V průběhu uplynulých 150ti let prošla elektrotechnika mohutným dynamickým rozvojem. Ten byl umožněn jen díky intenzivnímu odhalování přírodních zákonů a jejich aplikacím při řešení elektrotechnických projektů. Nejrůznější vědecké a technické objevy učinily náš život pohodlnějším a příjemnějším. Vědění a objevování mohou učinit náš život šťastnějším.
Coulomb též ukázal, obdobný vztah jako pro sílu mezi dvěma elek
trickými náboji platí též pro silové působení mezi póly permanentního
magnetu.
Coulomb považoval dosažený výsledek analogický Newtonovu gravi
tačnímu zákonu ten byl tehdy znám již více než 100 let. Později Faraday
ukázal, silové působení mezi náboji není fyzikálního hlediska obdobou
gravitace.První aplikace atem atiky
Coulomb experimentálně dokázal letech 1785 89), odpudivá síla
dvou malých stejně zelektrizovaných kuličekje nepřímo úměrná druhé moc
nině vzdálenosti mezijejich středy:
F 2
ŕ
Coulomb dále dokázal, stejný vztah platí pro přitažlivou sílu dvou
opačně zelektrovaných kuliček.
Neprováděl statické měření (neboť dříve než ustálilo vahadélko za
věšené vlákně, náboj kuliček konci vahadélka zmenšil) sílu
mezi oběma náboji určil periody kyvu vahadla.23), za
loženou úměrnosti mezi torzním momentem vlákna úhlem natočení. mnohem později byl Coulombův zákon
zobecněn případ pohybujících nábojů nerelativistickou rychlostí (H. Heaviside). Pro hustotu
síly (tj. sílu působící plošnou jednotku povrchu elektrody) nalezl, je
úměrná hustotě povrchového je,/~ Dnes tento poznatek vyjadřu
jeme vztahem William Thomson nazval tuto poučku Coulombo-
vou větou. 2. Interakce mezi oběma elektrickými náboji totiž závisí vlastnos
tech prostředí (charakterizovaného permitivitou) dále, rozdíl gravitace,
existují síly přitažlivé odpudivé. Coulomb byl vědom,
že jeho objev nemá ani tak praktický význam pro výpočet síly, jako spíše
pro definování elektrického náboje jeho jednotky.
K měření této síly Coulomb zkonstruoval torzní váhu (obr.
45
.
Coulomb dosáhl zajímavých poznatků jiných oblastech: zjistil, že
hustota náboje povrchu zvětšuje zakřivením povrchu.
Weber) posléze relativistickou rychlostí (O
