úložného systému odděleny sklo-slídovým ovinem doplněným
o zbytky popela původní plastové izolace;
b) při použití silikonové izolace měděných žil lze tuto izolační vrstvu dotovat specifickými
přísadami, které při vysokých teplotách mění svou strukturu, tzv. „keramizují“.1., Teplého 1398, 530 Pardubice
ké pevnosti stability, které lze spolehnout běžných okolních teplot.
Obr.
Samostatný problém představuje při takto velkém rozmezí teplot také zajištění spolehlivé
izolace žil kabelů vedení. Při
zvýšení teploty dojde sice tomto případě postupnému vyhoření plastových částí
izolace, avšak přísady rozptýlené původní izolační vrstvě vytvoří současně kolem žíly
svým vytvrzením vysokou teplotoujakousi pevnou ochrannou trubici zajišťující odděle
níjednotlivých žil sebe navzájem úložného systému (viz obr. o. Konstrukce kabelu ovinutím sklo-slídovou páskou
(zdroj: OBO Bettermann [97])
139
.IN-EL, spol. ovin skleněného hedvábí nebo sklo-slído-
vé pásky této bandáži vytvořena plastová izolační vrstva (viz obr. 58);
c) kombinací předchozích dvou izolačních systémů postup, při němž nejprve mě
děnou žílu nastříkne zpěňující vrstva teprve vytvoří plastová izolační vrstva.2 třeba počítat aplikacemi značně specifických izolačních systémů. Tím
zajišťuje požadované prostorové oddělení kabelových žil vedoucích proud sebe na
vzájem nosného systému. 57).
Hlavní složkou zpěňující vrstvy bývá obvykle hydroxid hlinitý, který při hoření zvětšuje
svůj objem avytváří tak kovové žíle měkký keramický obal, obdobně odrážce b). Proto pro ně
musí kabelový nosný systém trasách funkční integritou vytvářet jakýsi „podpůrný kor
zet“. praxi nyní
používají především tyto konstrukce izolačních vrstev:
a) měděných žiláchje vytvořen obal, resp. Při po
žárních teplotách plastová izolace sice odhoří, avšak jednotlivé vodivé žíly zůstávají od
sebe nosného, resp. Obvyklá provedení plastových izolačních vrstev přestávají plnit
svou funkci ještě před dosažením teploty 200 °C, takže pro požární teploty podle kapitoly
7
