Konečně často namítá proti normalisaci, zničí krásu, vkus
a půvab růzností.
Při uvedené námitce však zapomíná minulost, neboť máme
mnoho důkazů, normalisace ani dříve umění nevadila. cihel, jež byly vždy více méně normalisovány,
kolik různých ozdob udělalo normalisovaných nití, korálků mosai
kových kaménků. Nepovažujeme dosud krásné staré
francouzské knihovny přísně normalisovanými formáty normaliso-
vaným rozdělením hřbetů?
. Kolik umělec
kých výtvorů př. Tím usnadní balení ukládání,
různými barvami, vzorky glasurou však jistě vyhoví rafinovanému
individuelnímu vkusu. Takový stát
dlouho neudrží svou samostatnost ohromných hospodářských dostizích
dneška. Kolik vkusů lze ukojiti různou úpravou pouzder
hodinek normalisovanými strojky, sebe osobitějším domově libuje
si dnes každý normalisované pätice žárovek, zástrčky elektrických pří
strojů, šrouby, matičky, filmy aparátu, nožíky žiletek rozměry
gramofonových desek. Jak nesčetně různé umělecky dokonalé jsou kresby
na antických řeckých vázách, jichž rozměry tvary byly tehdejším
způsobem také normalisovány. části tohoto spisu jsou příklady domů
s normalisovanými okny kachlových kamen normalisovaných kachlíků.
Z příkladů těch vidět, normalisují jen rozměry; barva, sestavení,
u kachlů dekor mohou býti podle vkusu. Tato námitka vychází jen neporozumění nedo
myšlení normalisace.Je lépe, aby pracovalo hodin denně moderními
metodami, než hodin denně starými metodami! Zbývá jen problém filo
sofický umělecký: volnými hodinami? Jak vidno, nejsme daleko
důsledků problému, které letmo načrtává Wells Moderní Utopii. přece směřuje hospodářským cílům stránkám,
nenormalisuje dekoraci nikoho nenutí, nezabraňujíc dělali něco abnor
málního, byť dražšího. Také kuchyňského nádobí
se normalisují jen hlavní rozměry.36
nost části dělnictva dnes velký problém národohospodářský, filoso
fický, soustřeďující otázce: volným časem Technik totiž
jasnou odpověď: .
Normalisace tedy jednou pák moderního života nebezpečí
z plynoucímu zabrání jen všestrannou racionalisaci nejen výroby,
ale distribuce, spotřeby veřejné správy! jsou ovšem velké problémy
hospodářské filosofické, běda však státu, jenž neměl odvahy zde
mysleti ostře, odvážně moderně, jenž chtěl snad reglementací
držeti zastaralé výrobní metody neracionelní práce, tím zákonitě ome
zoval svobodu myšlení, svobodu tvoření svobodu snažení.
Zdá se, technikové vyřešili již jakž takž prvý úkol národního
hospodářství výrobu, produkci; však dosud velmi nedokonale
a neracionelně řešena druhá složka národního hospodářství prodej,
distribuce, skoro vůbec není řešena otázka třetí spotřeba, konsum.
Řešením těchto úkolů nelze však obírati zde při normalisaci
