navazuje na I. a II. Vydání publikace „Příručka zabezpečovací techniky“. Poprvé publikace vyšla v roce 2002 a její celý náklad byl během krátké doby vyprodán. Podobný osud stihlo i II. Vydání. Publikace se stala za dobu své distribuce standardem pro vzdělávání žáků na středních školách studujících specializovaný obor „Bezpečnostní systémy“. Vývoj technologií v tomto oboru si vynutil přepracování a doplnění nových informací. To je hlavním cílem tohoto III. vydání.Pokrývá svým obsahem problematiku Elektronické zabezpečovací signalizace (EZS), Systémů průmyslové televize (CCTV), IP-kamerových systémů, Elektrické požární signalizace (EPS). V omezené míře se věnuje problematice Mechanických zábranných systémů (MZS).
století objevují elektronická čidla. Jsou zejm éna tzv. této době začínají také být postupně vytlačovány mechanické kon
takty magnetickými snímači kontaktem jazýčkovým.
V padesátých letech 20. Jejich hlavní výhodou byla ožnost pokrytí
více místností jednou soupravou, ovšem právě vzhledem této vlastnosti vyžadovaly
velké zkušenosti techniků pří nastavování ladění konkrétních podmínkách. Fungují principu pokrytí chráněného prostoru nemodulovaným
signálem frekvenci řádu stovek MHz vyhodnocování změn elektrom agnetického pole. Jejich klíčovým problémem byla stabilizace vysílaného kmitočtu opět pečlivá
příprava montáž.
trezorové kontakty akustické snímače připevňované chráněný objekt (stěnu trezorové
skříně nebo komory) vyhodnocující hluky šířící materiálem.Úvod oboru poplachových systém ů
skou silou (tedy vním áním myšlením), tém třicetileté přestávce opět objevují
v zabezpečovací technice skutečně nové prostředky nich vyplývající možnosti.
Postupné vnitrospolečenské ěny demokratických zemích měly následek
decentralizaci bezpečnostních činností, což znamenalo další rozvoj pultů centralizova
né ochrany tím souvisejících bezpečnostních služeb, rozdíl systémů požární
ochrany, vázaných požární sbory, výraznou komercionalizací této oblastí.
Ve své době doznaly značného rozšíření. Tato zařízení již byla značně spolehlivá vysoce účinná, vyžadovala
však dodnes vyžadují) velmi pečlivou přípravu montáž. Princip byl
ovšem využíván již dávno, ale teprve dostupnost účinných miniaturních zdrojů infračerve
ného světla dalších potřebných polovodičových součástek umožnila jejích kvalifikované
využívání zabezpečovací technice. Dodnes patří
mikrovlnná čidla mezi nejúčinnější zabezpečovací technologie, ovšem podmínkou
jich perfektního zvládnutí velkých zkušeností praktického využívání. Pochá
zí hlavic sam onaváděcích protíletadlových protítankových raket brzy komerčních
aplikaci vytlačilo aplikačně energeticky náročná mikrovlnná čidla.
Zhruba stejné době popředí zájmu dostávají „světelné závory“.).
V šedesátých létech zvyšující úrovní polovodičových součástek mohla přijít
VKV prostorová čidla.
Zahájení průmyslové výroby Gunnových diod jako komerčně technicky využitel
ných generátorů gigahertzových frekvencí znam enalo nástup mikrovlnných čidel. Dále jednalo kapacitní čidla vyhodnocující kapacitu chráněného
objektu proti zemi. Proto nimi
v praxi setkáváme poměrně zřídka získávání potřebných zkušeností pří komerčních
aplikacích značně nákladná riziková záležitost. Na
přelomu šedesátých sedmdesátých let tak zabezpečovacím trhu objevil pro
středek umožňující poměrně snadné cílené pokrytí střeženého prostoru prakticky neod-
stínítelným signálem, tedy tém nepřekonatelnou spolehlivost detekce. Ačkoliv PIR čidla ne
dosahují bezpečnostní spolehlivosti čidel fungující Dopplerově principu, jejich spoleh
livost, láce relativní jednoduchost používání měly brzy následek vytlačení ostatních
typů prostorových čidel okraj zájmu.
15
.
Ve druhé polovině sedm desátých let trhu objevuje dodnes nejúspěšnější za
bezpečovací prvek pasivní infračervené čidlo (Passive Infrared PIR). Vzhledem jednoduché
pásmové filtraci snímaných akustických frekvencí byly dost náchylné planým signali
zacím způsobovaným přenosem chvění jiných konstrukčních struktur (topení, vodovo
dy, armatury atp. Konečně šlo první aktivní
prostorová čidla principu vyhodnocování principu při šíření ultrazvuku uzavřeném
prostoru. Vyráběly různých provedeních, jako jedno-
i víceanténová, tyčovými Yagiho anténami
