V průběhu uplynulých 150ti let prošla elektrotechnika mohutným dynamickým rozvojem. Ten byl umožněn jen díky intenzivnímu odhalování přírodních zákonů a jejich aplikacím při řešení elektrotechnických projektů. Nejrůznější vědecké a technické objevy učinily náš život pohodlnějším a příjemnějším. Vědění a objevování mohou učinit náš život šťastnějším.
Joulův zákon)'. Byl zámožným majitelem pivovaru, který zdědil svém
otci.
Mezi Joulovy významné objevy patří určení mechanického ekvivalentu
tepla. Nebo mezi póly magnetu umístil cívku, kte
rou uvedl rotačního pohybu pomocí padajícího závaží.
Q T-.
Vysvětlení fyzikální podstaty vzniku tepla bylo ovšem poplatné své době. Zobecnění zákona za
chování energie pro časově proměnný proud provedl později Poynting. Mezi zastánce
patřil Hermann Helmholtz, mezi odpůrce patřil zprvu Joulův přítel
(a spoluautor četných publikací), význačný fyzik William Thomson (lord
Kelvin). Jestliže těchto poku
sech porovnal práci vykonanou padajícím závažím teplo, kterým zahřála
voda, určil mechanický ekvivalent tepla: kilokalorie 4187 joulu (Nm).
Joule též zabýval přesným měřením elektrického proudu.
Asi čtyři roky později, patrně nezávisle Joulovi, dospěl (také expe
rimentálně) obdobným výsledkům ruský fyzik Lenz; proto výše
uvedený vztah někdy nazývá zákon Joulův-Lenzův.
Pro elektrotechniku asi nejvýznamnější Joulův objev 1841: kalo
rimetrickým měřením zjistil, prochází-li vodičem odporu proud ,
pak množství tepla vyvinuté sekundu úměrné odporu vodiče čtverci
proudu (tzv. Tím cívce in
dukoval elektrický proud, jím pak zahříval vodu.Ampěrovi pokračovatelé
JAMES PRESCOTT JOULE (1818 1889) narodil Salfordu
u Manchesteru. jednot
ku proudu navrhl takový proud, který sekundu rozloží gram vody.
81
.
Joulův princip ekvivalentnosti měl své zastánce odpůrce. Například
měřil zahřátí vody míchané lopatkami kalorimetru, poháněnými závažím
s určitou potenciální energií. Pivovar však později prodal plně věnoval vědecké práci. Kelvin však princip ekvivalentnosti později (asi kolem 1851)
též přijal.
Joule vysvětloval jako důsledek srážek částeček elektrického fluida
s molekulami vodiče. letech 1843 prováděl tím účelem různá měření
