ROZHLEDY týdenník pro politiku, vědu, literaturu a umění

| Kategorie: Časopis  | Tento dokument chci!

Vydal: Neurčeno Autor: Josef Pelcl

Strana 540 z 655

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Když nám bylo šestnáct, osmnáct let jsme dovedli celou myslí vžlVat se v průzračné děje jeho knih, sledovat vlasteneckým zápalem do nejlitějších bojů jeho bohatýry cítit všecky slasti strasti těch dobrých, prosťounkých dušiček, jimiž naplnil Svá vy­ pravování. Vůči autoru, který tak jako hned žádný druhý moc nad tisíci a tisíci čtenářů Čechách, jsme však přec přímo povinni rozložit své stanovisko. Ale pak přišla leta hlubokých přerodů, nové my­ šlenky ostatní Evropy hrnoucí nás zaujaly, složité pro­ blémy, nichž hledá naše doba úzkostným zájmem formuli budoucnosti. zároveň vysvětlení omluvu. Jen své Štěstí příliš nevytývá, mohlo snadno opustit! Neštěstím ovšem právě nebylo, kdyby štěstí opustilo pana Dra Kôrbera. Právě však tom, této mlČelivé od- dálenosti Jiráska byla všecka mladší generace jedno­ myslná, vidím výsledek jistých společných předpokladů a nálad.532 V. pamatujeme osud Polykrata. Nebot může-li dařiti dobře svobodě národů vlády byrokracie? . Každý nás měl jistě svou dobu, kdy byl horlivým a vděčným čtenářem Jiráskovým. ♦♦♦ Alois Jirásek. (K padesátým narozeninám.) Nejprv trochu kajícného přiznání. Uvědomil jsem totiž, že snad vfibec poprvé, hodlám psátí Jiráskovi — poprvé skoro celých deset let! Vzpomínám jiné naší generace nevím opravdu nikoho, kdo byl autorovi »Psohlavců< napsal něco výraznějšího, stálo zmínku. Povím, jak asi bylo, soudě jiné dle sebe sama. Čím pro nás mohla pak být Jiřáskovská minulost? Čím nám mohl být spisovatel, jenž nesdílel našich pochyb, úzkostí, nenávistí nadějí, jenž bral člověka tak jak byl, hotového, prostého, uceleného, individuálně nijak ne- . Jméno jeho, pravda, nebylo strženo bojů mezi starými mladými, ani nej­ horlivější jeho ctitel nemůže říci těmto posledním, byli kdy Jiráskovi ukřivdili než právě tímto mlčením. Neučinili jsme toho poneseme dále tento dluh. Nová naše kritika, která takovou horlivostí dovedla pro- rývat útroby každého dvacetistránkového lyrika rozcupo- vávat padrť velikým vynaložením ducha času kde kterou literární nullu, dovedla přecházet mlčením kolem spisovatele, který všech našich autorů, vyjímaje Vrch­ lického, nejvíce pracuje nejvíce čten