Součin nazývá
ztrátový činitel materiálu.1)
d
150
Obr. Obvykle
požadujeme, aby prohřátí dielektrika celém uvažovaném objemu bylo rovnoměrné. Toho
lze dosáhnout jen tehdy, jestliže vlnová délka značně větší než poloměr r1.
Jestliže materiál zcela vyplňuje prostor mezi rovnoběžnými elektrodami, pak výkon
odpovídající množství tepla, které vyvine materiálu jednu sekundu, dán
výrazem:
kde:
f …použitý kmitočet [Hz],
…poměrná dielektrická kon-
stanta neboli permitivita
prohřívaného materiálu,
tg …tg ztrátového úhlu,
S r2
1 …plocha elektrody [cm2],
d …vzdálenost elektrod [cm],
Uf …přiváděné napětí (efektivní
hodnota) [V]. Válec dielektrika konstantách který chceme prohřát, umístíme
mezi deskami kondenzátoru podle obr.
Z uvedeného vzorce vidíme, že
množství vyvinutého tepla přímo
úměrné použitému kmitočtu Podle
okolností používáme pro jednotlivé ap-
likace kmitočty přibližně rozmezí až
300 MHz.1. o.
s
P 5,55 U2
f 10-13 [W, Hz, cm2, cm-1], (5. 5.
Hodnoty omezují prostor vy-
plněný materiálem jsou dány jeho
množstvím. 5. bývá až
15 kV., Teplého 1398, 530 Pardubice
. Přiváděné
napětí nesmí překročit určitou hod-
notu, aby nedošlo přeskoku mezi
elektrodami.
Na obrázku vyznačen kondenzátor kruhovými deskami poloměru r1.
Množství vyvinutého tepla zmenšuje, vzdalujeme-li napájecích bodů. Střídavý
proud vysokého kmitočtu (MHz) přivádíme středu obou desek (napájecí body).1 Použití dielektrického tepla
Na rozdíl indukčních zařízení zařízeních dielektrických prohříváme materiály elek-
tricky nevodivé.DIELEKTRICKÁ
ELEKTROTEPELNÁ ZAŘÍZENÍ
5.1 Schéma zapojení pro dielektrický
ohřev
IN-EL, spol. Napětí Umax
