Stručné základy elektrotechniky vykonaly dvěma vydáním i kus dobré průkopnické práce. Vznikly z mé potřeby ku přednáškám na vysoké škole stavebního inženýrství při vysokém učení technickém v Praze a na vysoké škole báňské v Příbrami. Že kniha byla oblíbená i na vyšších školách průmyslových, ba jako spis pro rekapitulaci před zkouškami z obecné elektrotechniky na elektrotechn. fakultě pražské, mi bylo mnohokráte prokazováno.
Autor: Václav Pošík
Strana 232 z 500
Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.
Podobně jako při polarisaci, povstává zde mezi obojími
deskami, majícími nyní různé složení chemické, elektromoto
rická síla.
Při tom tento chemický děj:
Polarita: anoda katoda (—)
Směr vybíjecí: -<---------------------------------a *
Stav před vybíjením: 2S04 Pb
Rozklad kyseliny sírové: S04
Zjevy elektrodách: 2S04 S04 =
= PbS04 PbS04
Konečný stav vybití: 04. Normálně akumulátory
vybíjejí samovolně (tedy když jinak žádná energie neode
bírá), den asi 1—2% nahromaděné energie.Jak viděti, rozložila jedna molekula aS04 přibyly nové, dále
spotřebovaly molekuly vody.
Nepřítelem akumulátorových článků kyselých jsou
ní Jejich příčinou jsou různé příměsky nečistoty,
z nichž nejzhoubněji působí platina chlór, pak arsén wol
fram spolu mědí. elektrolytu spotřebovaly'se molekuly kyseliny sírové (H2S04)
a povstaly molekuly vody. Škodlivý kov sráží olovu (—-), tím
vzniká lokální galvanický článek, který houbovité olovo mění
v nevodivý síran, při čemž vyvinuje vodík. Jde-li lo
kální vlivy, může toto vybíjení činiti polovinu nahromadě
né energie
.
Tedy írová ,
hlavně anodě.
Obě elektrody změnily nevodivý síran olovnatý (sulfatace).
Tedy írová zřeďuje. Nabitý článek kladné desky hnědé (kys
ličník olovičitý), záporné šedé (čisté olovo).
Nalnjení trvati tak dlouho, počnou vystupovati bub
liny jakožto důkaz, jest všecek síran olovnatý přeměněn
a proud pak rozkládá nakyselenou vodu. Výsledek jest,
že deska vybíjí její kostra trpí. Odpojíme-li akumulátor nabíjecího zdroje při
pojíme jej síť, stává zdrojem proudovým, vysílaje ní
proud vybíjí opačným směrem nežli měl proud na
bíjecí. Článek
dává tak dlouho proud, dokud obojí desky nejsou proměněny tento
síran.
Nabíjení nespočívá tedy hromadění (akumulaci) elektřiny
jako kondensátoru, nýbrž emi cké účinné
hmoty elektrod; není zde tedy název „akumulátor“ správný
