navazuje na I. a II. Vydání publikace „Příručka zabezpečovací techniky“. Poprvé publikace vyšla v roce 2002 a její celý náklad byl během krátké doby vyprodán. Podobný osud stihlo i II. Vydání. Publikace se stala za dobu své distribuce standardem pro vzdělávání žáků na středních školách studujících specializovaný obor „Bezpečnostní systémy“. Vývoj technologií v tomto oboru si vynutil přepracování a doplnění nových informací. To je hlavním cílem tohoto III. vydání.Pokrývá svým obsahem problematiku Elektronické zabezpečovací signalizace (EZS), Systémů průmyslové televize (CCTV), IP-kamerových systémů, Elektrické požární signalizace (EPS). V omezené míře se věnuje problematice Mechanických zábranných systémů (MZS).
Kapitola 4
bezpečnostního řešení objektu jíž sama určuje, kde třeba hlásiče EPS nainstalovat
a kde ne.
Lineární hlásiče používají tam, kde třeba detekovat kouř počátečním sta
diu požáru prostorách, kde nelze použít klasický bodový hlásič.2.
Kombinovaný hlásič používá tam, kde třeba využít (vzhledem vlastnos
tem předpokládaných hořících látek) vlastností několika dříve uvedených hlásičů. Tepelné
hlásiče nesmějí umísťovat tam, kde mohly být zahřívány jinými zdroji tepla (slunce,
parovod, přímotop atd.)
EPS musí být navržena tak, aby:
• všechny vznikající požáry byly signalizovány samočinnými hlásiči již počátečním
stadiu,
• bylo zajištěno nejrovnoměrnější účinné střežení kteréhokoliv požárního úse
ku,
• umístění jednotlivých prvků EPS vylučovalo snížení jejich provozuschopnosti,
• byla vyloučena nežádoucí funkce hlásiče (planý poplach),
• byl zajištěn přístup hlásičům pro jejich údržbu,
• byla provedena dle ČSN 2710.
12. Nehodí tam, kde technologické procesy mohou vytvářet zplodiny
hoření nebo aerosoly, které způsobí nežádoucí reakci hlásiče.
Hlásič vyzařování plamene použije prostorách, kde předpokládá rychlé
hoření bez vývinu kouře.) Při stanovení
max.
Při samotném navrhování EPS musí vycházet:
• hodnoty požárního zatížení,
• počtu osob objektu, jejich schopnosti pohybu, směrů úniku dispozice úniko
vých cest,
• výšky objektu,
• rozdělení požární úseky,
• určení vnějších vlivů jednotlivých úsecích,
• úvahy předpokládaných škodách majetku,
• požadavku ovládaná požárně bezpečnostní zařízení,
• dalších vlivů působících specificky (proudění vzduchu, tvar stropu, rozmístění
svítidel, umístění vzduchotechniky, elektrorozvody apod.
Kombinované hlásiče současné době dělí hlásiče:
146
.2 Výběr vhodného hlásiče požáru
Ionizační hlásič kouřový detekuje dobře požár, při kterém vzniká při počátečním
stadiu jakýkoliv kouř.
Tepelný hlásič používá tam, kde předpokládá počátečním stadiu hoření
rychlá nárůst teploty, zpravidla tam, kde technologie provozu nedovolí nasazení kouřo
vých nebo plamenných hlásičů (údržbářské dílny, svařovny, kuchyně atd.
Opticko-kouřový hlásič lze použít tam, kde počátečním stadiu hoření vzniká
světlý kouř. Nelze použít tam, kde technologické procesy mohou vytvářet zplodiny
hoření nebo aerosoly světlé barvy, které způsobí nežádoucí reakci hlásiče. povolené teploty hlásiče nebo hranice diferenciálního navýšení teploty musí při
hlížet provozní teplotě prostředí, aby byla zaručena správná funkce hlásiče.)
