|
Kategorie: Leták / Datasheet |
Tento dokument chci!
Velmi dlouhá životnost - 16.000 hodin Celková úspora okolo 50 % Lepší podání barev než u klasických zářivek Snadná výměna za stávající zářivky Šetrné k životnímu prostředí Žádné blikání Okamžitý start, opětovné zapnutí neškodíNejnovější tube-in-tube (zářivka v zářivce) technologie umožňuje zářivce fungovat efektivně, úsporně a při nízké provozní teplotě. Použitá technologie zajišťuje pracovní frekvenci vyšší než 40 kHz, a předchází tak případným zdravotním problémům způsobeným blikajícím osvětlením. Dlouhá životnost eko-zářivek kromě nižších nákladů na energie sníží náklady na obměnu zářivek. Jejich instalace je navíc velmi jednoduchá, stačí jen vyjmout původní běžnou zářivku a startér a nahradit je zářivkou EkoTube. Díky použitému materiálu se může EkoTube pochlubit excelentním podáním barev.
Experiment neměl žádný výsledek, bylo aparaturou otáčeno jakkoliv stal pravděpodobně nejznámějším nejužitečnějším neúspěšným experimentem historii fyziky. Paprsek světla byl namířen zrcadlo umístěné vzdálenosti 8633 cestě zdroje světla zrcadlu paprsek procházel rotujícím diskem zářezy. Cílem tohoto experimentu, dnes zvaného Michelson-Morley experiment, bylo měření rychlosti Země pohybující domnělým „světlonosným éterem“. Schema Michelsonova interferometru, použitého pro Michelson-Morley experiment. zubů) disku rychlosti rotace. století však domnívali, rychlost dána relativně světlonosnému éteru. Rychlost světla vypočítat známé vzdálenosti zdroje zrcadla, počtu zářezů (resp. Výsledkem těchto měření byla relativně přesně určená rychlost světla 299 796 +/-4 km/s. První úspěšné měření rychlosti světla pozemním přístrojem provedl roce 1849 francouzský fyzik Hippolyte Fizeau. Jak znázorněno nákresu Michelsonova interferometru, rozdělení světla dva monochromatické paprsky (t. Fyzikové 19.Rychlost světla
následujících století široce zkoumána, především Friedrichem von Struve Magnusem Nyrenem. Jestliže dojde třeba jen malému zrychlení nebo zpomalení rotace disku, zasáhne zpětný paprsek samotný disk (jeho zub) nedostane nazpět.[4] tiv ita Díky práci Jamese Clerka Maxwella bylo známo, rychlost elektromagnetického záření konstanta definovaná elektromagnetickými vlastnostmi vakua (permitivitou permeabilitou). Michelson použil roce 1926 rotující zrcadla pro změření času, který světlo potřebuje překonání vzdálenosti 131 mezi horami Mount Wilson Mount San Antonio Kalifornii. Fizeauv experiment byl koncepčně podobný návrhům Beeckmana Galilea. Rychlost světla publikovaná Fizeaem byla 313 000 kilometrů sekundu. Aby oba paprsky urazily stejnou vzdálenost, pro počet odrazů shodný (během skutečného Michelson-Morleyova experimentu bylo použito více zrcadel než vidět obrázku). Celé zařízení otáčelo, aby změnila dráha paprsků „éteru“ vlivem toho, rychlosti světla Země měly sčítat. Podle těchto představ světlo mohlo šířit právě jen prostřednictvím éteru. [zdroj?]. Leon Foucault vylepšil Fizeauovu metodu tím, nahradil disk zářezy rotujícím zrcadlem. roce 1887 byl uskutečněn fyziky Albertem Michelsonem Edwardem Morleyem významný experiment účelem změření rychlosti světla vzhledem pohybu Země. mající jen jednu vlnovou délku), které dále šíří pravém úhlu, bylo použito polopropustné zrcadlo tenkou vrstvou stříbra. Foucaultovu metodu použili Simon Newcomb Albert Michelson. jejich následném sloučení vznikne obrazec konstruktivní destruktivní interference.[4] Fizeauova metoda byla později zdokonalena Cornuem (1872) Perrotinem (1900).
. Při určité rychlosti rotace disku projde paprsek směrem zdroje jedním zářezem při návratu zářezem následujícím. Éter měl být nekonečně jemné médium, kterým všechny látky pronikají které současně vyplňuje veškerý prostor kolem nás. Foucaultův odhad publikovaný roce 1862 byl 298 000 kilometrů sekundu.
| detektor stálý světelný zdroj olop ropu stn zrcadlo dělič zrcadlo zrcadlo —
51
*
Po opuštění tohoto dělícího zrcadla oba paprsky odrážejí několikrát mezi dalšími zrcadly. malá změna rychlosti světla některém ramen interferometru (způsobená tím, přístroj společně Zemí měl pohybovat předpokládaným „éterem“) měla zapříčinit změnu doby, kterou paprsek potřebuje překonání vzdálenosti, což mělo projevit jako změna interferenčního obrazce
