V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
Celková energie mezonů zřejmě
silně směřuje hodnotě 785 MeV poněkud méně hodnotě 548 MeV. 25. Vyne-
seme-li počet pozorovaných reakcí závislosti celkové energii nových mezonů
z každé reakce, dostaneme graf jako obr. 25.25. jsme Franckovým-Hertzovým pokusem
ukázali existenci energetických hladin atomu tak, jsme zjistili nepružný rozptyl
elektronů atomech jen při určitých energiích.5.
Tento průměr snad něco m£lo přes 10“ charakteristický čas potřehný-k pře-
TcqnáňTižto vzdálenosti rychlostí světla tudíž řádově velikosti 10-23 Částice
z tab. 25. atomech vystupují rezonanční
stavy jako energetické hladiny; kap.
597
. grafu lze dokonce odhadnout střední
dobu života těchto přechodných částic, které jsou známé jako mezony rj, resp. me
zony co. elektromagnetickou
interakci, dobře známe.
Důsledkem interakce mezonu protonu vznik tří nových mezonů Nové
mezony každé takové reakce mají určitou celkovou energii, která skládá jejich
klidových energií jejich kinetických energií vzhledem společnému těžišti.5; vztah obou veličin je
t . Provádíme nějaký
pokus, například ostřelování protonů mezony vysokou energií, zkoumáme
nějakou reakci, například
71+ 71+ Tt~ 71° .7
potřebuje světlo překonání vzdálenosti rovnající „průměru“ elementární částice. Můžeme
říci, reakce vykazuje rezonance při 548 MeV 785 MeV, nebo stejně dobře, že
tato reakce probíhá přes vznik dočasnou existenci částice, která může mít hmotu
ekvivalentní buď 548 MeV, nebo 785 MeV. Zcela jiná situace elementárních částic, kde různé in
terakce výjimkou elektromagnetické) chápeme jen částečně velká část našich
informací pochází vlastností rezonancí. Podle principu neurčitosti způsobí neurčitost době rozpadu nestabilní
částice, což její střední doba života neurčitost určení její energie, což šířka
AE polovině ostrého maxima obr. Atom nějakém excitovaném stavu
není totéž stejný atom svém základním stavu nebo jiném excitovaném stavu,
avšak obvykle neříkáme takovém excitovaném atomu, patří nějakému speciál
nímu druhu, poněvadž interakci, jíž excitovaný stav vzniká, tj.
Značná část experimentálních údajů také svědčí existenci mnoha „částic“
s poločasy rozpadu jen přibližně 10-23 však může být částici, která existuje
jen tak krátkou dobu? Vskutku, jak lze zrovna změřit interval 10~23 Takové částice
se nedají zjistit pozorováním jejich vzniku následujícího rozpadu bublinkové
komoře nebo jiném přístroji, ale objevují jako rezonanční stavy při interakci
stabilnějších tedy snáze pozorovatelných) částic.
Podívejme se, znamená rezonance elementárních částic.2 jsou tak téměř všechny schopny pohybovat prostorem jako jednotlivé,
samostatné entity dráze délce měřitelné přístrojích, jako jsou bublinkové
komory
