Však Tacitové dnes již
nerodí
Ano, štěstí jest to, jest nejzáslužnějším činnosti
p. Když před více než půl druhým
rokem nastoupil svůj úřad, visel nad jeho hlavou dvojí Da
moklův meč: Nevyřízená otázka jazyková nevyřízené vy
rovnání rakousko-uherské. Je-li důslednost symptomem věhlasu intelek
tuálního znakem znamenitosti státnické, tedy při posuzo
vání Jeho Excelence budiž uváženo, neštítil dnes býti po-
depsán dekretu, kterým českému národu docela sou
hlasu zákonem poskytl kus jazykového práva, zítra zase
na dekretu, jímž ten kus práva staňte pede, jakožto prý
příčící zákonu byl zrušen. JCorbra. Prvním jeho štěstím bylo, jako
odpůrce měl proti sobě mladočechy.
Štěstí pana ministrpresidenta
Dra šl. Němci byli zase jednou
nasyceni přes míru, všem jejich požadavkům věcech jazy
kových bylo větší míře vyhověno, než jinde nej-
bujn^jší fantasií mohli očekávati, státní autorita před jejich
obetrukcí sklonila prach, oni měli příčinu býti svým
42
.ROZHLEbT
TÝDENNÍK PRO POLITIKU VĚDU *
LITERATURU UMĚNÍ
ROÔNÍK XI. Kôrber Štěstí více než kterýkoli smrtelník
v našem prosaickém věku.< Tak asi řekl Tacitus. pan Dr. Nuže
J. PRAZE, ONE »t. Měl toho štěstí více, než čeho
jiného. SRPNA 1991 ÔÍ8L0 22.
Kdyby nějaký Tacitus měl karakterisovati nynější vládu
cislajtánskou, řekl asi: tak zvaném státě ústavním
vláda byrokratická; století dvacátém kus století osmná
ctého; náčelníkem vlády byl muž, jehožto největší zásluhou
bylo jeho neobyčejné štěstí. Dra KOrbera.
Avšak jistého druhu státníků jisté kvalifikace
obecenstva štěstí dovede nahraditi vše, důslednost
