Obsahem této knihy jsou především výsledky této více než dvacetileté vědeckovýzkumné práce. Nejde však přitom o výsledky toliko výzkumu. Jeho závěry byly uplatňovány ve výuce, ověřovány v diplomních pracích absolventů na katedře, konfrontovány s názory odborníků na domácích i mezinárodních konferencích a aplikovány v rámci tradiční spolupráce katedry s energetickou praxí.Tato publikace nemůže vyčerpat beze zbytku celou šíři problematiky optimalizace v energetických soustavách. Byl bych proto rád, kdyby se stala nejen užitečnou příručkou pro řídící pracovníky v energetických podnicích, ve výzkumných, projekčních a investorských organizacích a učební pomůckou pro posluchače studijního oboru Ekonomika a řízení energetiky na vysokých školách technických, ale také podnětem k vydávání dalších publikací, rozvíjejících a rozšiřujících její obsah.
2.
4.1.3. forem energie určitém časovém úseku výstavbou nových prvků
(energetických zařízení) vhodným chodem (provozem) všech prvků této
soustavy. Proto dalším výkladu zavádí pojem dosavadní
energetická soustava, což označení soustavy tom stavu, němž nachází
počátkem optimalizačního období. zadané) optimalizační období, pro něž zadán měnící energetic
ký efekt3) vyžadující další rozvoj soustavy, vybrat optimální varianta tohoto
rozvoje.
3) Energetickým efektem rozumí smyslu poznámky pod čarou začátku odst.
Obsah optimalizace rozvoje energetické soustavy lze tedy popsat takto: Pro jisté
zvolené (resp.).
Jelikož komplexní energetické soustavy zpravidla nezačínají rozvíjet od
počátku zvoleného optimalizačního období „od nuly“, nacházejí počátku
optimalizačního období takovém nenulovém stavu, jakému vedl jejich předcho
zí (dosavadní) rozvoj2’. Ekonomicky optimální va
rianta0 (dále jen optimální varianta) ta, která bude nejlépe plnit ekonomický
cíl společnosti, tj.2.
Optimalizaci rozvoje energetické soustavy lze pak definovat jako přijímání
optimálních rozhodnutí (na základě kritérií optimality) rovnovážném rozvoji
energetické soustavy. společensky optimální variantu rozvoje soustavy třeba
pokládat nejširším smyslu technicky možnou variantu, která bude při
existujících omezeních nejlépe plnit cíle společnosti.3
— technický účinek energetické soustavě (přesněji užitný efekt této soustavy) definovaný určitým
souborem energetických ukazatelů (množství energie, časový průběh výkonu, kvalitativní parametry
energie apod.
Protože komplexních energetických soustav lze zpravidla předpokládat časo
vou neomezenost jejich rozvoje, zatímco optimalizační rozhodnutí účelné
přijímat pouze pro určité vymezené období (určitý časový úsek rozvoje soustavy),
je třeba zavést pojem optimalizační období (T0), což období, pro něž hledá
optimální varianta rozvoje soustavy. která bude vyhovovat kritériu ekonomické optimality.
155
. 1.
2) Viz kontinuitu jako vlastnost rozvoje výrobních systémů odst.MATEM ATICKÉ ELY ROZVOJE ENERGETICKÝCH SOUSTAV
Dynamizovaný model sestavený pro kumulativní respektování stavu každého
pátého roku zvoleném optimalizačním období let 1980—2000 rozlišuje produk
ci dosavadních prvků systému produkci nových prvků. Fáze optimalizace rozvoje energetických soustav
Rozvoj energetické soustavy můžeme formulovat analogicky definici rozvoje
výrobního systému začátku této kapitoly jako kvalitativní kvantitativní
zabezpečování požadavků společnosti užití (konečnou spotřebu) příslušné
formy ev. 3.
0 Vzhledem tomu, zbývajících kapitolách půjde jen ekonomickou optimalizaci, použiji
zkráceného označení optimální varianta. Tento model obsahuje 505
proměnných 395 rovnicích nerovnostech
