Neučinili jsme toho poneseme
dále tento dluh. Když nám bylo šestnáct,
osmnáct let jsme dovedli celou myslí vžlVat se
v průzračné děje jeho knih, sledovat vlasteneckým zápalem
do nejlitějších bojů jeho bohatýry cítit všecky slasti strasti
těch dobrých, prosťounkých dušiček, jimiž naplnil Svá vy
pravování. Právě však tom, této mlČelivé od-
dálenosti Jiráska byla všecka mladší generace jedno
myslná, vidím výsledek jistých společných předpokladů a
nálad. Vůči
autoru, který tak jako hned žádný druhý moc nad tisíci
a tisíci čtenářů Čechách, jsme však přec přímo povinni
rozložit své stanovisko. Jméno jeho, pravda,
nebylo strženo bojů mezi starými mladými, ani nej
horlivější jeho ctitel nemůže říci těmto posledním, byli
kdy Jiráskovi ukřivdili než právě tímto mlčením. Nebot
může-li dařiti dobře svobodě národů vlády byrokracie?
. zároveň vysvětlení omluvu.
(K padesátým narozeninám.)
Nejprv trochu kajícného přiznání. Povím, jak asi
bylo, soudě jiné dle sebe sama.532 V.
Nová naše kritika, která takovou horlivostí dovedla pro-
rývat útroby každého dvacetistránkového lyrika rozcupo-
vávat padrť velikým vynaložením ducha času kde
kterou literární nullu, dovedla přecházet mlčením kolem
spisovatele, který všech našich autorů, vyjímaje Vrch
lického, nejvíce pracuje nejvíce čten. Čím pro nás mohla pak být Jiřáskovská
minulost? Čím nám mohl být spisovatel, jenž nesdílel našich
pochyb, úzkostí, nenávistí nadějí, jenž bral člověka tak jak
byl, hotového, prostého, uceleného, individuálně nijak ne-
. Ale pak přišla leta hlubokých přerodů, nové my
šlenky ostatní Evropy hrnoucí nás zaujaly, složité pro
blémy, nichž hledá naše doba úzkostným zájmem formuli
budoucnosti.
pamatujeme osud Polykrata. Uvědomil jsem totiž,
že snad vfibec poprvé, hodlám psátí Jiráskovi —
poprvé skoro celých deset let! Vzpomínám jiné naší
generace nevím opravdu nikoho, kdo byl autorovi
»Psohlavců< napsal něco výraznějšího, stálo zmínku. ♦♦♦
Alois Jirásek.
Každý nás měl jistě svou dobu, kdy byl horlivým a
vděčným čtenářem Jiráskovým. Jen své Štěstí příliš nevytývá,
mohlo snadno opustit! Neštěstím ovšem právě
nebylo, kdyby štěstí opustilo pana Dra Kôrbera
