Kousky kůry, třísky 'různě veliké ano dřevěná vlákna rozmetena vůkol
do vzdálenosti nejméně m. udeřil
blesk Kroměříži podzámecké zahradě jívy, jež třemi jinými
stála těsné skupině. Okamžitým odpařením
šťáv lze snadno roztrhání kůry dřeva vysvětli ti.
Proťěssor Miiller sdělil mně, srpnu 1892 udeřil blesk poblíž
Mondsee silné jedle asi */, výšky vrcholu; vvrazil celé
délce třískli tak silnou, jako rameno mužské, ostatní část stromu pak
úplně roztříštil částky tak rozmetal, nalezeny korunách
okolních stromů. jež
vyvrátila odklidila silný dubový kmen době tak krátké, koruna
padající ani nezavadila.
Blesk volí také stromech vždv dráhu nejmenšího odporu, tedy
částkami nej šťavnatějšími: zhusta nalézá míze mezi korou pněm
dráhu tak vodivou, ani dřeva nevnikne.
Že také elektrickou jiskrou našich hustičů lze dosíci značných
účinků mechanických, dokázal Van Marum pomocí leydenské batterie
Teylerova ústavu Harlemského. udeřil blesk nedaleko Nitkovic Ho
dubu, srazil korunu, vyvrátil odhodil kmen, koruna pak dopadla
do otvoru vyvrácením stromu vzniklého. 12. července 1893. Dřevo bylo zcela zdrávo, spáleninách nikde stopy,
mezi oběma částmi stromu vznikla štěrbina, níž bylo možno pohodlně
vložiti malíček.
Cím vyšší mladší šťavnatější strom jest, tím snáze bývá
bleskem zasažen. Poranění stromů bývá nej častě tvaru vlnitého neb
spiralního. Blesk bral patrně dvěma cestami.
Muncke vypravuje dubu bleskem zasaženém toto: Dub bvl při
zemi průměru asi 3', koruna tvořená třemi téměř stejné úhly svírajícími
větvemi, jež při kmenu měly 1*5 —
2° průměru, sražena bleskem tak, že
zmíněné 3%větve téměř svisle snadlv, jakoby velmi tupou sekerou jedním
rázem byly useknuty, kůra. Strom bleskem zasažený nebyl nich nejvyšší
a byl zasažen 2/„ své výšky. Kůra roztrhána kusy em,
až veliké, při zemi odtržen kus kůry 1!A
> dlouhý, ’/<
» široký.větví byla neporušena.
. Kmen bvl roztrhán množství
kusů různé velikosti, jež bvlv daleko široko rozházeny, některé byly
ve vlákna rozloženy, spáleninách nikde stopy. Pomocí této batterie 135 láhvích, jež
má účinné plochy, roztříštil rovnostranný váleček tvrdého
dřeva 108 dlouhý.
Tak prudké bouře létě 1897. Kmen dubu téměř
zmizel, kůře zbvteíeh nezůstalo ani stopy, bylať malé kousky
rozdrobena daleko široko rozmetena.-
na stromy bývají Často svědectvím ohromné energie blesku. Často blesk vnikne
do stromu několika větvemi současně; tak rýha, kterou spůsobil blesk
na dubu více než stoletém, každé bleskem zničené větve byla sesílena. Mnozí, jako Gehler, Canestrini domnívali proto, blesk
sám tentýž tvar, což jest mylné, správné jest asi vysvětlení, jež dává
Baumgartner, totiž, blesk béře směrem vláken, nalézaje menšího
odporu než jinde; však vlákna průběhem Času nabývají tvaru závitnice,
vysvítá mnohých Braunem pozorovaných případů.
Jedna část, voli vší cestu téměř osou mohutného stromu (průměr země
obnášel přes rozštípla jej celé délce, středový úhel menší výseče
Činil asi 140". Druhá část blesku šla mezi kůrou pněm.
Při zmíněné bouři noci 11. Jaká musila byti síla. oloupala
kůru délce asi nejméně jedné třetinv obraěru, asi 1'A, od
země rozdělila opět dvě části, jež širokými rýhami kůře sjely
k zemi, nezanechavše patrných otvorů
