Staročeská strana byla prvým
seřaděním šiků národa politickému zápasu státě.
Co stranu politickou pohromadě drží: idey společné zájmy
příslušníků, toho naší strany mladočeské dnes již není;
výsledky volební jsou zjevem pouhé setrvačnosti, než prů
běhu let organisace uvolňuje, prostoupení politických
snah tužbami hospodářskými sociálními rozkládá stranu
každou, tím spíše útvar sestrojený heterogenních hospo
dářských elementů jednom politickém nebo pouze ná
1*
.
Přiostření národnostních protiv Taaffeho nevčasný ne
šikovný pokus punktační staročechy dorazily politické ve
dení přešlo druhou naši stranu.
Tak strana pozbyla prestiže méně rozvážných živlů
mladých; seriosnější prohlédly záhy nedostatek opravdovosti
a programové zásadovosti odpadly nebo ani nepřidaly. Opatrnická
taktika staročeská jedné ohnivý temperament mladočeský
na druhé straně vehnal mládež záhy náruče mladočechů,
kteří takto podědili první naši politickou stranu dorost.POLITICKÝ DOROST 3
nentálních posledních padesáti letech, srdci Evropy
nezůstali vlivů jejich ušetřeni. Rozdíly byly nazírání taktiku,
v různém akcentování požadavků politických svobod, tem
peramentu. Snad mnoho působily při tvoření strany mlado
české osobní rozmíšky, než bez těch byla strana druhá
vznikla. Sotva tato však ujala
vedení, již myšlenkový fond její byl zastaralý, Vídni igno
rována, málomocná strana nedodržela, byla slibovala,
doma zvedala mládež duševním obzorem rozšířeným
moderními ideami hlavně socialismem, staré programové
požadavky stavěly nové základy, mladický oheň, roz-
dmychovaný nerozumnou mladočeskou žurnalistikou, vy
šlehnul tumultuosní výstřednosti, jichž pak mladočeská
strana výminečným stavem zastrašená nestačila odříkávat. Čím více staročeši
odkláněli šlechtě prohrané kampani pasivního od
poru vládě konservativním spojencům, tím snáze bylo
agitačně čilým mladočechům kritikou staročeské politiky
fanatisovati nezkušené voličstvo loviti popularitu kal
nějších vodách třetích sborů pětizlatových mužů. Základ
její byl přirozeně národním; avšak již okolnost, byla
z počátku organisací jedinou, která uvnitř národa měla ne-
obmezené panství, byla psychologicky nutnou příčinou vzniku
oposice, nové strany, jejíž zárodky zde ostatně byly již od
roku 1848, strany mladočeské. Jakmile byly dvě strany, nastal přirozeně zápas
o panství národě, vedení jeho boji proti národním
odpůrcům nepřátelské vládě vídeňské. Programových rozdílů zásad
ných počátku nebylo: obě strany byly podstatou svou
buržoastické, tedy tehdejším smyslu slova liberální, obě
národní federalistické
