Přitom čelo nesmi sesmeknout podložených
rukou.
Tento způsob účinný poslední době velmi rozšířil. Asi dvou vteřinách
tlak hrudník povolí stáhne své ruce směrem loktům
nemocného. Přitom přesvědčíme, zda
jazyk postiženého nebrání přístupu vzduchu plic. při poraněni
nemocného, možné usnadnit dobrou ventilaci tím, že
plíce nemocného naplníme vlastním výdechovým vzduchem.cest dýchacích neodstraní nebezpečí vdechování zvratek. Čelo
je opřeno hřbet jedné ruky hlava pootočena stranu. Mírně nyní opře
o hrudník, přičmež způsobí výdech.
Obě tyto nevýhody odpadají při poloze břiše, způsob
Nielsenův.
Při užití Safarovy metody umělého dýchání lze rychle, za
jedno vydechnutí dopravit plic postiženého najednou
velké množství vzduchu. Tím také od
padly námitky proti této metodě neestetičnost nehy-
gieničnost. Půl hodiny tohoto umělého dýchání
stačí zcela tomu, aby výměna kyslíku krvi postiženého
byla normální.
Tam, kde tento způsob není proveditelný, např.
Dříve byl tento způsob znám pod názvem „dýchání úst“
Dr. Tím, lokty zase pouští, působí částečně výdech
a opakováním první fáze výdech ukonči. Aby
bylo možno trubku ústech vyrovnat vložit průduš-
96
.
Při umělém dýchání zasuneme dychácí trubičku úst
postiženého delším koncem. Tyto dvě fáze se
střídají tak, aby nemocný vydechl vdechl asi 12—15krát
za minutu. Nemocný přitom leži břiše, ruce položeny
jednu druhou pod čelem, takže lokty jsou ohnuty.
Umělé dýchaní provádí tak, zachránce klekne na
jedno koleno hlavy nemocného (obličejem jeho nohám)
a položí dlané záda nemocného. Safar navrhl jednoduchý přístroj (dýchací trubičku)
a dokázal přednost tohoto nového způsobu. Pak
přitiskneme přírubu dýchací trubičky rtům postiženého,
zmačkneme nos, aby vháněný vzduch nešel zpět. Uchopí obě paže těsně pod lokty jejich zdvi
háním nadlehčením trupu asi dobu dvou vteřin způ
sobí vdech
