MATERIÁLY PRO ELEKTROTECHNIKU

| Kategorie: Skripta  | Tento dokument chci!

Důležité vlastnosti kovů používaných v elektrotechnice Měrný elektrický odpor (rezistivita) Teplotní součinitel odporu Supravodivost a hypervodivost Hustota Nejmenší má lithium, největší osmium Teplota tání Součinitel tepelné vodivosti Největší mají čisté kovy Rozdělení kovů podle teploty tání: 1. kovy s nízkou teplotou tání 2. kovy se střední teplotou tání 3. těžkotavitelné kovy 1. Základní elektrovodné materiály Požadují se co nejmenší ztráty, tj. co nejmenší el. odpor. Elektrický odpor závisí na rozměrech a na teplotě vodiče. Rezistivita elektrovodných materiálů má hodnotu v rozmezí ρ = 10-2 až 10-1 µ m teplotní činitel u většiny čistých kovů je αR = 4

Vydal: Univerzita Pardubice fakulta elektrotechniky Autor: Doc. Ing. Emil Kvítek, CSc.

Strana 39 z 64

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Vyrábějí nich různé izolační součásti přístrojů, kombinaci skleněnými vlákny nacházejí použití jako velmi pevné konstrukční materiály (lamináty). . Jejich elektrická pevnost kolem kV/mm, 3,5 a tg 0,01. polystyrenu a polyvinilchloridu při této teplotě dojde výraznému vzrůstu permitivity ztráty vykazují maximum. Dále používaly izolační tkanice, pásky trubičky. Reaktoplasty jsou makromolekulární látky, které naopak teplem vytvrzují, stávají se nerozpustnými netavitelnými. polyformaldehydové pryskyřice (bakelit). epoxidové nebo polyesterové pryskyřice. Volbou tvrdidla možno měnit vlastnosti vytvrzených hmot. Při této teplotě výrazně projevuje změna fyzikálních vlastností. Vytvrzují formách při požadované teplotě tlaku, např. Jejich vlastnosti příliš neliší přírodní pryže. Přírodní vlákna (hedvábí, bavlna, juta, len) pro opřádání oplétání vodičů. nepolárních termoplastů (polyetylén, polytetrafluoretylén) jsou elektrické veličiny teplotě kmitočtu prakticky nezávislé. Termoplasty jsou makromolekulární látky, které působením tepla stávají tvárné, plastické. syntetické kaučuky, podle výchozích surovin butadienový, izoprénový, chloroprénový, polyuretanový, fluorokarbonový, silikonový, butadien-styrénový aj. Příčinou chemická reakce. většiny nich vyšší maximální provozní teplota, ale vlivem zvýšené polárnosti většinou permitivita ztráty. Důležitým parametrem teplota zeskelnění Tg. Používají hlavně při výrobě kabelů. Přírodní tkaniny proklady vinutí. Organické izolanty bázi přírodních makromolekulárních látek Jsou dřevo, celulóza, papír lepenka Papír byl používán výrobu kondenzátorů kabelů. Elektrická pevnost jen málo menší podobně jako rezistivita. Elastomery jsou látky elastické (pružné) jsou tvořeny sítí, které jsou polymerní řetězce navzájem propojeny trojrozměrné prostorové struktury. Snadno mechanicky opracovávají, při vyšších teplotách lisují vstřikují forem nebo vytlačují. Při nižších teplotách polymer velkou hustotu. elektrotechnice uplatňují tzv. možné použít jako elektroizolační laky, lepidla nejčastěji jako pryskyřice k zalévání. Modul pružnosti klesá několik řádů polymer přechází skelného kaučukovitého stavu. Povrch vytvrzené pryskyřice odpuzuje vodu, rezistivita 1014 m. Vedle reaktoplastů používají pryskyřice tvrditelné při pokojové teplotě přidáním jiné látky - tvrdidla. Jou např. Pro své vynikající elektroizolační vlastnosti jako vysokou elektrickou pevnost, nízké ztráty, malou navlhavost nalezly termoplasty široké uplatnění kabelářském průmyslu, výrobě elektroinstalačních materiálů apod. Tkaniny přírodních syntetických vláken impregnují elektroizolačními laky. Nevytvrzené reaktoplasty mají termoplastický charakter a je možno použít při výrobě laků. hlediska jejich zpracovatelských vlastností užitečné rozdělit elastomery, termoplasty reaktoplasty. Vytvrzené hmoty mají značnou pevnost, ale lze obrábět. dnešní době jsou tyto materiály velké části nahrazeny plastovými materiály. Dalším zvyšováním teploty dojde jen zničení polymeru.Lepenka obyčejná, lesklá, drážková a transformátorová.38 Organické látky syntetické Syntetické organické látky jsou většinou makromolekulární hmoty, jejichž molekuly mohou mít relativní molekulovou hmotnost stovky, tisíce více