V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
Tyto částice, brzy svém objevu před dvěma desetiletími nazývané jako „podivné
částice“, rozšířily celkový počet jen relativně stabilních elementárních částic více
než 30.
25. Kladné znaménko dovoluje celkové energii E
nabývat libovolné hodnoty m0c2 (klidová energie) záporným znamén
kem může mít libovolnou hodnotu —m0c2 —00. Teorie přitom neobsahuje nic,
co bránilo elektronu kladném energetickém stavu přejít záporného energe
tického stavu vyzářením fotonu patřičnou energií nebo elektronu záporném ener
getickém stavu stejným způsobem přejít ještě nižšího záporného stavu.25. Jelikož
každý systém vždy vývojově směřuje konfiguraci minimální energií, měly by
587
. Rozeznání určitého řádu mezi těmito částicemi ukázalo nesnadnou zále
žitostí. KAPITOLA
Elementární částice
Přestože jádra zjevně skládají výhradně protonů neutronů, byla vhodných
okolností pozorována emise ještě několika desítek jiných elementárních částic jader.1 Teorie elektronu
Elektron jedinou elementární částicí, pro niž existuje uspokojivá teorie. tedy
vhodné zakončit náš přehled moderní fyziky právě tímto oborem jako připomínkou,
že přírodě zbývá pro naše bádání ještě mnoho neznámého. Dirac ukázal, obě hodnoty odmoc
niny relativistickém výrazu pro energii
(25. spin jeho magne
tický moment eft/2m, jeden Bohrův magneton. když byly vlastnostech elementárních částic zjištěny některé pravidelnosti
a přestože částice, jako elektron, neutrino nebo mezon poměrně dobře známe,
nedošla dosud žádná souhrnná teorie elementárních částic širšího uznání.
Snad nejpřekvapivějším výsledkem Diracovy teorie její závěr, elektrony
mohou být záporných energetických stavech. Tyto předpovědi souhlasí experi
mentem, což silným argumentem prospěch Diracovy teorie. Při dosazení pozorované hmoty náboje elektronu příslušných řešení
této rovnice vychází vnitřní moment hybnosti elektronu (tj. Tuto
teorii vypracoval roce 1928 Dirac, který zformuloval pro nabitou částici
v elektromagnetickém poli vlnovou rovnici, zahrnující výsledky speciální teorie
relativity.1) yj(mlč4 p2c2) ,
kladná záporná, jsou stejně správné
