navazuje na I. a II. Vydání publikace „Příručka zabezpečovací techniky“. Poprvé publikace vyšla v roce 2002 a její celý náklad byl během krátké doby vyprodán. Podobný osud stihlo i II. Vydání. Publikace se stala za dobu své distribuce standardem pro vzdělávání žáků na středních školách studujících specializovaný obor „Bezpečnostní systémy“. Vývoj technologií v tomto oboru si vynutil přepracování a doplnění nových informací. To je hlavním cílem tohoto III. vydání.Pokrývá svým obsahem problematiku Elektronické zabezpečovací signalizace (EZS), Systémů průmyslové televize (CCTV), IP-kamerových systémů, Elektrické požární signalizace (EPS). V omezené míře se věnuje problematice Mechanických zábranných systémů (MZS).
století vydržel službě roku 1976.
13
. Holmes spřátelil illiamsem, který pro něho začal
vyrábět zvonky kontakty. Elektrická zabezpe
čovací signalizace byla světě dvacet let před telefonem čtvrt století před žárovkou. Při zatažení páku hlásiče roztoči
lo vroubkované kolo prostřednictvím elektrického kontaktu vyslalo sérii teček čárek,
ve kterých byl obsažen jeho individuální kód. centrálním pultu pak primitivní zapiso
vač zaznamenal zmíněnou sérii, vytvořil tak záznam poplachu. koncentrací spoust lidí
na malých plochách koncentrovala nebezpečí nejhorším nich byly požáry. Svůj patent roce
1857 prodal Edwinovi Holmesovi, novoanglickému obchodníkovi galanterií šicími
potřebami výrobci krinolín.
Jak civilizace vyvíjela, vyvíjely systémy vyhlašování poplachu. Hrozba mohla vždy přicházet prá
vě tak přírodních sil, jako potopa nebo oheň, jako nepřátel.
První známý elektrický zabezpečovací systém, podstatně vylepšující předchozí ryze
mechanickou kombinaci nástražného drátu pastičky myši, nechal patentovat ro
ce 1853 pan Augustus Pope Sommerville (opět stát Massachusets). Systém byl schvá
len Bostonu (stát Massachusets) roce 1851 roce 1854 městě fungovalo již 42
takových hlásičů.
Edwin Holmes jako všichni průkopnící neměl lehké když začína
la vyrábět elektrická zařízení, době ještě neexistovali dodavatelé elektrických drátů
a příslušenství. Ale vyu
žívaly křiku, bubnování, troubení zvonění, vždy jednalo výhradně lidskou činnost
- snad výjimkou hlídacích psů. Zajím avé je, podstatě stejný systém byl vybudován Hamburku
koncem 19.
Dalším krokem prvním „elektrickým zabezpečovacím signalizacím tak, jak chá
peme dnes, bylo technické vylepšení systému centralizace hlášení pomocí tzv. Velká
města tyto problémy řešila postupně zdokonalovanými sítěmi hlásek požárních stanic,
které předávaly signály posly, zvony, troubením nebo světelnými záblesky. Naštěstí pár kroků jeho bostonského obchodu sídlil první elektrikářský
obchod zemi Hinds illiams.
Zásadní přelom přenosu informací dálku znamenal vynález telegrafu roce
1835 jeho první reálná aplikace roce 1844 (linka Washington Balfimore). Používal kom bi
naci kontaktů instalovaných dveřích oknech baterií zvonkem. 19.1 Historie
Potřeba ochrany před nebezpečím tím spojená potřeba signalizovat nebezpečí,
když bezpečnost ohrožena, provází lidstvo věku. „volací
skřínky“ dnes bychom řekli veřejného hlásiče.
Průmyslová revoluce, nabírající tempo přelomu 18. Došlo tak nebývalému
zkrácení doby potřebné přenosu poplachového signálu místa ohrožení „zákrokové
skupině“ tedy nejbližší požární stanici.Úvod oboru poplachových systémů
1 Úvod
1. století, vehnala masy
lidí měst předhodila nastupujícímu věku technologie. Musel také začít vyrábět izolované dráty, přičemž využil své
zkušenosti výroby krinolín, vymyslel mnoho dalších základních elektrických součástek,
které patentoval později staly základem telefonních systémů. Poprvé byl
v systémech pro signalizaci nebezpečí použit roce 1847 hlavní inženýr města New
York Cornelius Anderson propojil požární hlásky telegrafem centrálním stanovištěm,
které bylo dále propojeno jednotlivým požárními stanicemi
