Není požadavek kritiky požadavek svobod
ného bádání, vědění projevu nijak přemrštěným radikalismem. Zde dobře konstatováno, učiteli pro
váděcích nařízeních některých odstavcích zákona byla od
ňata možnost pracovat iniciativně, není nikoho jiného,
kdo pracovat mohl chtěl.
Vymaniti školu vleku politických stran učiniti takto
autonomní, opravdu ideálním návrhem, jehož uskutečnění
se dnešní generace nedočká; ale cíle musejí vždy býti dál,
než dosáhne práce jediného věku lidského, aby nebyly malými. Nevěřím, upřímně myslili svoje slova
staří páni kariérou duševní hotoví, vůbec dovedli
účinně pro nové ideje pracovat.: UČITELSTVA.270 S. dvojího důvodu
jsem tomu rád.
Je opravdu rozkvět zv. učitelskou nahraditi vážnými věcmi peda
gogickými, souvisí dále požadavek, aby učitelstva všech
škol, nejen obecných, utvořena byla korporace iniciativní pro
organisaci výchovy, pro opravu zákonů školních, korporace
dnes snad utopická, prvém okamžiku bezvlivná, ale taková,
že mohla vynutiti respekt ohledy vlády.
Snahy tyto, tvořící program pokrokového hnutí, jsou
nové, byť bylo vytýkáno, mohou býti prováděny dnešní
organisaci učitelskou, vůli nim netřeba pronikavou re
formu stavu prováděti tříštiti sdružené síly, jsem rád, že
pod štítem jejich skupila strana, která projevila chuť stát
se vedoucí, aby urychlila jich provedení. Pak proto, kdyby všecky
. odpůrci změny doznávají
některé slabé stránky její není dosti >slovanskou< ale
že základě vybudována byla hypothese, člověku,
to sice nás bylo vytýkáno, ale všeobecně. Nejen
málo slovanskou, Němci málo germánskou dnes vidí, ale
my ovšem poznáme, bude kde komu již přemoženým
stanoviskem.
Dobrou uznána výchovná soustava Herbartova, níž
lpíme celá střední Evropa. moderní školy pouze vnějším,
hmotným, vnitřní stavbu nepřiloženo skoro ničeho, tak že
v tom ohledu vyvíjela jen jen zběhlost vyučovatelská,
vše ostatní leželo ladem.
S tím ovšem souvisí nutnost vypleniti uznaně zbytečnou
literaturu zv. Systém dozoru byrokratického
přímo pečuje to, aby nevznikaly nové myšlenky, usta
noven jen dodržování toho, dobrým uznáno.
Chce pouze, aby přestalo mínění, jako byla škola Herbar
tova dogmatem, chce míti organismem vývoje schopným
a nejen ji, všecky útvary budoucí, musí býti touhou
každého, kdo poctivě chce dobro školy dobro lidu. Proč? Zákony jsou přece svobodo
myslné, proč tedy nepracuje jejich rámci? Tato otázka
byla kladena vždy při kritice opravných požadavků, ne
zodpovědění její zanechávalo každém hlase pokrokovém
znamení rýpalství
