Na obrázku vyznačen kondenzátor kruhovými deskami poloměru r1. Obvykle
požadujeme, aby prohřátí dielektrika celém uvažovaném objemu bylo rovnoměrné.
Hodnoty omezují prostor vy-
plněný materiálem jsou dány jeho
množstvím. Toho
lze dosáhnout jen tehdy, jestliže vlnová délka značně větší než poloměr r1. 5. bývá až
15 kV. Střídavý
proud vysokého kmitočtu (MHz) přivádíme středu obou desek (napájecí body).1 Použití dielektrického tepla
Na rozdíl indukčních zařízení zařízeních dielektrických prohříváme materiály elek-
tricky nevodivé., Teplého 1398, 530 Pardubice
. 5.DIELEKTRICKÁ
ELEKTROTEPELNÁ ZAŘÍZENÍ
5.1)
d
150
Obr.
s
P 5,55 U2
f 10-13 [W, Hz, cm2, cm-1], (5.1 Schéma zapojení pro dielektrický
ohřev
IN-EL, spol. o. Napětí Umax. Součin nazývá
ztrátový činitel materiálu.
Množství vyvinutého tepla zmenšuje, vzdalujeme-li napájecích bodů. Válec dielektrika konstantách který chceme prohřát, umístíme
mezi deskami kondenzátoru podle obr.1.
Jestliže materiál zcela vyplňuje prostor mezi rovnoběžnými elektrodami, pak výkon
odpovídající množství tepla, které vyvine materiálu jednu sekundu, dán
výrazem:
kde:
f …použitý kmitočet [Hz],
…poměrná dielektrická kon-
stanta neboli permitivita
prohřívaného materiálu,
tg …tg ztrátového úhlu,
S r2
1 …plocha elektrody [cm2],
d …vzdálenost elektrod [cm],
Uf …přiváděné napětí (efektivní
hodnota) [V].
Z uvedeného vzorce vidíme, že
množství vyvinutého tepla přímo
úměrné použitému kmitočtu Podle
okolností používáme pro jednotlivé ap-
likace kmitočty přibližně rozmezí až
300 MHz. Přiváděné
napětí nesmí překročit určitou hod-
notu, aby nedošlo přeskoku mezi
elektrodami
