Stejně mírami bot, rukavic, límců atd.
4.22
1. Proto
při žádné normalisaci, závodní, mezinárodní, nesmí norma-
. Třeba rozhodnouti jasně přesně, normalisovati;
rozhodnutí závisí hlavně okolnostech hospodářských! Nějakého
věcného omezení toho, mohlo normalisovati, není, rozhodují
jen prvky hospodářské psychické. Klasický příklad pro druhou cestu bylo přesed
lání Fordových závodů před léty nový model lidových aut tím,
že stará výroba rázem zastavila, několik měsíců konaly
jen přípravy novou výrobu.
2. Ale ani
zde normalisace nepřestává; velký konfekční dům Marshall Field Chi
cagu dělá podle poslední mody každou sezónu druhy velikosti
úplně stejných šatu, lišících nepatrně barvou (ne vzorkem) aneb silou
látky. Tak př. Druhý způsob snaží najiti vhodnými pokusy,
měřeními výpočty, tedy metodami vědeckými, nejlepší nejúčelnější
řešení dané úlohy, tedy hledá optimum, jmenujeme-li tak nejhospodár
nější řešení technické úlohy. tvrdí, nelze nor
malisovati dámské šaty, přece jsou konfekci mezinárodně norma-
lisovány obchodními zvyklostmi hlavní míry šatu, jež dělají sklad
ve 3—4 velikostech. Tím stává normalisace mostem, kterém průmysl,
výroba obchod přecházejí inodernisování racionalisaci. Ponecháme-li dosud stranou otázku, kdo normalisovati, je
třeba rozhodnouti, kdy normalisace uskutečnit jsou
dvě cesty možné, prvá, jež zavádí normalisaci postupně zvolna, druhá,
která zavede rázem. Prvá vybírá dosud vyráběného zboží to, které
podle zkušenosti „praktiků“ obchodních výrobních nejlépe vyho
vuje osvědčuje. Takový stav může býti čas někdy horší než
před normalisaci.
3. Celkem však soustavné
normalisování vede vědeckému zkoumání vědeckému přezkoušení
starých zvyklostí. Dále třeba rozhodnouti, normalisovati, neboť
jsou dosud dva způsoby normalisace: normalisace výběrem, aneb nor
malisace výzkumem. Tohoto způsobu normalisace hlavně užívá při
tak zvané simplifikaci. Rozhodnutí není snadné závisí nesmírně na
posici výrobce trhu.
V našich malých poměrech velmi znesnadňuje přesedlávání na
moderní normalisaci tím, mnohé veřejné korporace úřady velmi
pomalu přijímají nové normy. Tím působí nejen výrobcům, ale celku
velká hospodářská škoda, neboť jen liknavosti udržuje dvojí tedy
neracionelní výroba. Nelze ovšem
ani zde zapomínati hospodářské výsledky důsledky takového roz
hodnutí. Normalisace sama může míti úspěch, jen konají-li lidé
dobré vůle; ani umíněnost, ani rozkaz normalisaci neuspíší.
Všeobecně nelze říci, který způsobů lepší, neboť rozhodují
zde nejen otázky hospodářské, ale technické, konstruktivní výrobní;
jisto je, oba způsoby mohou míti výsledek
