Důležité vlastnosti kovů používaných v elektrotechnice
Měrný elektrický odpor (rezistivita)
Teplotní součinitel odporu
Supravodivost a hypervodivost
Hustota
Nejmenší má lithium, největší osmium
Teplota tání
Součinitel tepelné vodivosti
Největší mají čisté kovy
Rozdělení kovů podle teploty tání:
1. kovy s nízkou teplotou tání
2. kovy se střední teplotou tání
3. těžkotavitelné kovy
1. Základní elektrovodné materiály
Požadují se co nejmenší ztráty, tj. co nejmenší el. odpor.
Elektrický odpor závisí na rozměrech a na teplotě vodiče. Rezistivita elektrovodných
materiálů má hodnotu v rozmezí
ρ = 10-2
až 10-1
µ m
teplotní činitel u většiny čistých kovů je
αR = 4
Čím obsah uhlíku vyšší, tím jsou výraznější změny vlastností.
cementit) nebo volný formě grafitu. Prostřednictvím osazovacích automatů jsou tyto body
osazovány součástky pro montáž SMD následně zapájeny. dále dělíme uhlíkové slitinové (legované). litiny. Pro tenké vrstvy jako podklad používají reaktivní kovy Cr, NiCr, Ti, Al
s dobrou adhezí podložce překryjí kovem vysokou vodivostí dobrou
korozevzdorností (Au, Ni, Pd). Používá slitin drahých kovů Ag-Pd, Ag-Pt, Pt-Au.11
naprášením. Uhlík slitinách buď chemicky vázán formě karbidu železa Fe3C (tzv. Přenos proudu
ve vrstvách děje průchodem přes kontakty kovových částic dobrá vodivost podmíněna
obsahem nejméně 70% kovu.
Vlastnosti uhlíkových ocelí lze výrazně ovlivnit tepelným zpracováním. Cementit struktuře
zastoupen formě lamel nebo globulek. Naopak snižuje tvárnost houževnatost. Pouze nepatrná
část uhlíku (asi 0,02%) rozpuštěna krystalové mřížce železa formě tuhého roztoku na
mechanické vlastnosti nemá prakticky vliv. Rozhodující vliv vlastnosti slitin obsah uhlíku,
dále přísad manganu, křemíku, niklu, chrómu, molybdenu, wolframu atd. normálních okolností prakticky všechen uhlík
chemicky vázán formě Fe3C, který pevný velmi tvrdý. Zejména lamelární cementit velkou měrou zvyšuje
mechanickou pevnost mez kluzu. Tlusté vrstvy, aplikované převážně technologii hybridních
integrovaných obvodů (desítky µm), nanášejí pastách směsi kovových skleněných
částic organického nosiče použití sítotiskových technologických postupů nanesení se
vypalují.
Obdobnými sítotiskovými postupy nanášejí standardní pájky (PbSn) formě pájecích past
na pájecí body plošných spojů.
Železo jeho slitiny
Podíl slitin železa světové spotřebě kovů asi 95%. Kalitelné jsou oceli obsahu uhlíku
asi 0,3%. Forma uhlíku závislá zejména chemickém
složení rychlosti ochlazování při přechodu kapalné tuhé fáze (krystalizace). Podle chemického složení označujeme slitiny
jako oceli, příp. Oceli jsou kujné
(tvárné), naopak litiny jsou nekujné teploty natavení křehké. Důvodem jednoduchá dobře
zvládnutá technologie výroby zpracování zejména velká rozmanitost dosažitelných
fyzikálních mechanických vlastností. Podložkou bývá korund (Al2O3), sklo tvoří spoj vrstvy podložkou. Následujícím ohřevem (popouštěním) pevnost tvrdost
poněkud snižují, naopak houževnatost roste. Kalení prudké ochlazení dané teploty, které uhlíkových ocelí za
následek výrazné zvýšení pevnosti zejména tvrdosti. Žíhání dlouhodobý ohřev určitou teplotu následuje pomalé chladnutí.
Přispívá dosažení rovnovážného stavu, který obvykle vyznačuje dobrou houževnatostí a
menší pevností.
Zlato stříbro zajišťují dobrou vodivost, brání elektromigraci. Největší význam má
žíhání kalení.
Uhlíkové oceli litiny
Podle obsahu uhlíku dělíme technicky čisté železo (asi 0,03% C), oceli (do litiny
(2% C).
Uhlíkové oceli
Maximální obsah uhlíku dle definice (hranice mezi kujným nekujným stavem), jak
vyplývá rovnovážného diagramu Fe-C. Levnější pasty jsou
vyráběny bázi Cu, Al, Ni, Mo-W. Struktura však
tepelně časově nestabilní. Velmi nepříznivě se
projevují nečistoty jako kyslík, síra fosfor. Obecně platí, rostoucím obsahem uhlíku roste
pevnost tvrdost, jak dokumentují údaje tabulce 3.
