navazuje na I. a II. Vydání publikace „Příručka zabezpečovací techniky“. Poprvé publikace vyšla v roce 2002 a její celý náklad byl během krátké doby vyprodán. Podobný osud stihlo i II. Vydání. Publikace se stala za dobu své distribuce standardem pro vzdělávání žáků na středních školách studujících specializovaný obor „Bezpečnostní systémy“. Vývoj technologií v tomto oboru si vynutil přepracování a doplnění nových informací. To je hlavním cílem tohoto III. vydání.Pokrývá svým obsahem problematiku Elektronické zabezpečovací signalizace (EZS), Systémů průmyslové televize (CCTV), IP-kamerových systémů, Elektrické požární signalizace (EPS). V omezené míře se věnuje problematice Mechanických zábranných systémů (MZS).
Musel také začít vyrábět izolované dráty, přičemž využil své
zkušenosti výroby krinolín, vymyslel mnoho dalších základních elektrických součástek,
které patentoval později staly základem telefonních systémů. Velká
města tyto problémy řešila postupně zdokonalovanými sítěmi hlásek požárních stanic,
které předávaly signály posly, zvony, troubením nebo světelnými záblesky. koncentrací spoust lidí
na malých plochách koncentrovala nebezpečí nejhorším nich byly požáry.
Zásadní přelom přenosu informací dálku znamenal vynález telegrafu roce
1835 jeho první reálná aplikace roce 1844 (linka Washington Balfimore).1 Historie
Potřeba ochrany před nebezpečím tím spojená potřeba signalizovat nebezpečí,
když bezpečnost ohrožena, provází lidstvo věku.
Jak civilizace vyvíjela, vyvíjely systémy vyhlašování poplachu. Elektrická zabezpe
čovací signalizace byla světě dvacet let před telefonem čtvrt století před žárovkou. 19. Svůj patent roce
1857 prodal Edwinovi Holmesovi, novoanglickému obchodníkovi galanterií šicími
potřebami výrobci krinolín. Systém byl schvá
len Bostonu (stát Massachusets) roce 1851 roce 1854 městě fungovalo již 42
takových hlásičů. Naštěstí pár kroků jeho bostonského obchodu sídlil první elektrikářský
obchod zemi Hinds illiams. Zajím avé je, podstatě stejný systém byl vybudován Hamburku
koncem 19.Úvod oboru poplachových systémů
1 Úvod
1.
Edwin Holmes jako všichni průkopnící neměl lehké když začína
la vyrábět elektrická zařízení, době ještě neexistovali dodavatelé elektrických drátů
a příslušenství. století, vehnala masy
lidí měst předhodila nastupujícímu věku technologie. století vydržel službě roku 1976.
13
.
První známý elektrický zabezpečovací systém, podstatně vylepšující předchozí ryze
mechanickou kombinaci nástražného drátu pastičky myši, nechal patentovat ro
ce 1853 pan Augustus Pope Sommerville (opět stát Massachusets). Hrozba mohla vždy přicházet prá
vě tak přírodních sil, jako potopa nebo oheň, jako nepřátel. Při zatažení páku hlásiče roztoči
lo vroubkované kolo prostřednictvím elektrického kontaktu vyslalo sérii teček čárek,
ve kterých byl obsažen jeho individuální kód. Používal kom bi
naci kontaktů instalovaných dveřích oknech baterií zvonkem. Došlo tak nebývalému
zkrácení doby potřebné přenosu poplachového signálu místa ohrožení „zákrokové
skupině“ tedy nejbližší požární stanici. „volací
skřínky“ dnes bychom řekli veřejného hlásiče. Holmes spřátelil illiamsem, který pro něho začal
vyrábět zvonky kontakty.
Průmyslová revoluce, nabírající tempo přelomu 18.
Dalším krokem prvním „elektrickým zabezpečovacím signalizacím tak, jak chá
peme dnes, bylo technické vylepšení systému centralizace hlášení pomocí tzv. centrálním pultu pak primitivní zapiso
vač zaznamenal zmíněnou sérii, vytvořil tak záznam poplachu. Poprvé byl
v systémech pro signalizaci nebezpečí použit roce 1847 hlavní inženýr města New
York Cornelius Anderson propojil požární hlásky telegrafem centrálním stanovištěm,
které bylo dále propojeno jednotlivým požárními stanicemi. Ale vyu
žívaly křiku, bubnování, troubení zvonění, vždy jednalo výhradně lidskou činnost
- snad výjimkou hlídacích psů
