změny kmitočtu paprsků gama (viz ještě cv. 108 m
= 2,12 ÍO-6 .21) lze tudíž ověřit srovnáním
kmitočtů, zjištěných spektrech hvězd, kmitočty spekter získaných laboratoři. Foton viditelné oblasti spektra tak posunuje jeho červenému konci —
tento jev proto nazývá gravitační rudý posuv.
Protože AA/A Av/v, činí gravitační rudý posuv slunečního záření jen přibližně
0,01 pro zelené světlo vlnovou délkou 5000 nedá zjistit důsledku dopple-
rovského rozšiřování spektrálních čar. emitují vhodně excitované atomy každého prvku fotony
jen určitého specifického kmitočtu. Slunce,
víceméně obyčejné hvězdy, 6,96 108 1,99 1030 kg, tedy
^ 7,41 10-28 1Q3° =
v c2R 6,96. Platnost vztahu (3. bílého trpaslíka Sirius („Siriův
společník“) vypočtený rudý posuv Av/v 5,9 10“ pozorovaná hodnota je
6,6 10~5; vzhledem neurčitosti stanovení poměru pro Sirius tato čísla,
zdá se, potvrzují hypotézu, podle níž fotonu připisujeme gravitační hmotu. 10* m/s)2 1
lze gravitační rudý posuv pozorovat jen záření velmi hustých hvězd.
Jelikož G/c2 pouze
C 6,67. 23) poté, „spadly“ výšky
w zemského povrchu. Těleso hmoty které pádu proletí výšku získá energii
mgw.6
hvězdy.
Existuje však třída hvězd posledním vývojovém stadiu, tzv.
Jak uvidíme kap. 10- /kg,
c (3.
Tady gravitační rudý posuv pro světlo vlnovou délkou 5000 činil »0,5 Á,
což veličina příznivých okolností měřitelná
