Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
jednoznačně determinované vztahy. Tento problém lze
formulovat též takto: Lze nelze daného stavu komplexního (resp.
Tato zvláštnost rozvoje výrobních našem případě energetických) systémů je
objektivní vlastností nedostatečné určitosti, anebo krátce řečeno neurčitosti rozho
dování optimálním rozvoji, tj. nemožnosti jednoznačně (přesně) určit budoucí
stav systému, tím spíše optimální stav. výkladu světa toto pojetí známo jako
Laplaceovský determinismus, který dostal našem století zjevného rozporu
s vědeckými objevy fyziky mikro-i makrosvěta.OPTIMALIZACE ROZVOJE VÝROBNÍCH SYSTÉMŮ
při rozhodování mít důležitou úlohu varianty blízké ekonomickému optimu,
mající však příznivější důsledky ekologické, sociální jiné. Komplexní systémy tomto pojetí logicky
posuzují jako výhradně pravděpodobnostní systémy. Předpokládalo např.,
19
.
První pojetí, poměrně značně rozšířené kapitalistických zemích, vychází
z primárnosti „neurčitosti“ „náhodnosti“ rozvoji přírody společnosti.
Ekonomická stabilita rozvoje komplexních systémů značný význam ve
spojení jinou důležitou vlastností rozvoje výrobních systémů, neurčitostí
rozhodování optimální variantě rozvoje těchto systémů. zákonité relativně jednoznačné dlouholeté objektivní tendence jejich
rozvoje,
2. vycházelo rigorózně objektivní
jednoznačnosti rozvoje výrobních sil výrobních vztahů. Tato vlastnost značné míry způsobena
neúplnou informací podmínkách budoucího rozvoje (resp. Nebere tedy úvahu ani objektivní
zákony rozvoje přírody společnosti, ani možnost aktivního působení rozvoj
systémů nejprogresívnějším směru. Pouze někdy zkoumá
cílový rozvoj takovýchto systémů pravděpodobnostních konfliktních situacích,
což předpokládá prvky plánování systémů, přirozeně silně omezené podstatou
kapitalistické společnosti. jednoznačně neznámé, neurčité náhodné jevy procesy, odchylující reálný
rozvoj systému těchto objektivních tendencí. Proto
předpokládá, člověk může rozvoj komplexních systémů pouze pasivně předvídat
(prognózy) větší menší pravděpodobností. chodu) těchto systé
mů.
Vztah určitosti neurčitosti rozvoji výrobních systémů pro teorii praxi
jejich optimálního řízení jedním základních problémů. Jinak řečeno,
vstupní informace rozvoji systému obsahuje vždy prvek pochybnosti, toho
důvodu nemůže být rozhodnutí optimálním budoucím stavu systému
jednoznačné. Tyto podmínky též budou měnit průběhu rozvoje systému. Jak uvedeno [7], pro
energetické systémy charakteristické současné působení dvou složek:
1. ekonomice toto pojetí někdy
též když méně zjevně) absolutizovalo neuznáváním příčinně neurčitých nebo
náhodných vazeb, statistických zákonů apod.
Druhé pojetí filozofickém smyslu diametrálně odlišné založeno na
metafyzické představě, reálném světě existují pouze příčinně nutné, tj. výrobního)
systému jednoznačně (determinované) určit jeho budoucí stav? Při zkoumání
vztahu určitosti neurčitosti setkáváme třemi různými pojetími
