Pak
přitiskneme přírubu dýchací trubičky rtům postiženého,
zmačkneme nos, aby vháněný vzduch nešel zpět. Tyto dvě fáze se
střídají tak, aby nemocný vydechl vdechl asi 12—líkrát
za minutu. Mírné nyní opře
o hrudník, přičmež způsobí výdech.
Při umělém dýcháni zasuneme dýchací trubičku úst
postiženého delším koncem. Safar navrhl jednoduchý přistroj (dýchací trubičku)
a dokázal přednost tohoto nového způsobu. Aby
bylo možno trubku ústech vyrovnat vložit průduš-
96
3^=
. Půl hodiny tohoto umělého dýchání
štaci zcela tomu, aby výměna kyslíku krvi postiženého
byla normálni. Celo
je opřeno hřbet jedné ruky hlava pootočena stranu. Uchopí obě paže těsně pod lokty jejich zdvi
háním nadlehčenim trupu asi dobu dvou vteřin způ
sobí vdech. Tím, lokty zase pouští, pusobi částečné výdech
a opakováním první fáze výdech ukonči.
Tento způsob účinný poslední době velmi rozšířil. Asi dvou vteřinách
tlak hrudník povolí stáhne své ruce směrem loktům
nemocného. při poraněni
nemocného, možné usnadnit dobrou ventilaci lim, že
plíce nemocného naplníme vlastním výdechovým vzduchem.
Obě tyto nevýhody odpadají při poloze břiše, způsob
Nielsenův. Přitom přesvědčíme, zda
jazyk postiženého nebráni přístupu vzduchu plic.
Umělé dýcháni provádí tak, zachránce klekne na
jedno koleno hlavy nemocného (obličejem jeho nohám)
a položí dlaně záda nemocného.
Drive byl tento způsob znám pod názvem „dýcháni úst“
Dr.
Při užiti Safarovy metody umělého dýcháni lze rychle, za
jedno vydechnutí dopravit plic postiženého najednou
velké množství vzduchu.
Tam, kde tento způsob není proveditelný, např. Nemocný přitom leží břiše, ruce položeny
jednu druhou pod čelem, takže lokty jsou ohnuty. Tím také od- i
padly námitky proti této metodě neestetičnost nehy-
gieničnost.cest dýchacích neodstraní nebezpečí vdechování zvratek. Přitom čelo nesmi sesmeknout podložených
rukou
