V knize A. Beiser „Perspectives of Modem Physics“, jejíž překlad pod názvem „Úvod do moderní fyziky“ je předkládán českému čtenáři, je uplatněno spíše druhé hledisko (i když výklad začíná speciální teorií relativity). Zde by bylo možno se podivit disonanci, že anglické slovo „perspectives“ je přeloženo jako „úvod“. Slovo perspektiva, alespoň v češtině, nezdá se plně vystihovat skutečný obsah díla a zatímco v angličtině knih podobného obsahu jako kniha Beiserova vyšla celá řada a názvy mnohých z nich začínají slovem „Introduction“, tj. „Úvod“, v češtině takových knih máme poskrovnu, jsou-li vůbec k dispozici. Ve prospěch tohoto volnějšího překladu (jednoho slova) svědčí nakonec i autorova předmluva, v níž jsou jasně vyloženy jak jeho přístup k celé látce a jejímu výběru, tak i pojetí výkladu po stránce metodické. Z těchto Beiserových řádků je zřejmé, že jde o úvodní učebnici, nechceme-li se dovolávat přímo vlastního obsahu knihy.
Vlnová funkce stavu iontu He+ stejný tvar jako vodíková,
ale větší amplitudou počátku jako obr.
Exaktní řešení rovnice (12. Tyto souřadnice jsou <
p, kde
r rb
» „
R R
a azimutální úhel kolem osy molekuly.
Na podporu tvrzení, podle něhož připomíná \pa okolí protonu i|řt okolí
protonu všimněme toho, rovnice (12.3) důležité proto, jeho výsledky lze konfron
tovat experimentem, testovat tak použitelnost kvantové mechaniky pro moleku
lové systémy. 12. představujeme-li oba protony pohro
madě.4).5d, když budeme mít srovnatelné a0. Plochy konstantního jsou elipsoidy
s ohnisky místech polohy protonů, plochy konstantního jsou dvoulisté hyperbo
loidy týmiž ohnisky konečně plochy konstantního jsou roviny obsahující osu
molekuly (obr. 12.3), musíme použít speciálního souřadnicového
systému, tzv. Mezi protony tak průměru
přebytek záporného náboje, což oba protony přitahuje sobě. Vzpomeňme si, podobný
postup, použitím sférických souřadnic, nám umožnil separovat Schródingerovu
rovnici pro vodíkový atom jednotlivé rovnice proměnných cp, jež potom
bylo možno řešit exaktně. Zde situace jako iontu He+, neboť elektron nyní společnosti jednoho
jádra nábojem +2e. Důvodem pro vyjádření Schródingerovy rovnice pro elektron
v těchto souřadnicích skutečnost, rovnici lze pak separovat tři samostatné
rovnice, nichž každá obsahuje jen jednu souřadnici. eliptických souřadnic.5, kde vlnová funkce ls
v okolí protonu označena ipa vlnová funkce okolí protonu pak \pb. Kromě toho platnost přibližných metod, jež potřebujeme pro složitější
molekuly, ověřovat srovnáním výsledků těchto metod pro výsledky exakt
ního řešení. Nicméně takové řešení rovnice (12.3) zdlouhavá komplikovaná
záležitost jeho podrobnosti nejsou pro nás tolik zajímavé. 12.3
Abychom mohli řešit rovnici (12.12.5e zřejmě bude podobat
vlnové funkci obr.
283
.3) blíží Schrodingerově rovnici pro
vodíkový atom, když nebo r„. Musíme ještě zjistit,
zda velikost této přitažlivé síly dostatečná překonání vzájemného odpuzování
protonů. Tehdy musí blízkosti každého protonu silně připomínat
vlnovou funkci stavu atomu vodíku, jak ukazuje obr.
Pokusme předpovědět vlnovou funkci elektronu pro případ, kdy
vzdálenost mezi protony velká srovnání a0, poloměrem nejmenší Bohrovy
dráhy atomu vodíku. Tady existuje
zvýšená pravděpodobnost výskytu elektronu oblasti mezi protony, níž jsme
hovořili jako sdílení elektronu dvěma protony.
Víme také, jak vypadá při tj. Místo toho zde použijeme
přibližného postupu, abychom dostali elektronovou vlnovou funkci vazebnou
energii iontu j. 12
