“ Pohyb ovšem
projevem energie. různé formy,
takže projevuje např.Energie její
přeměny
Jan Tůma
„Ex nihilo nihil fit,“ prohlásil před stopadesá-
ti lety lodní lékař Mayer (1814-1878),
který významný podíl objevu zákona
o zachování energie. července 1847 zasedání Berlínské
fyzikální společnosti ústy německého vědce
H.
Jako chemickou energii nejčastěji uvolňu
jeme spalováním různých paliv, kdežto ště
pením nebo slučováním (tzv. Teplo
k vytvoření páry pro turbínu právě zmíněné
tepelné elektrárně bylo získáno spálením uhlí,
. jedné do
druhé formy lze energii nejrůznějšími způsoby
přeměňovat. Nejde tedy výrobu, nýbrž přeměnu!
Řetězec energetických přeměn probíhá nej
rozmanitějších podobách kolem nás. nejuniverzálněji použitel
nou nejčistší formu pokládáme elektřinu. jako mechanická
energie pohybu nebo polohy, jako teplo či
energie zářivá. fúzí) atomových
jader čerpáme energii jadernou. Jest zákon obecný, takže vzta
huje zákony pohybu. Česky znamená ni
čeho nic neudělá“ lidová moudrost vtě
lila dnešního rčení „nula nuly pojde“.
Právě tak jako čerpadlo vodárně vodu ne
vyrábí, nýbrž jen uvádí pohybu, nevyrábí
generátor elektrárně energii, nýbrž pouze
přeměňuje mechanickou energii otáčejícího se
rotoru, poháněného turbínou, elektrický
proud. Helmholtze (1821-1894): „Jestliže těleso
nebo hmotný systém nepodléhají účinkům
okolí, pak součet kinetické potenciální ener
gie částic, nichž skládá, zůstává stálý!“
Energie
a její premeny
Porovnáte-li mezi sebou zmíněné historické
výroky, dospějete rozhodujícímu naší ge
neraci již zcela vžitému poznatku: energii
nemůžeme získávat ničeho, energie ale ne
může také nikde záhadně mizet!
Jak často však proti této pravdě dopouští
me prohřešků řeči, tisku, televizi! Mluví
me „výrobě energie“ nebo tom, vlivem
nízké účinnosti spotřebičů při svých přemě
nách část energie ztrácí! nejen nepřesné,
ale hluboce nepravdivé!
Energie je, jak správně učíme fyzi
ce, schopnost konat práci. Rozhodující znění zákona
o zachovaní energie včetně matematického vy
jadření pro vzájemné přeměny energií bylo po
staletí trvajícím sporu fyziků filozofy vyřče
no 23.
Toto poznání klubalo svět dob
Galileiových výstižně upřesnil Lo-
monosov dopise adresovaném proslulému
m atem atikovi Eulerovi roku 1748:
„Všechny přírodě vyskytující změny se
dějí tak, kdekoliv něco přibude, jinde tolik-
též ubude
