Nelze pochybovati, že, i u nás v Československu se dočkáme brzy televise. Tato přestala již dávno býti laboratorní hračkou a vstoupila do praktického života. Tak, jako se stal rozhlas kulturní nezbytností každého státu, tak také rozjev si dobývá vždy významnějšího postavení. Z toho čerpáme jistotu o brzkém příchodu československé televise. Pro ty, kdož se budou zajímati o fysikální a technické základy televise, jsem napsal tuto knížku, opíraje se ...
Promítá obrázek na
souvislou fotokatodu (obr. Takové zesilovače jsou jednodušší,,
protože odpadá použití magnetu. Jeho-
nevýhodou však jest, výroba mosaikové fotokatody jest
velmi pracná. Takové náso
biče menším počtu stupňů montují dnes již některých
běžně prodávaných fotočlánků. Obsahuje dvě se
kundární emitující katody, které působí vysokofrekvenční,
střídavý potenciál, jenž uděluje elektronům urychlení sem
a tam mezi oběma povrchy. Tím vzniká nevýhoda malé obra
zové hloubky. fotokatodé
172
. Poněvadž
ta jest hned stěny trubice, může býti použito pro promítnutí
světelného obrázku objektivu velmi krátké ohniskové
dálce, tím dosaženo zisku hloubce obrázku. Farnsworthův přístroj výhodu tom, že
místo mosaiky užívá plné fotokatody, jejíž výroba jest jedno
duchá, ale zato dává zase malé výstupní napětí, takže ne
zbytno užívati spojení ním elektronového násobiče. Další nevýhodou jeho jest, mosaika, kterou
se obraz promítá, jest zadní stěně trubice, aby mohla býti
dobře zastižena snímacím paprskem katodovým. však zna
mená, vytvoření obrázku musí býti použito objektivu
s velkou ohniskovou dálkou. 102), která nanesena tvaru
průhledného povlaku průhledné destičce slídové. děje několikrát, docí
leno vhodného znásobení elektronů jsou pak sbírány
prstencovou anodou.
Jiného typu jest zesilovač Farnsworthův. Výhody
obou přístrojů spojuje jediný celek přístroj nazvaný superiko
noskop (ikonoskop měničem obrazu).bojem katod jdou elektrony jedné katody druhé znáso
bují sekundární emisí.
Superikonoskop
Ikonoskop dává poměrně značné výstupní napětí, takže při
pouští televisní snímání obrazů při běžném osvětlení. Říkáme jim elektrostatické
násobiče elektronů (Zworykin-Rajchman 1939)
