O bouřích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Pro: Neurčeno
Vydal: Jindřich Slovák v Kroměříži Autor: Jaroslav Simonides

Strana 66 z 77

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Známy jsou mně vlastní zkušenosti dva případy, kdy blesk udeřil do sekáčů kosami pole vracejících; jednom případě nalezeno 50 kroků muže usmrceného kladívko klepání kosy. Při bouři, jež dne srpna 1893. Ocilka asi kg. Nebezpečno jest bouře dlíti poblíž větších hmot kovových, zvlášť nedaleko aneb samých trub odkapných; ano jest nebezpečno míti bouře předměty kovové při sobě, zvlášť kosy pušky, avšak deštník bývá někdy nebezpečným. Ohromný ohnivý sloup snesl ležení, které rozprášil, veškeré mužstvo srazil zemi zabil skoro všechny koně. Nejčastěji přihodí neštěstí bleskem, leží-li vojsko pahrbku nej­ vyšším okolí. dvou jehlancích vybili pušky střely zabily vojíny ležení sousedního. Ze všech tří utrpěla pouze jedna nepatrné popáleniny ruce. Stropem, kdež zanechal nepatrný otvor, vnikl světnice a rozdělil části, jak začazené dráhy, již zanechal, bylo patrno. se nad Třebíčí strhla, jen jedenkráte zahřmělo, blesk sjel přízemního domku Veignerova Nových Dvorech prostředního plechového vikýře, střeše dolů, při čemž několik křidlic rozbil, latě, trámy a slámu zapálil. Za parné neděle 1893. Blesk vyšlehl osamoceného mraku nad pahrbkem. Jsme-li bouře pokoji, není dobře dlíti krbu neb kamen, neboť tudy nejčastěji, jak mnohých uvedených případů jde, přichází blesk. zabit adjutant rakouské brigády, jeda na koni pahrbek, kde jej několik důstojníků koních očekávalo. Současně byl hoch ulici vzdálenosti tohoto domu omráčen. Druhá část rozdělila krátko opět jedna přešla k oknu, odtud přeskočila velkému šicímu stroji, jehož příklop prorazila a patrně strojem přešla země, druhá šla kraje okna zrcadlu a obrazům, skla rozbila, obrazy zapálila. Kdežto vojenská ležení velmi často zasahuje blesk, není snad ani jediný případ znám, byl blesk udeřil vojenského oddílu na pochodu aneb zbraní sešikovaného. Jedna část šla posteli, níž vytloukla místech maltu, dm nad touto znatelnou drahou visely obrazy rámcích zlacených, rámce zčernaly. Čeho jest nám při bouřích vystříhati ? Především dbejmež toho, abychom nebyli nejvyšším bodem svého okolí. Tak byl rok 1870. V Zurichu udeřil blesk deštníků žen ulicí jdoucích, nich klesly zemi, odhozena poboční uličky, šat silně popálen.— bodě širé rovin}'. Také zrcadlo rozbila střepy, na nichž jsem nalezl amalgamu vyloučenou rtuť, sklo bylo místy na hranách roztaveno, zrcadla přeskočila prkénku okna druhého, na němž měl pracující obuvník rozloženo své náčiní. těžká odletěla prostřed světnice, dělníku nestalo nic. bouře velmi bohatý, přece však neudál ani jeden případ toho druhu. Do ležení vojenského Chálonsu udeřilo letech 1860—69 Okráte. Dále není radno dlíti kovových předmětů, blízko visacích lamp, plyno neb vodovodu, šicích strojů atd. Působit zajisté pušky nasazenými bodáky tasené šavle rukou vojínů, zvlášť •vojínů zmoklých obuvi, níž jest hojně železných hřebíku, jako do­ konalý hromosvod Divišův. . Jak mnohých uvedených případů zřejmo, jest nebezpečno dlíti vrchole pahrbků osamocených, hledati útočiště pod osamocenými stromy aneb poblíž vedení telegrafických