V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
Fyzikální zákony
se vztahují výhradně experimentálně měřitelným veličinám princip neurčitosti
ohraničuje přesnost, níž lze provést jisté kombinace měření.
528
.Jaderné sily odely jádra
kdežto absorpce mezonu protonem, nimž neutron interagoval, přeměňuje tento
proton neutron:
p . Emise mezonu nukleo
nem, která nemění hmotu nukleonu, tj.
c
Emise mezonu hmotě mnje proces, při němž nezachovává energie
(22.23) .
Při obráceném procesu proton emituje mezon n+, jehož absorpce neutronem mění
neutron proton:
p ,
n tz+ . Jestliže však
chlapci trhají jeden druhému míče rukou, bude výsledek ekvivalentní přitažlivé
síle působící mezi chlapci. Jestliže nukleony ustavičně emitují
a absorbují mezony, proč nenalézáme nikdy neutrony nebo protony jinou hmotou,
než kterou obvykle mají? Odpověď spočívá principu neurčitosti. 22.3).
I když nelze nijak jednoduše matematicky ukázat, jak může výměna částic
mezi dvěma tělesy vést přitažlivé nebo odpudivé síle, umožňuje nám hrubá analogie
dodat tomuto procesu názorný význam. Představme dva chlapce vyměňující si
navzájem míče (obr. Jelikož
princip neurčitosti lze psát tvaru
(22. jasné porušení zákona zachování hmoty
a energie, může nastat předpokladu, nukleon pohltí mezon vyslaný sousedním
nukleonem, nímž interaguje, tak brzo této emisi, ani zásadě není možné
zjistit, zda při procesu skutečnosti došlo, nedošlo nějaké změně hmoty. Hodí-li současně míče proti sobě, pohnou oba do
zadu, jakmile vržené míče chytí, zpětný impuls chlapců ještě zvětší.
Víme, jaderné síly mají maximální dosah asi 1,7 takže předpokládáme-li
mezon pohybující mezi nukleony přibližně rychlostí světla časový interval
Aí přeletu mezonu
(22.
Na tomto místě naskýtá zásadní otázka.22) ,
není událost, při níž nezachovává energie AE, zakázaná pokud trvání události
nepřevýší přibližně hjAE.24) mnc2 . Tento způsob
výměny míčů tedy dává stejný efekt jako odpudivá síla mezi chlapci
