Prvé vydanie celoštátnej učebnice Teoretická elektroenergetika z roku 1967 bolo v pomerne krátkom čase rozobrané a ukázala sa potreba novej učebnice približne rovnakého obsahu. Po odporúčaní Odbornej komisie bývalého Ministerstva školstva ČSSR a po schválení Kolégiom ministra školstva SSR dňa 15. 3. 1971 bolo poverené vydavateľstvo Alfa vydat a autori vypracovať druhé vydanie tejto celoštátnej učebnice, ktorú záujemcom predkladáme. Učebnica musela sa vzhľadom na stále rýchlejší rozmach opisovaných vedných odborov podstatne rozšíriť a doplniť. Medzi dvoma vydaniami došlo ...
Upřesňující studie došly rovnici
k (8. Průběžná kontrola odkrytí případných chyb výpočtech impedancí
však neexistuje.
Přibližnost spočívá tom, místo skutečných napětí dosazujeme napětí
jmenovité.21)
A £k= (8. Činíme
tak přibližným výpočtem.23)
kde počet smyček, počet napáječů.12.
Zásadně jde stanovení velikosti neznámých proudů dílčích sítích tak, aby. Umožňuje však jisté míry průběžnou kontrolu správnosti součtu
výkonů. Obvykle tak
učiní jen tehdy, máme-li vyhodnotit ztráty činného jalového výkonu síti.
8. dalším kroku měly respektovat ztráty. Pak možno
stanovit úbytky napětí komplexním tvaru pro jednotlivé větve jejich součtem v
jednotlivých uzlech určit napětí komplexním tvaru.
Závěrem upozorňujeme, tato metoda přes zdánlivou jednoduchost časově
velmi náročná. Dále nerespektuje zvětšení ztrát nutností přenášet výkony jejich
krytí zdrojů. Jestliže jsme vypočetli prvém kroku, větví s
impedancí Zk= Rk+}Xkprochází trojfázový výkon Sk=Pk- j(?k, jemuž odpovídá
proud /k, budou ztráty činného výkonu jalového výkonu této větvi
A£k= APA- QA= 3Z*k/2k= 3Z*k (8. Další řešení, tj. určení napětí jednotlivých uzlech, používá
znalosti výkonů (proudů) jdoucích jednotlivými větvemi sítě.230 l'ZI. Metoda řezová
Je snad nejstarší metoda, prakticky použitá nejdříve pro uzlové sítě stejnos
měrné. Chyby odkrývají značným zpožděním, tím později, čím
dříve chybě došlo při postupném rozuzlování.24)
kde počet větví, počet uzlů.O SITE
g) Poznámky
Postupné úpravy, používající matematických úkonu předchozích odstavců,
umožní stanovit rozložení výkonu větvích sítě bez respektování ztrát výkonu v
jednotlivých větvích. Počet míst nichž nutno rozříznout, aby řešená zauzlená síť přešla na
sestavu rozvětvených nezauzlených sítí, udávaly původní práce rovnicí
k (8.22)
kde Sk=Pl jmenovité sdružené napětí sítě
