O bouřích

| Kategorie: Kniha  | Tento dokument chci!

Pro: Neurčeno
Vydal: Jindřich Slovák v Kroměříži Autor: Jaroslav Simonides

Strana 60 z 77

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Zůstal neporušen, vystoupil z budky, jednou rukou však držel pušku budce tom udeřil blesk po druhé, nemohl však ostatně na nic upamatovati, bylť sražen zemi zůstal delší dobu churav. udeřil blesk otrasburce do zřízence telegrafního, krk, ramena nohy byly ochromeny, levá Část těla zůstala ztuhlou příštího rána. 31. Právě v okamžiku, kdy uslyšel jsem nad hlavou hrom, spatřil jsem levo a poněkud sebou vzdálenosti 2—3 skvoucí ohnivou kouli, která vířila. vše muselo díti ráz ráz, neboť sotva že objevila levo ohnivá koule, již zasáhla levé lýtko, byl jsem poražen zemi hned pozbyl jsem vědomí. pohrab přišli jeho pribuzní, ale ]ako chceli dávat rakve, poobzeral sa, vstal vypil kališek korálky, teraz zase dobréu. Zápach upomínal síru neb hořící prach. Ušel jsem asi 300—400 kroků, druhé hrom mocně zarachotil; viděl jsem blesk zároveň slyšel jsem hřmění — myslím aspoň, neboť nemám věci určité vzpomínky. Pamatoval vše, přihodilo, dodával však vžd avšak nemohu to určitě tvrditi. Charcot léčil muže, jejž blesk kulový stihl května 1889; pacient mu vyprávěl: „Bral jsem pěšky silnici, jež vede Noisy-le-Sec do Paříže, bylo mezi 3. Později . odpoledne. Nebe bylo černé chvíli již hřmělo. Pojal mne strach, nevím ani proč; napadlo mi, mohl snadno zasáhnouti blesk, zrychlil jsem krok, začalo také pršeti. počátku jsem toho nevšímal, však náhle zahřmělo silněji daleko blíže, nežli dříve.—4. ohnivé koule třikráte prsklo i vystoupily směrem mně tři obláčky Šedavého dýmu, zapáchajícího ostře dusivě svírajícího hrdle. Jestliže lidé bleskem zasažení téměř nikdy blesku nevidí ani hromu neslyší, zajisté dotyčné nervy podrážděny byly, jest patrno, dříve, než pocit tomuto podráždění odpovídající vznikl, pozbyli vědomí. Podobaly kotoučům kouře, jež vystupují kotlů parostroje, když rozjíždí.— ho domov položili došku. Nezřídka zrak aneb sluch bývá bleskem porušen, veliké rozčilení ano delirium někdy dostavují, neméně často porušení citlivosti, bezcitnost. Měla rozměry podobu asi soudku piva, asi délky, takový aspoň mne učinila dojem. Někdy slezou celého těla vlasy ano nehty, jak stalo kapitá­ novi Rihonetovi, jenž byl bleskem hlavě dosti povážlivě zraněn. hod. Nohy zdály velice těžké, zvlášť levá, níž byl pozbyl citu tak, nevěděl ani, dotýká-li země, čili nic. Zpravidla osoby bleskem zasažené pozbývají, byť jen na okamžik, smyslil, blesku nevidí, hromu neslyší.) ještě řidčeji stává, uslyšeli hrom, tvrdí-li to přec některý, přidává zpravidla: „aspoň myslímu. Blesk byl udeřil budky, přeskočil pušce, níž vyšla rána, sjel mimo budku zemi. Člověk ten býval před tím vždy dosti zdráv. Když procitl, pokoušel dvakráte sednouti, nemohl, třetí to s těží podařilo, načež rozhlížel vše strany, počal chvíti plakati — byl Vysloužilý vojín, jenž prodělal válku Mexiku roce 1870. Když však úderu blesku vyhojil, ujišťoval, jest zdravější, než kdy před tím, též znamenitě přibylo váhy. Ojedinělý jest asi případ následující: 1831. Mně není znám ani jediný případ, bleskem těžce raněný, nabyv vědomí, blesk neb hrom se mohl upamatovati, avšak lehce ranění jen zřídka kdy viděli blesk, (viz zprávu pag. Vratislavi udeřil blesk strážní budky, níž stál vojín