sami vůdčí vynikající poslanci mlado
čeští bez obalu přiznávají, sčítání lidu >projelo«. nedělalo nic.
. Obsazení jest dle vší pravděpodobnosti politickým
prý aktem býti zkouškou síly českého slovanství. Neklaň, když článku srpna napsal, že
lehkomyslnost mladočeská otázce obcovací řeči byla taková, vo
lala nebi tělesné pokárání. Politik místo aby autora byla zastala, před výpadem L.
Máme to, kdo obhajování bude míli nejmenší potěšení,
budou sami mladočeští poslanci, zvláště hne-li zásluhou posledního
útoku historií posledního sčítání lidu. hlasu citovaného Frankf. Zeitg.
A. Toho pří
vlastku zasloužil Alex. Proto nebude také prospěch české hudbě,
bude-li konservatoři němčina zatlačena. Bennewitzem jmenován byl Ant., srpna tři články
o »obcovaci řeči«. Pak uvidí, přes pohodlné
interpelace, >vládě ukládá< přes dotazy »vláda zamýšlíc
atd. Aby
se byly pokusily věcně vyvrátili něco, není řeči. Němci prý bez české hudby
se obejdou, ale jiná otázka, zda-li češti hudebníci bez německého
publika. videti, jak naši (pražští)
Němci hledí Dvořákovo jmenování řiditelem. »Frankfurter Zeitung*
lituje, řiditele byl povolán muž tak tvořivé síly, jenž býti
v budoucnu paedagogickou administrativní činností produkce umě
lecké zdržován. Bude pak věcí jak
učitelů tak chovanců, učili cizím jazykům, jak potřeba praxe
toho bude vyžadovali. Dvořák. 527
pobřeží Grónska, poměry polárního ponebí dobře zná jenž osvědčil
svoji badatelskou činnost velkým spisem vnitrozemském ledu.
Třeba říci jen slovo, aby blamáž lokálkáře byla zřejmá. Články jsou ne-li nejlepší, jistě nejlepších jeho
péra. Tón, kterým lokálkář snaží zlehčili Ne
klaná, jest ostudné protivě tomu, jak nejen mladočeská strana a
její vůdčí kruhy Neklanoví smýšlí, ale samy vůdčí osoby L. Citovaly sice
2 nebo krůčky (za celých deset let), učiněné nad části půdě
nepříslušné (sněmovní), ale jinak šermovaly známou svojí >ničitelskou
praxí« obohativše slovník krásné slovo: bornovanost. Obává se
zčeštění institutu, který, české šlechty původně založen, přece
jenom vždy Německa směřoval zvlášt energicky poukazuje to,
že Čechy již desetiletí vychovávají dobré hudebníky, ale jen
v míře skromné mohou těm talentům zabezpeČiti patřičné pole posob
nosti, nadbytek velice nadaných sil poukázán buď ostatní Rakou
sko aneb Německo. Oprávněno bylo posud
stěžovati toho, jeví konservatoři patrný sklon něme-
ctví. Pokud jde
o slova, jichž Neklaň užil jimž vytýkají sprostotu, jsou to:
^der jungČechische Dringlichkeitsantrag ist) ein »authentischcs Docu-
ment des ganzen bodenlosen und zum Himmel kôrperliche Prugel
►chreiendcn Leichtsinnes, mit welchem Tím jest řečeno, mlado-
ieští poslanci vedli otázce jako těkavé, bezstarostné děti; jen
dětem hrozívá metlou.
Vynikající publicista Alexander Neklaň, jehož péra pochází
i dnešní úvodní článek, uveřejnil Politik 4.
couvla, věci zpola submitovala dotčenou výtku jen adresu
N. Pražský ústav, který navštěvuji většinou Češi a
jenž určen pro výchovu české hudby, nemůže míti jiného řiditele
než Čecha. vrátila Nebude nám tedy zazlívali, ujímáme-li věci my. Zaznamenáváme
ještě, lokálkář nazývá autora knihy >Die bohmische Frage«,
»Die Judicatur des obersten Gerichtshofes der Sprachenfrage* j.OZVUKY PABĚRKY. Také Politik dostala, něco takového
otiskuje. Nebude závadu, bude-li sklon vyrovnán.
Řiditelem pražské konservatoře odstoupivším výslužby p. však zmínil mladočeské nečinnosti sčítání lidu, na
padly jej Národní Listy sobotním odpoledníku hrubou lokálkou
