projevuje zdánlivým zvětšením odporu
cívky.
Případ stejný jako transformátoru, kde střídavým
magnetickým polem budí napětí nejen cívce sekundární
ale také cívce primární.
Z naměřených hodnot stanoví hledaná kapacita vzorce
Cx —rT. indukčnost cívky.
Pro zjištění přesnějšího výsledku měří dvakrát při různém
napětí (např. 10“ (/<F, V)
coU
4. odpor odpoví
dající odporu navinutého drátu.
Indukčnost měří jednotkách henry (H). její délce prů
řezu, počtu závitů, způsobu vinutí, dále obsahujc-li železové
jádro, nebo bez jádra. Indukční cívka tedy sama zdro
jem napětí, které přičítá nebo odečítá napětím cívky
přiváděným.
Násobí-li indukčnost úhlovým kmitočtem co, 2/If,
přičemž počet kmitů střídavého proudu vteřinu
a 3,14, obdrží zdánlivý odpor induktivní coL.
Geometrický součet odporu ohmického induktivního dá
výsledný indukční odpor cívky, čili její impedanci Z.
Vede-li stejnou cívkou proud střídavý, projevuje ní
zvětšený odpor tím větší, čím větší kmitočet střída
vého proudu. Tento odpor závisí kmitočtu přiváděného
proudu celkovém uspořádání cívky, tj.
Je-li jednou cívka navinuta, označuje souhrn jejich ne
proměnných vlastností tj.Proudový obvod napájen střídavým proudem frekvenci
/ Hz. Měření indukčnosti
Cívka, která vinuta jedním směrem, klade průtoku stejno
směrného proudu pouze odpor ohmický, tj.
118
. Proudem závitech cívky budí magnetické
pole, které při střídavém proudu rovněž střídavé tímto
polem cívce indukuje ještě další střídavé napětí. 100 vypočtených výsledků jako
výsledný vezme aritmetický průměr
