Přitom přesvědčíme, zda
jazyk postiženého nebráni přístupu vzduchu plic.
Umělé dýcháni provádí tak, zachránce klekne na
jedno koleno hlavy nemocného (obličejem jeho nohám)
a položí dlaně záda nemocného. Přitom čelo nesmi sesmeknout podložených
rukou.cest dýchacích neodstraní nebezpečí vdechování zvratek.
Při umělém dýcháni zasuneme dýchací trubičku úst
postiženého delším koncem.
Při užiti Safarovy metody umělého dýcháni lze rychle, za
jedno vydechnutí dopravit plic postiženého najednou
velké množství vzduchu. Aby
bylo možno trubku ústech vyrovnat vložit průduš-
96
3^=
. Tyto dvě fáze se
střídají tak, aby nemocný vydechl vdechl asi 12—líkrát
za minutu. Safar navrhl jednoduchý přistroj (dýchací trubičku)
a dokázal přednost tohoto nového způsobu. Uchopí obě paže těsně pod lokty jejich zdvi
háním nadlehčenim trupu asi dobu dvou vteřin způ
sobí vdech. Nemocný přitom leží břiše, ruce položeny
jednu druhou pod čelem, takže lokty jsou ohnuty. při poraněni
nemocného, možné usnadnit dobrou ventilaci lim, že
plíce nemocného naplníme vlastním výdechovým vzduchem.
Drive byl tento způsob znám pod názvem „dýcháni úst“
Dr. Celo
je opřeno hřbet jedné ruky hlava pootočena stranu.
Tento způsob účinný poslední době velmi rozšířil. Mírné nyní opře
o hrudník, přičmež způsobí výdech. Asi dvou vteřinách
tlak hrudník povolí stáhne své ruce směrem loktům
nemocného. Tím také od- i
padly námitky proti této metodě neestetičnost nehy-
gieničnost.
Obě tyto nevýhody odpadají při poloze břiše, způsob
Nielsenův.
Tam, kde tento způsob není proveditelný, např. Pak
přitiskneme přírubu dýchací trubičky rtům postiženého,
zmačkneme nos, aby vháněný vzduch nešel zpět. Tím, lokty zase pouští, pusobi částečné výdech
a opakováním první fáze výdech ukonči. Půl hodiny tohoto umělého dýchání
štaci zcela tomu, aby výměna kyslíku krvi postiženého
byla normálni
