Problematika úložného materiálu a způsobu uložení elektrického vedení včetně pristrojil se vyvíjí od chvíle, kdy se elektrická energie začala vyrábět a distribuovat pro obyvatelstvo i průmysl.Vpočátcích elektrifikace průmyslu nebyl takový velký’ problém s využitím holých vodičů upevněných na porcelánových (a někdy i skleněných) izolátorech vedených obvykle k malému počtu spotřebičů.
Zvláštním případem ukládání elektrických rozvodů jsou rozvody uložené podlah,
které jsou oddělené konstrukce stropní desky (alternativně konstrukce podlahy).
Tento způsob ukládání rozvodů používán velkých výpočetních center, kde zaručuje
stálou možnost doplňování vedení,jejich variabilitu kontrolu.
Zvláště markantní pří použití vodičů jádry hliníku, které zásadně používaly pro
bytovou občanskou výstavbu čtyřicátých počátku devadesátých let minulého století.Uvedené způsoby ukládání vedení prokázalyjako nevhodné důvodu neopravitelnosti. 19. Tento systémje znázorněn
na obr. Velmi často všakjsou tomto prostoru uloženy další rozvody, například roz-
31
. Tato potřeba zvláště prokázala srozvojem využití
výpočetní techniky.
4.2 Moderní systémy pro ukládání vedení podlahy
Velkýmvyužitím velkoprostorovýchkanceláří, prodejen dalších obdobných prostor uká
zala nutnost zajistit možnost připojení prostoru umístěných elektrických zařízení, jak
silnoproudých, tak sdělovacíchzařízení.
Za určitou variantu těchto způsobů kladení vedení lze považovat kladení vedení spar
mezi stěnové stropní dílce. Příklad systému určeného pro zabudování podlahy, například velko
plošných kanceláří, obrázcích 18
