Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
V Evropě začalo 1950 postupné propojování soustav některých západoev
ropských zemí rozsáhlém experim entu paralelní spolupráce všech soustav
západní Evropy zimě 1955 rozhodlo vybudování silnějších spojů výměně
elektřiny mezi těm ito zeměmi.
Nejrychleji však rozvíjela mezinárodní elektroenergetická spolupráce, proto
že jak ukáži dalších článcích této kapitoly mezistátní propojování
elektrizačních soustav přináší kromě možnosti dovozu vývozu elektřiny řadu
dalších výhod.
V Československu bylo ještě osvobození roce 1945 sedm hlavních nepropoje
ných soustav (krom několika menších sam ostatně pracujících městských závod
ních elektráren). Jednotná celostátní elektrizační soustava vznikla nás 1952
propojením doby izolovaných soustav Čech, Moravy Slovenska. 1960 byla 220 vedení ČSSR—PLR,
ČSSR—N SSSR—M LR, 1961 vedení 220 R—PLR, 1963
vedení 400 SSSR— RSR, 1964 vedení 400 SSSR—ČSSR, 1967
vedení 220 RSR— BLR, PLR—SSSR vedení 400 SSSR—MLR. Vznikají tak celostátní elektrizační soustavy
a jejich dalším spojováním potom propojené elektrizační soustavy více zemí.
Rozvoj elektroenergetiky světě tom století doprovázen neustálým
rozšiřováním původně malých, izolovaně pracujících místních elektrizačních sou
stav, především jejich spojováním. vlastní spotřeba plynovodu určité množství je
dodáváno některým zemím západní Evropy.EZINÁRODNÍ ENERGETICKÁ SPOLUPRÁCE
zemím HP, tém mld. Tak vznikly podm ín
ky pro paralelní chod elektrizačních soustav evropských socialistických zemí
— LR, DR, BLR, PLR, ČSSR Lvovské soustavy SSSR. 1984 dokončila již třetí větev tohoto
plynovodu, kterou jeho roční kapacita zvýšila mld. Toto spojení bylo zesíleno 1953 dalším 110 vedením, které bylo
v 1960 přebudováno 220 kV. Pro Československo důležitý
i jehož rozšiřování činí naší země předního tranzitéra
zemního plynu světovém měřítku. zemního plynu ročně.
Podobný proces probíhal též evropských socialistických zemích. současné době pracují paralelně soustavy Francie,
Belgie, Holandska, Lucemburska, Německé spolkové republiky, Švýcarska, án
ska, Rakouska, Itálie, Španělska, Portugalska, Jugoslávie, Řecka pomocí stejno
směrných kabelových vedení Anglie, Švédska, Norska Finska. Paralelní
spolupráce byla zahájena uvedením provozu 110 spojení mezi ČSR LR
v 1952.
K intenzivnějšímu rozvoji však došlo roce 1958, kdy doporučení Stálé
komise RVH pro elektrickou energii byla postupně budována spojení mezi
jednotlivými státními soustavami.
Nyní buduje již čtvrtá větev tohoto tranzitního plynovodu, kterou dosáhne
přepravní kapacita tranzitní soustavy mld. zemního plynu.
K řízení chodu propojené soustavy Mír bylo Praze vybudováno pracoviště
C h
254
.
Proces formování propojené elektrizační soustavy nazvané byl zhruba
zakončen připojením elektrizační soustavy BLR roce 1967
