364 RUDOLF SECKÝ:
dech velice řídkých. Pro úplnost dodáváme, ošetřovanky
na tomto oddělení mohly nositi obličej hustým závojem za
krytý, aby jejich inkognito zcela bylo zachováno, za
pečetěná obálka, níž pravé jméno ošetřovančino napsáno
bylo, vrátila neporušena, když ústavu odcházela. ústavy místní prohlášeny byly nemocnice,
ústavy zaopatřovací (Versorgungs-Anstalten) porodince,
jichž potřeby hradily prostředků místních. Několikráte měnil
>vlašský špitál< svoje bydliště, konečně přeložen byl r.
R.
1789 budovy 447-11.
První nalezinec vůbec založen byl 787 Miláně. 1787 vydal »Pravidla direk-
tivní« nejvyšším úřadům zemským, dle nichž ústavy tyto
říditi měly. zřizovány byly Itálii Francii četné nale
zince nejvíce duchovními řády.000
korun. (stará porodnice) stal se
ústavem veřejným.000 dítek ročně, jež ovšem
.
Po sto letech obnáší počet nalezenců, nákladem zemským
ošetřovaných, průměrně přes 10.
Ve starších dobách stát nestaral valně povznesení
ústavů nalezineckých; první krok učinil císař Josef II.,
jenž 1784 vydal rozkaz, aby prostředků státních zří
dily porodince nalezince. ústavům státním, jež měly nárok pod
poru pokladny státní, patřily nalezince vedle ústavů pro
choromyslné infekčních nemocnic, jež době epidemie
zříditi měly. Ve
století 12. Toho roku byly péči ústavu 903 děti.
Základem nynějšího nalezince jest >vlašský špitál<, jejž
založili kolem roku 1600 Praze bytující Italové, němž
starali odložené děti sirotky, pečujíce do
doby, kdy samostatně uživiti mohly. 1818 byly všechny veřejné dobročinné ústavy
rozděleny dvě skupiny sice: ústavy státní ústavy
lokální místní. Původní účel nalezincův byl
ten, aby zachraňovaly pohozené odložené děti. 13.
Z usnesení sněmovního 1894 1895 přikročilo se
pak stavbě nynějších dvou budov nalezineckých (české
a německé oddělení) budovou správní uprostřed; stavební
a zařizovací náklad činiti bude okrouhle asi 1,500. Roku 1819
byly všechny nalezince prohlášeny ústavy státní, kterémž
poměru zůstaly listopadu 1861, kdy přešly správy
zemské
*
* Ústavy nalezinecké této polovině říše trvají dosud Praze,
Vídni, Kotoru, Raguze, Šibeníku, Splitu, Zadru několika let
i Štýrském Hradci; všech jiných zemích byly zrušeny.
Nebude snad nevhodným několika slovy zmíniti hi
storickém vývoji pražského ústavu nalezineckého
