Prvé vydanie celoštátnej učebnice Teoretická elektroenergetika z roku 1967 bolo v pomerne krátkom čase rozobrané a ukázala sa potreba novej učebnice približne rovnakého obsahu. Po odporúčaní Odbornej komisie bývalého Ministerstva školstva ČSSR a po schválení Kolégiom ministra školstva SSR dňa 15. 3. 1971 bolo poverené vydavateľstvo Alfa vydat a autori vypracovať druhé vydanie tejto celoštátnej učebnice, ktorú záujemcom predkladáme. Učebnica musela sa vzhľadom na stále rýchlejší rozmach opisovaných vedných odborov podstatne rozšíriť a doplniť. Medzi dvoma vydaniami došlo ...
Upřesňující studie došly rovnici
k (8. Chyby odkrývají značným zpožděním, tím později, čím
dříve chybě došlo při postupném rozuzlování.
Zásadně jde stanovení velikosti neznámých proudů dílčích sítích tak, aby. Jestliže jsme vypočetli prvém kroku, větví s
impedancí Zk= Rk+}Xkprochází trojfázový výkon Sk=Pk- j(?k, jemuž odpovídá
proud /k, budou ztráty činného výkonu jalového výkonu této větvi
A£k= APA- QA= 3Z*k/2k= 3Z*k (8.230 l'ZI.24)
kde počet větví, počet uzlů.12. Metoda řezová
Je snad nejstarší metoda, prakticky použitá nejdříve pro uzlové sítě stejnos
měrné.21)
A £k= (8.
Přibližnost spočívá tom, místo skutečných napětí dosazujeme napětí
jmenovité.
Závěrem upozorňujeme, tato metoda přes zdánlivou jednoduchost časově
velmi náročná.
8. Umožňuje však jisté míry průběžnou kontrolu správnosti součtu
výkonů. Dále nerespektuje zvětšení ztrát nutností přenášet výkony jejich
krytí zdrojů. dalším kroku měly respektovat ztráty. Průběžná kontrola odkrytí případných chyb výpočtech impedancí
však neexistuje.23)
kde počet smyček, počet napáječů.22)
kde Sk=Pl jmenovité sdružené napětí sítě. určení napětí jednotlivých uzlech, používá
znalosti výkonů (proudů) jdoucích jednotlivými větvemi sítě. Pak možno
stanovit úbytky napětí komplexním tvaru pro jednotlivé větve jejich součtem v
jednotlivých uzlech určit napětí komplexním tvaru. Obvykle tak
učiní jen tehdy, máme-li vyhodnotit ztráty činného jalového výkonu síti.O SITE
g) Poznámky
Postupné úpravy, používající matematických úkonu předchozích odstavců,
umožní stanovit rozložení výkonu větvích sítě bez respektování ztrát výkonu v
jednotlivých větvích. Činíme
tak přibližným výpočtem. Počet míst nichž nutno rozříznout, aby řešená zauzlená síť přešla na
sestavu rozvětvených nezauzlených sítí, udávaly původní práce rovnicí
k (8. Další řešení, tj
