udeřil blesk otrasburce
do zřízence telegrafního, krk, ramena nohy byly ochromeny, levá Část
těla zůstala ztuhlou příštího rána. Mně není znám ani jediný
případ, bleskem těžce raněný, nabyv vědomí, blesk neb hrom
se mohl upamatovati, avšak lehce ranění jen zřídka kdy viděli blesk,
(viz zprávu pag. Měla rozměry podobu asi soudku piva, asi délky,
takový aspoň mne učinila dojem.—
ho domov položili došku.
Jestliže lidé bleskem zasažení téměř nikdy blesku nevidí ani hromu
neslyší, zajisté dotyčné nervy podrážděny byly, jest patrno, dříve,
než pocit tomuto podráždění odpovídající vznikl, pozbyli vědomí. Když však úderu blesku vyhojil, ujišťoval, jest
zdravější, než kdy před tím, též znamenitě přibylo váhy. Později
. Člověk ten býval před tím vždy
dosti zdráv.
Nezřídka zrak aneb sluch bývá bleskem porušen, veliké rozčilení
ano delirium někdy dostavují, neméně často porušení citlivosti,
bezcitnost.
Pamatoval vše, přihodilo, dodával však vžd avšak nemohu
to určitě tvrditi. Pojal mne strach, nevím ani proč;
napadlo mi, mohl snadno zasáhnouti blesk, zrychlil jsem
krok, začalo také pršeti. Zůstal neporušen, vystoupil
z budky, jednou rukou však držel pušku budce tom udeřil blesk
po druhé, nemohl však ostatně
na nic upamatovati, bylť sražen zemi zůstal delší dobu churav. Nohy zdály velice těžké, zvlášť levá, níž byl
pozbyl citu tak, nevěděl ani, dotýká-li země, čili nic.
Charcot léčil muže, jejž blesk kulový stihl května 1889; pacient
mu vyprávěl: „Bral jsem pěšky silnici, jež vede Noisy-le-Sec
do Paříže, bylo mezi 3. ohnivé koule třikráte prsklo
i vystoupily směrem mně tři obláčky Šedavého dýmu, zapáchajícího
ostře dusivě svírajícího hrdle.
Někdy slezou celého těla vlasy ano nehty, jak stalo kapitá
novi Rihonetovi, jenž byl bleskem hlavě dosti povážlivě zraněn. vše muselo díti ráz ráz, neboť sotva že
objevila levo ohnivá koule, již zasáhla levé lýtko, byl jsem
poražen zemi hned pozbyl jsem vědomí. Zpravidla osoby bleskem zasažené pozbývají, byť jen na
okamžik, smyslil, blesku nevidí, hromu neslyší. Zápach upomínal síru
neb hořící prach.
Ojedinělý jest asi případ následující: 1831. Ušel jsem asi 300—400 kroků, druhé
hrom mocně zarachotil; viděl jsem blesk zároveň slyšel jsem hřmění
— myslím aspoň, neboť nemám věci určité vzpomínky. Blesk
byl udeřil budky, přeskočil pušce, níž vyšla rána, sjel mimo
budku zemi.) ještě řidčeji stává, uslyšeli hrom, tvrdí-li
to přec některý, přidává zpravidla: „aspoň myslímu. Právě
v okamžiku, kdy uslyšel jsem nad hlavou hrom, spatřil jsem levo
a poněkud sebou vzdálenosti 2—3 skvoucí ohnivou kouli, která
vířila. pohrab přišli jeho pribuzní, ale ]ako
chceli dávat rakve, poobzeral sa, vstal vypil kališek korálky,
teraz zase dobréu. Vratislavi udeřil
blesk strážní budky, níž stál vojín.
Když procitl, pokoušel dvakráte sednouti, nemohl, třetí to
s těží podařilo, načež rozhlížel vše strany, počal chvíti plakati
— byl Vysloužilý vojín, jenž prodělal válku Mexiku roce 1870. hod.—4. Nebe bylo černé chvíli
již hřmělo. odpoledne. 31. Podobaly kotoučům kouře, jež
vystupují kotlů parostroje, když rozjíždí. počátku jsem toho nevšímal, však náhle zahřmělo
silněji daleko blíže, nežli dříve
