Fysika pro vyšší reálky #2 pro sedmou třídu

| Kategorie: Učebnice  | Tento dokument chci!

Již ve starověku bylo známo, že některé rudy železné, zvané magnetickými kameny, přitahují železné částice a že je trvale u sebe přidržují. Nejmohutněji tato vlastnost se projevujena magnetovci (metaželezitanu železnatém), méně již na kyzumagnetickém (pyrrhotinu) a některých jiných nerostech (např. limonitu (haematitu).Takovéto magnetické rudy jsou magnety přirozeným i a příčina zjevu nazývá se magnetismem.

Vydal: Jednota českých mathematiků Praha Autor: Bohumil Mašek

Strana 218 z 256

Vámi hledaný text obsahuje tato stránku dokumentu který není autorem určen k veřejnému šíření.

Jak získat tento dokument?






Poznámky redaktora
Při menší ckmce menší ohniskqvé dálce jest hloubka větší. Poměr slove ­ t objektivu. Aby bylo možno zaříditi přístroj na kteroukoli vzdálenost předmětu, bud objektiv aneb zadní deska posuvná. Teprve před exposicí odstraní se zásuvka kasety, aby obraz padl citlivou vrstvu, vpustí-li obj ektivem světelné paprsky dovnitř kam. Zpravidla 10 do cm. V obrazu určena jest vzorcem anebo je-li předmět velmi vzdálen, vzorcem značí-li zorný úhel před­ mětu. 186.proti účinku světla dokonale chráněna. Vzdálenost obou zastavovacích rovin, které ještě dostatečnou ostrostí zobrazují, slove, hloubka objektivu. Teleobjekti­ vy, určené pro fotogra­ fování vzdálených předmětů mají sice ohniskovou dálku značnou (100 cm i více), ale vzdálenost čoček ohniskové roviny jest mnohem menší, takže stačí poměrně krátký výtah kamery. 186. nových objektivů, kterých užívá pro portrétní a mžikové snímky, dosaženo jest světlosti l/2'5. Objektiv, nejdů- ležitějši součást foto­ grafického přístroje, je soustava několika čoček tak vybraných, aby obraz byl nejdo­ konaleji perspektivní vzhledem předmětu.).ery. Clonkou polovičním průměru vzniká témž přístroji obraz sice stejně veliký, ale čtyřikrát méně osvětlený, takže doba exposiční musí býti čtyřikrát delší, aby účinek světla citlivou vrstvu byl stejný. okolností jinak stejných velikost obrazu tedy úměrná ohniskové dálce objektivu. Ekvivalentní ohnisková dálka soustavy jest podle účelu objektivu různá. Největší jeho hodnota rozhoduje ­ l objektivu. I nejdokonalejší objektiv „kreslí“ ostře jen jedinou zastavovac rovinu (obr. O obrazu pro obvyklý případ, předmět velmi vzdálen, závisí ohniskové dálce f objektivu; jest úměrné (str. . Body ostatních rovinách zobrazují jako rozptylové kruhy tím zřetelnější, čím větší ohnisková dálka clonka objektivu a čím dále bod zastavovací roviny.) výrazu )2. Pokud však průměr rozptyl ného kruhu jeví pozorujícímu oku menším ťihlu zorném, než V, nedostatek tento není závadou