Důležité vlastnosti kovů používaných v elektrotechnice
Měrný elektrický odpor (rezistivita)
Teplotní součinitel odporu
Supravodivost a hypervodivost
Hustota
Nejmenší má lithium, největší osmium
Teplota tání
Součinitel tepelné vodivosti
Největší mají čisté kovy
Rozdělení kovů podle teploty tání:
1. kovy s nízkou teplotou tání
2. kovy se střední teplotou tání
3. těžkotavitelné kovy
1. Základní elektrovodné materiály
Požadují se co nejmenší ztráty, tj. co nejmenší el. odpor.
Elektrický odpor závisí na rozměrech a na teplotě vodiče. Rezistivita elektrovodných
materiálů má hodnotu v rozmezí
ρ = 10-2
až 10-1
µ m
teplotní činitel u většiny čistých kovů je
αR = 4
V elektrickém poli vzniká polarizace. pole
působící dielektrikum způsobuje pohyb volných nosičů el. vlastností rychlejšímu stárnutí izolantů. domény orientované různým náhodným směrem, takže jsou
navenek rovněž neutrální, ale lze el.
Norma rozeznává teplotních tříd
Do teploty 90, 105, 120, 130, 155, 180, >180°C
Označené C
Navlhavost nasákavost
Nejvíce navlhají pórovité vláknité izolanty, zejména organické. poli, nebo při vysokých teplotách. Takové látky nazýváme nepolární.35
Odolnost tepla
Vyšší teplota vede zhoršení el. vodivost izolantů způsobují především volně pohyblivé ionty příměsí nečistot. polem orientovat.
vodivostí dielektrika dále posun vázaných nosičů el. Pohybem nábojů důvodu polarizace vzniká tzv. náboje označovaný termínem
polarizace. jiných jsou náboje umístěny
nesymetricky, takže vytvářejí el. Vnější el.
Z hlediska polarizovatelnosti dělíme izolanty na:
- nepolární
- polární
U některých izolantů těžiště kladného záporného náboje shoduje, takže navenek jeví
jako neutrální. Polarizace může být:
- pružná (elektronová nebo iontová), která probíhá rychle beze ztrát,
- relaxační (pomalá)
- speciální (spontání feroelektrik)
- rezonanční
. Elektrony se
podílejí vodivosti teprve silném el.Ty pak nazýváme polárními. náboje, který nazýváme el. posuvný proud.
Viskozita (pro oleje laky)
Izolační materiály můžeme dělit podle několika hledisek
Podle skupenství:
- pevné přírodní organické makromolekulární látky
- anorganické látky
- syntetické makromolekulární látky
- kapalné (oleje, laky)
- plynné (vzduch, vzácné plyny)
Podle původu:
- anorganické (slída, sklo, azbest, keramika)
- organické rostlinné
- živočišné
- syntetické termoplasty
- reaktoplasty fenoplasty
- aminoplasty
- epoxidy
- elastomery
El. U
izolantů iontovou vazbou též ionty uvolněné vlastní krystalové mřížky
