Stručné základy elektrotechniky vykonaly dvěma vydáním i kus dobré průkopnické práce. Vznikly z mé potřeby ku přednáškám na vysoké škole stavebního inženýrství při vysokém učení technickém v Praze a na vysoké škole báňské v Příbrami. Že kniha byla oblíbená i na vyšších školách průmyslových, ba jako spis pro rekapitulaci před zkouškami z obecné elektrotechniky na elektrotechn. fakultě pražské, mi bylo mnohokráte prokazováno.
Autor: Václav Pošík
Strana 29 z 500
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
konstantě jed-
E nakisolátorem tloušť
ky a2o diel. Jak veliké zatí
žení isolačního prostředí?
Stejnoměrné namáhání isolačního prostředí je
H Z122ÍÍ 000 Y/cm.6í
at E,
Obr.
H2= =
a,
E 101
Q
Q
voltů/cm,
voltů/cm,
c2 o
kde plocha každé desky cm2, čehož plyne, že
lh Go! (n)
t.
Dále platí, že
Ex E. 2=
E ■%
«1 ■ei
(11a, b)
Nevítaným důsledkem toho je, namáhání rozdělí na
oba isolátory event, tak, větší zatížení přenese slabší
isolátor jak názorně ukazuje
p řík Napětí mezi dvěma kovovými kotouči, vzdálenými od
sebe cm, 000 dielektrikom vzduch 1). konstantě
e2, takže a2= a.
a 3
Poněvadž el. namáhání obou isolačních prostředí opačném poměru
jejich dielektrických konstant. pevnost vzduchu jest jen asi 000 V/cm, tedy blízká hod
notě právě vypočtené, mohl nastati průraz. Stanovme, jak pocho
díme, jestliže prostor mezi oběma deskami „vyztužíme“ vložením skle-
.
Namáhání jednotlivých vrstev isolačních dáno rovnicemi:
látorem tloušťky o
diel. Dielektrikum složené.
Po úpravě dostáváme:
iř =
E e2
al £1
resp.
TT 4:71-9- 101
Hi ==------;------
resp
