ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 540 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Uvědomil jsem totiž, že snad vfibec poprvé, hodlám psátí Jiráskovi — poprvé skoro celých deset let! Vzpomínám jiné naší generace nevím opravdu nikoho, kdo byl autorovi »Psohlavců< napsal něco výraznějšího, stálo zmínku. Jméno jeho, pravda, nebylo strženo bojů mezi starými mladými, ani nej­ horlivější jeho ctitel nemůže říci těmto posledním, byli kdy Jiráskovi ukřivdili než právě tímto mlčením. Každý nás měl jistě svou dobu, kdy byl horlivým a vděčným čtenářem Jiráskovým. Vůči autoru, který tak jako hned žádný druhý moc nad tisíci a tisíci čtenářů Čechách, jsme však přec přímo povinni rozložit své stanovisko.) Nejprv trochu kajícného přiznání. Nebot může-li dařiti dobře svobodě národů vlády byrokracie? . (K padesátým narozeninám. Právě však tom, této mlČelivé od- dálenosti Jiráska byla všecka mladší generace jedno­ myslná, vidím výsledek jistých společných předpokladů a nálad. zároveň vysvětlení omluvu. Když nám bylo šestnáct, osmnáct let jsme dovedli celou myslí vžlVat se v průzračné děje jeho knih, sledovat vlasteneckým zápalem do nejlitějších bojů jeho bohatýry cítit všecky slasti strasti těch dobrých, prosťounkých dušiček, jimiž naplnil Svá vy­ pravování. Jen své Štěstí příliš nevytývá, mohlo snadno opustit! Neštěstím ovšem právě nebylo, kdyby štěstí opustilo pana Dra Kôrbera.532 V. Povím, jak asi bylo, soudě jiné dle sebe sama. Nová naše kritika, která takovou horlivostí dovedla pro- rývat útroby každého dvacetistránkového lyrika rozcupo- vávat padrť velikým vynaložením ducha času kde kterou literární nullu, dovedla přecházet mlčením kolem spisovatele, který všech našich autorů, vyjímaje Vrch­ lického, nejvíce pracuje nejvíce čten. pamatujeme osud Polykrata. Čím pro nás mohla pak být Jiřáskovská minulost? Čím nám mohl být spisovatel, jenž nesdílel našich pochyb, úzkostí, nenávistí nadějí, jenž bral člověka tak jak byl, hotového, prostého, uceleného, individuálně nijak ne- . Ale pak přišla leta hlubokých přerodů, nové my­ šlenky ostatní Evropy hrnoucí nás zaujaly, složité pro­ blémy, nichž hledá naše doba úzkostným zájmem formuli budoucnosti. ♦♦♦ Alois Jirásek. Neučinili jsme toho poneseme dále tento dluh